Dnes, v době kybernetické, v době, kdy inteligentní robotické stroje pomalu, ale jistě nahrazují lidskou pracovní sílu již asi málo občanů, zejména těch mladších ví, co je to chomout. Tak tedy pro připomenutí: chomout byl součástí koňského (volského, atd.) postroje. Nasazoval se na krk koním, případně volům či kravám předurčeným k těžké práci. Například k tažení vozů či pluhů při orbě. Kočí s pomocí tohoto chomoutu a opratí podstatně lépe a efektivněji ovládal toto spřežení. K tomu mu kromě homoutu pomáhal ještě bič, kterým občas neposlušné spřežení „umravnil“ tak, aby táhlo tím správným směrem.

Jak vidno, naši zákonodárci aplikují metody zemědělské práce z dob 19. a první poloviny 20. století na řízení našich občanů. Jen si asi spletli občany s těmi voly. Co mě přivedlo k této úvaze? Jsou to některé zákonodárné iniciativy naší vlády a Poslanecké sněmovny. Zejména iniciativní v tomto směru je MV ČR za řízení J. Hamáčka. Vždyť jak máme chápat to, že vláda v roce 2019 schválila pojem „předsudečné nenávisti“, který J. Hamáček použil ve „Zprávě o projevech extremismu a předsudečné nenávisti na území ČR v roce 2018“. Schválení tohoto pojmu znamená velmi flexibilní změnu v hodnocení jak verbálních projevů, tak některých činů občanů. Je to prostě náhubek, který se může použít tam a proti tomu, kde se to zrovna někomu hodí.

Jen pro ilustraci přikládám několik příkladů, které byly uvedeny ve „Zprávě o projevech …“ předložené J. Hamáčkem:

„Projevy předsudečné nenávisti se liší od extremistických zejména tím, že nemusí být spojeny s některou z totalitních ideologií. Osoby, které se jich dopouštějí, nemusejí být nutně členové či příznivci extremistických hnutí. Rovněž u nich absentuje jasné volání po svržení systému pluralitní demokracie a jeho nahrazení systémem totalitním …“.

Rizika spojená s projevy předsudečné nenávisti jsou popsána následovně:

„Subjekty, které se jich dopouštějí:

• Neusilují o okamžité zničení demokratického systému, ale postupně ho oslabují.


• Nerespektují koncept základních lidských práv.


• Podněcují k nenávistným aktivitám další osoby.


• Šíří strach ve společnosti.


• Štěpí společnost, vyvolávají v ní antagonismy.


• Zlehčují osudy obětí totalitních režimů a obětí nenávistně motivované trestné činnosti.


• Při komunikaci s veřejností využívají dezinformace a konspirační teorie.


• Stávají se nástrojem vlivového působení zemí a skupin, která nerespektují principy pluralitní demokracie.“

„U části české společnosti přetrvává přesvědčení, že prostředí internetu je do značné míry anonymní. Někteří autoři nenávistných textů se přitom mylně domnívají, že trestně právní odpovědnost se vztahuje pouze na příslušníky extremistických hnutí (např. neonacisty) nebo že formální distancování se od extremismu či rasismu zakládá jejich beztrestnost,“ uvádí se ve výroční zprávě.

Když se podívám na výše uvedené citace tak zjišťuji, že se do nich vejde ve své podstatě každý. Prostě každý, kdo má jakýkoliv kritický názor a to i tehdy, když není členem žádné politické strany, politického hnutí, či jakékoliv společenské nepolitické organizace. Do této kategorie mohou být zařazeni lidé, kteří nejsou žádní extremisté, nepožadují změnu politického systému a přechod k totalitě.

Prostě, můžeme tam být všichni!!!

Druhou perlou z Hamáčkova pera (pardon, ministerstva) je předloha „Zákona o nakládání se zbraněmi“. Tato předloha byla dne 6. ledna projednána ve vládě a pod sněmovním číslem 669 čeká na projednání a schválení v Poslanecké sněmovně na nejbližším jednání tohoto zákonodárného sboru.

Co se mně na tomto návrhu zákona nelíbí? Uvedu jen zásadní věci. Předně tento návrh zákona byl připravován již někdy v polovině roku 2019. V původním návrhu se to jen hemžilo organizacemi domobrany, které byly charakterizovány jako paramilitární poloilegální skupiny. Na základě rozsáhlé kritiky byla formulace předlohy „šibalsky“ změněna a název domobrana byl nahrazen obecnějším pojmem.

To se projevilo zejména v hlavě II, §3, kde je stanoveno:

(1) Zakazuje se zakládat, organizovat nebo vyzbrojovat ozbrojenou skupinu anebo účastnit se její činnosti.

(2) Ozbrojenou skupinou se rozumí skupina osob, která zároveň

a) má povahu paramilitární ozbrojené složky,

b) je určena k ozbrojenému prosazování cílů založených na politické, náboženské nebo jiné ideologii, a

c) nakládá se zbraněmi, usiluje o získání přístupu ke zbraním, nebo organizuje osoby, které zbraněmi nakládají.

Toto nově upravené znění, které již nepoužívá názvy skupin „domobrana“, vypadá přijatelně, ale podíváme-li se na něj v kontextu předchozího návrhu zákona a rétoriky J. Hamáčka je jasné, že je tento návrh primárně zaměřen právě na domobranecké spolky.

„Navrhovaný zákon by měl jednoznačně stanovit, že v Česku jsou nelegální různé paramilitární struktury, které by si mimo právní rámec činily nárok na nahrazování, zastupování či doplňování jejího bezpečnostního systému,“ sdělil Aktuálně.cz ministr vnitra Jan Hamáček.

Národní domobrana …“Je pojistkou občanů proti zradě a selhání politických elit a bezpečnostních složek, kterých jsme byli v naší novodobé historii mnohokráte svědky. Národní domobrana vede občany k vlastenectví, brannosti a upevňuje jejich pouto k rodnému místu,“ píše na svých stránkách například spolek Národní domobrana.

Je zřejmé, že domobranecké spolky nejsou anonymní, nejsou ani poloilegální ani nepracují v ilegalitě. Jednotlivé spolky mají své webové stránky, kde publikují své aktivity, je na nich zveřejněna struktura spolku i jmenovitě lidé, kteří za organizaci odpovídají. Členové těchto spolků si své aktivity hradí ze svých prostředků a jsou legálními držiteli zbraní. Splnili všechny zákonné povinnosti pro udělení zbrojního průkazu. Některé tyto skupiny veřejně nabízely své služby jak městským policistům, tak PČR a byly připraveny na řešení složitých (kalamitních) situací a bezpečnostních rizik. Jasně deklarují své vlastenectví a věrnost ČR.

Mimo jiné, dnes je vlastenectví „nedostatkové zboží“. O to více bychom si měli vážit lidí, kteří se nebojí přihlásit se k těmto hodnotám. Já před nimi smekám. Vlastenectví je vzácné zejména dnes, kdy k nám z EU přichází instrukce, jak měnit výklad nedávné historie (viz. dokument EU: Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy a dokument schválený polským Sejmem: Proti manipulaci a klamání historie politiky Ruské federace). My se těmto trendům bezmyšlenkovitě a slouhovsky podvolujeme, o čemž svědčí mimo jiné i jednání naší BIS s ministerstvem školství o výuce historie na našich školách.

Všechny tyto trendy ukazují na jedno nebezpečí: přepsání historie tak, aby se vítězové 2. světové války stali poraženými a poražení aby byli vítězi. Se všemi důsledky z toho plynoucími. Včetně zrušení Benešových dekretů a majetkové změny z toho plynoucí. Ostatně toho už jsme postupně v některých případech svědky.

Zejména dnes, kdy je jednoznačný trend z EU potlačovat národní státy a pod rouškou multikulturalismu, dotačního systému, oklešťování státní suverenity (sdílená suverenita), korumpování europoslanců vysokými platy a dalšími prebendami tyto národní státy postupně ničit (viz prohlášení předsedy EU H. Van Rompuy: „Čas homogenních národních států je pryč. Národní státy jsou mrtvé a víra, že země mohou obstát samy o sobě je nejen iluze, ale lež.“ … „Víra v národní stát vede k válce“.) je nezbytné posilovat prvky vlastenecké výuky ve školách a ve výchově v rodinách. Je nutné, aby tyto iniciativy podporoval především stát a naši politici.

Já nejsem příznivcem toho, aby nám tady pobíhaly různé ozbrojené skupiny lidí, o kterých nic nevíme (např. před časem prošlo tiskem, že kdesi v okolí Teplic se cvičí ve střelbě lidé, kteří nemají naše občanství), ale to není případ domobrany.

Jsem toho názoru, že je nutné hledat právní rámec existence a fungování domobran.

Je nezbytně nutné, v kontextu vývoje bezpečnostní situace v Evropě a ve světě, aby vláda, Parlament ČR a zejména MO a GŠ AČR zahájily práce nad novou koncepcí obrany ČR.

Je jasné, že současný stav je do budoucna neudržitelný. Naše stávající armáda není organizačně, početně, logisticky ani výcvikem připravena pro splnění těchto úkolů.

NATO ztrácí dlouhodobě svoji důvěryhodnost a nelze se na tuto organizaci dále spoléhat jako na garanta naší bezpečnosti. Příklad nové organizace obranného systému ČR je možné hledat ve Švýcarsku či v Izraeli. V obou těchto zemích hraje významnou roli v systému obrany země právě prvek vlastenectví. Ten se promítá do zapojení maximálního množství občanů do domobrany (ať už se nazývá jakkoliv), jako součásti systému obrany země.

Z hlediska evropské bezpečnosti by bylo vhodné, aby naše politická reprezentace vyvinula úsilí o reinkarnaci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která v devadesátých letech sehrála významnou roli v eliminaci anarchie, která nastala po rozpadu SSSR.

Poslední legislativní pokusy MV řízeného J. Hamáčkem ukazují na to, že náhubek občanům je již nasazen, chomout se již nasazuje. Zbývá ještě dát „kočímu“ do rukou bič. Což takhle třeba ve formě povinného zavedení institutu „domovní důvěrnice“?

Ladislav Petráš

leden 2020