Máme na 140 organizací pomáhajících začleňování Romů. Podle dat ze sčítání obyvatel z r. 2011, žije v ČR 13.000 Romů. Tedy v každá z těch organizací se stará v průměru o 93 Romů. Zbytek tohoto etnika, tedy přibližně 287.000 se tedy cítí být Čechy, tak nechť je k nim jako takovým přistupováno. Zatím sem nezaznamenal organizaci na začleňování Čechů do společnosti Čechů, ale u nás je vlastně možné všechno.

Chudáčci – je to námaha tahat se s tolika zlatem

Začnu asi tím, že za posledních pět let mám s Rómy ve svém okolí jen ty nejlepší zkušenosti. Mohu to posuzovat jako předseda bytového družstva, kde několik rómských rodin v domě máme. Dále jednu firmu vedenou Rómem pravidelně angažujeme na rekonstrukce balkónů nebo jiné náročnější stavebních prací a opravy. Spokojenost na jedničku.

Další v našem okolí patří mezi nejúspěšnější sportovce v Evropě a svým fér postojem a pokorou je vzorem pro mládež, kterou osobně trénuje. Další mě pomáhá při obnově místního hřbitova a neskrývá silné pouto k Bohu. Protože je velmi dobře znám, tak věřte, že ani jeden z nich nikdy nezaklepal na dveře nějaké nadace, nebo spolku pro integraci. Rozhodně bych tento stav nepojmenoval jako, že mám štěstí, protože nežiju v Ústí, Litvínově, Mostě nebo Šluknovském výběžku. Štěstí měli oni a to především na svoji rodinu, která je vedla především k vzdělání, sportu a částečně i k víře.

Nebyl to rozhodně stát ani žádné projekty nebo ufňukané popostrkování vpřed, nějakou aktivistkou v batikovaném tričku. Ti, co chtějí pracovat, vzdělávat sebe a své děti,nepotřebují žádné milosti od státu…..Ti ostatní si zaslouží místo natažené ruky, pouze tvrdou ruku a v ní rákosku. To platí pro všechny. Už jen to, že máme více invalidních důchodců než po obou světových válkách nikoho nezaráží.

V době volební kampaně objel brněnský podnikatel Lučanský desítky měst, obcí, romských festivalů i veselic. „Hovořil jsem s našimi chudými Romy i s těmi, kterým se daří slušně, podnikají a pracují. Jsem však šokován tím, jak jim tento život (na dávkách) vyhovuje. Nechce se jim vstávat do práce, každý den usilovně pracovat a poctivě živit rodinu. Jsem Rom, ale musím přiznat, že je na nás potřeba tvrdá ruka bez výjimek,“prohlásil Lučanský ( zdroj: Týden).

A teď Ústí aneb děláme si to sami ….

A teď Vám řeknu jiný, ale také skutečný příběh, který sem zažil v Ústí nad Labem při povodních, kam jsem byl pozván jako koordinátor krizového řízení v oblasti komunikace s občany.

Zatímco v oblasti Střekova pracoval na likvidaci povodní, každý kdo měl ruce (dobrovolní hasiči, vojáci, studenti, usedlíci atd.), tak v místní mateřské školce bylo ubytováno několik rómských rodin ( celkem 40 osob), kteří hned od začátku deklarovali, že „nežerou bagety a nepijou teplé chcanky“. Mimochodem hádejte co se servírovalo již zmíněným dobrovolníkům, hasičů a studentům. Ano bagety, voda bez bublinek nebo Kofola a nikdo si nestěžoval.

Do školky obratem naklusala ředitelka a začala této skupině evakuovaných vyvařovat. To, že se v areálu školky kouřilo, toho si nikdo raději nevšímal, když sem se zeptal, na magistrátu proč to úředníci dělají, bylo mě odpovězeno, že chtějí mít raději všichni klid. Věty jako domů půjdeme, až nám to vyklidíte apod. jako by raději nikdo neslyšel. Navíc v těch malých umyvadélkách se nedá mýt, člověk aby se k nim musel ohýbat! Vzpomínám si, že někdo tuto skutečnost zveřejnil a následně na něj začala Romea mediálně útočit, analyzovat komentáře a argumentovat například (ale i kdyby, popíjet alkohol a pokuřovat je snad u nás zakázáno? apod.) 

Výuka romština na školách, masochismus bez orgasmu

Uplně jsem nepochopil kdo se tento jazyk bude učit. Rómové, kteří by měli už v rodině tento jazyk ovládat nebo je to jako projekt nějakého rómského národního obrození? Dále, kdo tento jazyk bude učit, když romština je v každém koutě Evropy jiná. Rozhodně se neptám, kolik to bude stát, protože nějaký ten milion sem nebo tam, už skutečně nezachráníme. Tam už je štědře rozdáno několik let dozadu. Už čekám jen na povinné dvojjazyčné nápisy a je vymalováno.

Zdroj: Blog autora