VERONIKA TURKOTOVÁ líčí okolnosti a důsledky bruselského zeleného údělu, jímž se Evropanům ordinuje všeobecný půst a slzy jako pokání za globální klimatické změny

Konzervativci přesvědčivě vyhráli mimořádné volby do britského parlamentu, a získali absolutní většinu. Předseda strany premiér Boris Johnson oznámil, že jeho země opustí Evropskou unii do půldruhého měsíce.

„Uskutečníme Brexit včas, do 31. ledna, bez jakýchkoli „ale“, „pokud“ nebo „možná“, řekl živě na Sky News. Johnson ujistil Brity, že se o Brexitu nebude konat druhé referendum.

Proč jsou britští konzervativci tak dychtiví rozejít se s EU – s tímto zdánlivě krásným, ekonomicky úspěšným a k lidem laskavým pupkem světa? Ještě počátkem roku vysvětlovaly evropské noviny tuto touhu britskou mentalitou – potřebou nezávislosti a vlastní převahy, nebo se snažily vykreslit Brity v ultrapravicových barvách – nechtějí prý přijímat migranty do své společnosti. Jenomže jak se zdá, britská společnost se už ve své většině smířila se skutečností, že Londýn připomíná spíše Babylonskou věž – rozrostla se v něm a upevnila již více než jedna generace přistěhovalců z celého světa, takže podobné argumenty jsou poněkud nepřesvědčivé. Komplikovaná jednání o dohodě s EU a probíhající změna Evropské komise (EK) spíše naznačují, že odpověď je třeba hledat v stěžejních prosincových událostech uvnitř EU, které proběhly těsně před volbami ve Velké Británii.

Zelený úděl

Předsedkyně EK Ursula von der Leyenová oznámila 11. prosince osudový okamžik pro Evropu, který porovnala s okamžikem přistání člověka na Měsíci (a v historii lidstva nebyl nikdy ambicióznější záměr než myšlenka dobytí jiných planet). S tak světoborným výrazem, s jakým představila „Zelenou dohodu“, oznamovali sovětští funkcionáři nástup komunismu v dohledné budoucnosti. Zelená dohoda je ústřední projekt, kolem kterého bude soustředěna veškerá práce nové EK. Podle Tagesspiegel obsahuje dva hlavní cíle:

• Do března 2020 přijmout „zákon o klimatu“, který by měl neodvolatelně zakotvit úkol dosáhnout „klimatické neutrality“ do roku 2050. Tím se rozumí, že do roku 2050 ke stávajícím emisím skleníkových plynů v Evropě nepřibudou žádné nové;


• Úplné přezkoumání právních předpisů EU v oblasti průmyslu, energetiky, zemědělství, dopravy a převod těchto odvětví na zcela novou ekologickou úroveň.

V rámci dohody se členové EU zavazují, že do roku 2023 aktualizují své klimatické cíle. Ti, kteří vykážou vysoký rozpočet na dosažení svých cílů, dostanou podporu z evropského rozpočtu v celkovém rozsahu sto miliard EUR. Očekává se nárůst cen benzínu a topných paliv, masa, mléčných výrobků a všech potravin zanechávajících údajnou uhlíkovou stopu. Doprava a údržba budov budou zahrnuty do systému emisních kvót. Nárůst cen se dotkne letecké a lodní dopravy. Podniky, které emitují velké množství CO₂, budou muset platit vyšší cenu za tzv. „osvědčení o znečišťování“, které je opravňuje k vypouštění určitého množství emisí do ovzduší; doplatí na to především výrobci oceli a cementu, v důsledku pak stavebnictví. Evropská investiční banka (EIB) bude nabízet půjčky s nízkým úrokem na investice do ochrany klimatu. 

Vyvážet z Evropy se bude za méně peněz a dovážené zboží bude zatíženo uhlíkovou daní. Peníze na uskutečnění klimatických cílů se budou brát ze všech možných zdrojů. Nakonec ale všechno samozřejmě zaplatí koncoví spotřebitelé v neúnosných cenách zboží nutného na pokrytí základních životních potřeb a daňoví poplatníci ve zvýšených odvodech státu. Očekávejme proto masivní nárůst chudoby v zemích, které včas neodejdou z EU. 

Čtěte ZDE: Nový zelený úděl: Maův Velký skok vpřed? Američtí revolucionáři v extázi. Socialistické mládí vpřed! Platit ty, kdo nejsou ochotni pracovat? Na Havaji už nebude havaj. Soudružky z New Yorku jak na sjezdu KSSS

Vpřed do bezvědomí!

Von der Leyenová sice slibuje, že tato politika v budoucnu vytvoří nová pracovní místa, ale zatím jsou na horizontu viditelné pouze vážné problémy mnoha evropských podniků, které táhnou na svých bedrech ekonomiku EU. V dohledné budoucnosti očekávejme rovněž nárůst cen téměř všech služeb pro obyvatelstvo unijních států, změnu jídelníčku s vyřazením drahých a nedostatkových živočišných potravin, omezené trávení volného času mimo domov, dále pak demolici obytných budov a továren zatěžujících životní prostředí, k tomu všemu mnohá omezení v důsledku uzavření tradičních podniků a dokonce jakousi izolaci Evropanů v důsledku zvýšení cen za dopravu a každodenního peskování za to, že se někdo odvážil letět do jiných světadílů (jaká ostuda), protože letadla emitují nejvíc CO₂. 

Na námitky varující před výbuchem občanské nespokojenosti EK odpovídá: Je nutné zachránit planetu, bude to obtížné, ale dokážeme to. Vpřed! Za tím účelem se už přepisují učebnice dějepisu: Pokud podle dřívějších učebních osnov průmyslová revoluce v Anglii nastolila ekonomickou prosperitu a otevřela cestu do nového světa přinášejícího blahobyt a pohodlí a zbavujícího lidi těžké fyzické dřiny, potom nyní představuje bod zlomu, kdy započaly zničující změny klimatu způsobené činností člověka. 

Jak je však vidět, Velká Británie nedá dopustit na svoji zaslouženou pověst pionýrů industrializace a rozhodně nehoří touhou letět společně s Von der Leyenovou na Měsíc. Nehodlá přijít o svoji zavedenou výrobu ani o silné obchodní vztahy s mimoevropským světem – především s USA a Čínou. Jistě, Angličané mají tradičně vyšší ambice než Francouzi i s jejich vazbami na německé Bosche. Ale „Zelený úděl“ nepodpořilo rovněž Polsko – hlavní americký spojenec v EU bez ohledu na to, jaká strana zrovna ovládá Bílý dům. Velké nadšení ovšem neprojevily ani země uctívající Great-again Ameriku – Česká republika a Maďarsko.

Čtěte ZDE: Zelená utopie: Přichází greenpunk a socialismus? Ne, to jen americké senátorky chtějí vybudovat rovnou komunismus! Tentokrát v zelené místo rudé. Nechceš pracovat? Zaplatíme ti flákání. Sbohem svobodo!

Hra na záchranu planety

Myšlenka spustit ekologické pokání se neobjevila teprve letos. Přípravu k rozvinutí klimatického frontového bojiště lze vysledovat od šedesátých let. Plány „zeleného údělu“ zjevně nebyly vyhotoveny během měsíce nebo dva po zářijovém klimatickém summitu. Zdá se, že snaha o urychlené spuštění zeleného scénáře v Evropě se časově shoduje se začátkem Trumpova prezidentství. 

V roce 2018, během několika měsíců, vyrostly zelené strany v Evropě z marginálních skupinek na vlivné partaje. Například v Německu se vše seběhlo následovně: „Zeleným“ přičarovala agentura „Fors“ ve svých volebních průzkumech v předvečer voleb v Bavorsku a Hesensku bezmála dvě desítky procent a totéž učinily i další instituce, přestože na politické scéně neměli Zelní prakticky žádné zastoupení. Cílem bylo vytvořit dojem nízké podpory „Alternativy pro Německo“. A pak jim s čistým svědomím za tři dny (!) po nečekaném úspěchu ve volbách do Evropského parlamentu všechny agentury přidaly rovnou 9% na výsledných 27%.

Brusel zahájil hru na záchranu planety vysokou sázkou, na jejíž úroveň chce vyhnat všechny členské státy EU bez výjimky. A za tím účelem je připraven poslat k čertu celý svůj blahobytný evropský dům – tudíž v sázce není nic menšího, než planetární přerozdělení moci.

A mimochodem, odkdy zmizely ze zpráv o technologickém pokroku informace o klimatických zbraních?

Zdroj.

Protiproud.cz