1. Vznik hranic byl vymezením zón vlivu, které byly stanoveny na základě výsledků výsledky 2.světové války – která pak pokračovala ve formě studené války. V praxi to znamenalo posílání škůdců, naverbovaných bývalými spojenci k tomu, aby naší zemi škodili. Bylo jich dopadeno dost.

2. Odlišnosti společenského systému na východě a západě znamenaly i soupeření v oblasti ekonomické, politické, vojenské atd. Naše země si pečlivě střežila svá tajemství a nehodlala je prostřednictvím zrádců darovat západu a mimochodem – byla k tomu doslova i vývojem donucena. Proto musela začít s ostrahou hranic.

3. Jako v každém společenství, tak i v tehdejší ČR, bylo dost lumpů oddaných ekonomické kriminalitě, dost lumpů čistě kriminálních, kteří z obav před odhalením a potrestáním museli z republiky zmizet – a to přes západní hranice. Nebylo v zájmu naší země jim to usnadňovat snadným přechodem hranic.

4. Bylo i dost obyvatel – zvláště dříve ponořených do svého (neoprávněně nabytého) bohatství – kteří se nehodlali smířit s všelidovým vlastnictvím a ti si logicky přáli návrat poměrů panujících v 1. Republice, kdy si mohli svého bohatství naplno užívat. Jakmile jim začala hořet koudel kdesi, tak se snažili dostat na západ. Odmítali si uvědomit, že jejich bývalé bohatství bylo získáno na úkor nízko položených mezd dělníků, které sdírali měrou nevídanou.

6. Edvard Beneš i Polák Boleslaw Bierut pouze aplikovali rozhodnutí vítězných mocností. Němci pod vlivem ideologie NSDAP škodili všem zemím, které okupovali. Jen malá část Němců zůstala ve stavu střízlivém, aby kriticky posoudila, na jaká jatka je Hitler posílá a jaká utrpení je potká, když válku Německo prohraje. Těch, kteří Hitlera nepodporovali, tak těch bylo sotva 10%, a těch se odsun netýkal, ti si mohli vybrat, kde dále chtějí žít.

"Stále to srovnávám – osudy Lužických Srbů a osudy Čechů – ale to mohou posuzovat jen ti, co o těch osudech něco vědí – ale jak jsou početní a jaký mají vliv ­? Dojde to mladším ročníkům včas? O to se nyní jedná!" konstatuje na webu Aliance národních sil Zdeněk Hykš.