Po Pirátech se mě snaží cenzurovat soudružka ředitelka Multikulturního centra Praha, která rozjíždí akci proti Učitelským novinám, za to, že se mnou otiskly rozhovor.

Pochopitelně a logicky. Kdybychom diskutovali tváří v tvář, do pěti minut bych ji usvědčil, že je podvodnice. Ona to ví stejně dobře jako já. Co jiného jí zbývá než cenzura a udavačství?

Zajímavější je, že v diskuzi se vyskytla řada lidí (byť ne většina), kteří tento mrzký a amorální postoj podporují. Ukazuje to na obecnější princip. Dokud je zlodějů a podvodníků pár, snaží se své činy zakrývat. Pokud jich přibývá, a začnou tvořit dostatečně velkou skupinu, jsou schopni vytvořit vlastní pojetí morálky, podle kterého vlastně jednají správně. Dokážou se dokonce navzájem ujistit, že jsou mravnější a vznešenější než ostatní. Vyberou si k tomu vhodnou ideologii. Dnes v těch kruzích převažuje neomarxismus, ale mnozí zjišťují, že islám funguje ještě lépe.

Hampl: Když někdo půjčuje a neví komu, tak si nezaslouží vrátit peníze!

Jenže ono to taky obsahuje mechanismus autodestrukce. Chcete-li vlastní morální rámec udržet, musíte přibírat další a další lidi (jinak nebudou váš postoj sdílet). Jenže ti další a další lidé taky chtějí své místo u žlabu. A žlab neroste dost rychle, a z pracujících lidí se už nedá vyrazit o moc víc peněz. Hra se blíží svému konci.