Každé ráno se probouzím s přáním, aby se český Ovčákov změnil ve starý dobrý český národ a média přestala být plná podbízivých kariéristů. Bohužel, od probuzení k probuzení se vše naopak zhoršuje; stačí mrknout do novin či na ČT. Jako bych se ocitl v údolí dutých hlav;Zeman je prostě vyvrhel a cokoli řekne, že hnus a špína. Dovolit či nedovolit mu cestu do Moskvy 9. května?

Publicista Břetislav Olšer

A komický je mezititulek, že se všude píše a mluví o slovu „prekérní“ v inkriminovaném vyjádření velvyslance Andrewa Schapira vůči prezidentu Miloši Zemanovi. Vůbec ho údajně velvyslanec neřekl, naopak Zemana chápe, že chce uctít památku padlých Rudoarmějců a zapřísahá se, že nemá nárok mu cokoli radit, ale na závěr jen pípne, že to dá „zemím špatný signál“. Rafinovaná hra alibisty, co není nic, jen muzikant. A navíc slovo „awkward“ – prekérní, vůbec nevyslovil.

Ovšem, jak už to v angličtině chodí, každé slovo má víc výrazů i významů, zde třeba „prekérní“ lze říct i „tricky“, „sticky“… Zcela signifikantní pro vyčůrané redaktory – snaha zabývat se vedlejšími významy, ale fakt, že ani nemukl o Vídeňské úmluvě o diplomacii; (čl. 41 mj. praví: …“S výhradou svých výsad a imunit mají všechny osoby, požívající takových výsad a imunit, povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu…“)

Prostě, báječná je ta západní partička, proti Polákům je však Schapiro slušňák number one. Z konverzace ministra zahraničí Polska Radoslawa Sikorského, co má za manželku Američanku, a exministrem financí Jackem Rostowským mj. též vyplývá, jakou hysterii v „proevropském“ táboře vzbudil odmítavý postoj britského předsedy vlády Davida Camerona k fiskálnímu paktu, který “fiskální pakt pos.al… Prostě to po.ral, tak to je…” Sikorski kritizuje i podřízenou roli Poláků vůči Američanům, jak jsou Poláci hloupí, když Američanům vykouřili ču..ka, nechybí ani slova jako chuj, ku.va a další květnatá “diplomatická” mluva.

“Hantec” světových politiků Západu opravdu stojí za to; třeba náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová na záznamu rozhovoru s americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffreym Pyattem mluvila o tom, jak dosáhnout, aby USA “vyjebaly s EU”, anglicky “Fuck the EU”. Vskutku mluva jako v rukavičkách. A co teprve hantýrka prezidenta Obamy. Jen si připomeňme slova, která pronesl během své volební kampaň v roce 2012. „Všichni víme, že Bibi Netanjahu je osina v prdeli – We all know Bibi Netanyahu is a pain in the ass…”

Sobotkova vláda jednala hodiny; má do Moskvy jet za své, nemá do Moskvy jet vůbec? Poté bylo vše přerušeno, aby jednali, až bude znám přesný program oslav 70. výročí ukončení té nejhrůznější světové války. Zaorálek děl, že má jet, ale být svědkem přehlídky, té mocenské předváděčky, to je děs. Němcová své výhrady zdůvodňuje tím, že účast na setkání doposud kromě Zemana nepotvrdil žádný další evropský státník. Naopak pozvání přijal například severokorejský vůdce Kim Čong-un. Dodává také, že Rusko podle ní není v současné době důstojným místem pro takovou oslavu, protože na Ukrajině porušuje mezinárodní právo a ohrožuje bezpečnost v Evropě.

„Je to skandální. K osvobození Německa od fašismu nás potřebovali. Ale teď už na nás zapomínají. Postoj německé kancléřky je rouhání,“ řekl podle Lifenews.ru veterán druhé světové války a armádní generál Machmut Garejev.

Čímpak asi porušuje Rusko mezinárodní právo? Anexí Krymu a svými vojáky na východě Ukrajiny? Proč tomu tak je? Ne snad proto, že dnes mají USA z Evropy svoji jednu obří vojenskou základnu; rozkládá se v třiceti evropských zemích NATO, z toho je 28 států členy EU. Takže toto je mocenská drzost nejvyšší; tisíce kilometrů od svých výsostných území Spojené státy tak lehce Evropě vládnou svými vojsky. Tomu se říká mazaný kousek. USA přece ve své něco přes 200leté historii dokázaly, jak umí bránit své americké zájmy a nikdo neodmítal se s nimi kamarádit, byť ozbrojený konflikt mezi Spojenými státy a Mexikem v letech 1846 – 48 byl vyvolaný americkou anexí Texaské republiky.

Žádné mírumilovné referendum jako na Krymu. Mexiko prostě neuznávalo odštěpení a následné vojenské vítězství Texasu v roce a po celou dobu existence Texaské republiky považovalo Texas za svoji vzbouřenou provincii. Mexiko přišlo o více než polovinu svého území, na němž vznikly postupně i bez referenda americké státy Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah, i odstoupení Alta California a Santa Fe de Nuevo México ve prospěch Spojených států. Že to bylo dávno? A co mega invaze do Koreje, Vietnamu, Iráku, Libye…? To už je blíž na časové ose nekonečných válek USA, které jsou hlavním sponzorem OSN, která jim jde na ruku, kde se dá…

Totální pokrytectví. Jako v otázce války mezi Spojeným královstvím a Argentinou o Falklandské ostrovy, která se odehrála v roce 1982 jako nejpodivnější z válečných konfliktů. Falklandské ostrovy patří k zámořským územím Spojeného království od roku 1833, Krym patří k Rusku od roku 1776; tedy o více než sto let déle. Obyvatelé Falkland stejně jako Krymu jsou v naprosté většině britského, resp. ruského původu a nejeví nejmenší zájem o připojení se k Argentině, resp. zůstat součástí Ukrajiny.

„Železná lady“ Margaret Thatcherová se vyjádřila v tom smyslu, že Falklandy jsou částí Velké Británie stejně jako Londýn. Podobně se vyjádřil Putin, že Krym je součástí Ruska stejně jako Moskva. Kdo asi komu dal za pravdu…? Konflikt mezi Velkou Británií a Argentinou kolem Falklandských ostrovů trvá od roku 1982, kdy došlo mezi oběma zeměmi k válce; Velká Británie: 258 mrtvých, Argentina: 649 mrtvých… Kolik mrtvých bylo na Krymu? „Argentina nemůže umlčet hlas Falklanďanů, to je strašně důležité. Takhle vypadá vyjádření práva rozhodovat o své vlastní budoucnosti. Referendum se nedá interpretovat jinak,“ shrnul význam hlasování guvernér Falkland Nigel Haywood. Proč bylo referendum na Krymu interpretováno jako anexe a na Falklandách ne?

A referendum na Krymu v porovnání s referendem na Falklandských ostrovech? Rovných 99,8 % obyvatel tohoto souostroví přihlásilo pro setrvání v rámci Británie. Na Krymu, bez války a mnoha obětí, zvítězili v referendu rusky mluvící obyvatelé 97 procenty. V čem je tedy rozdíl? Nejvíce však budí vášně uznání Londýnem referenda, které proběhlo na Falklandských ostrovech v březnu 2013 (neuznaného OSN). Londýn tímto referendem argumentuje, že Falklandy, resp. Malvíny, mají zůstat součástí Britského antarktického území, neboť se tak vyjádřili jejich obyvatelé. Občané Argentiny proto vyjadřují podiv, že v případě Krymu britský premiér referendum naopak neuznává…

Mnohem vášnivější byla herečka a zpěvačka Pavlína Filipovská při očekávání amerického konvoje: „Já si myslím, že když jsme členy NATO – což já pro tuhle malinkatou zemi považuji za čest – tak proč, proboha, je sem nevpustit, nezařídit tady pro ně pohodlíčko? Vždyť oni by na rozdíl od těch někdejších našich ´spřátelených vojsk´ nebyli lidi, co by nevěděli, ve které zemi jsou a proč tam jsou. To by byli lidi, kteří by pro nás, ty obyčejné, přece znamenali pocit bezpečí…” Kdyby byla blondýna, dalo by se to shovívavě zahrnout do série takto záměrně zacílených vtipů, o to je to smutnější, že blondýna není….

NATO v minulých dnech zase úřadovalo se “zařízeným pohodlíčkem”; ke společným cvičením s ozbrojenými silami Estonska, Litvy a Lotyšska přicestovalo 3000 amerických vojáků 3. pěší divize. Do Rigy dorazilo kolem 750 tanků, vrtulníků, dalších vozidel a vybavení. Dodal přitom, že jde o rotační výměnu amerických vojáků v Pobaltí. Dalších sto tanků, transportérů a jiných těžkých vozidel už je v Estonsku, Litvě i Lotyšsku, které jsou od roku 2004 součástí Severoatlantické aliance, ale samy podle AFP nedisponují rozsáhlou výzbrojí. A zůstanou tam dočasně tak dlouho, pokud je bude Rusko ohrožovat. Prý se po ruské anexi Krymu a konfliktu na východní Ukrajině obávají Ruska; na jejich územích přece žije početná ruská menšina, údajně pátá kolona, Kremlem placená. Zavolejte Kocába, specialistu na dočasné pobyty… Co udělaly USA na svém území po napadení Pearl Harboru? Internovaly všechny občany USA japonského původu. Pavlovův reflex…

Marně Putin vysvětluje, že Rusko se nechystá zapojit do žádného velkého konfliktu, tedy nic ve smyslu vyhrožování “nezahrávat si s jadernou velmocí”. Položil pouze řečnickou otázku: “V čem spočívají takzvané evropské hodnoty? Podpora státního převratu (na Ukrajině), uchopení moci se zbraněmi v ruce a potlačování těch, kteří nesouhlasí, za pomoci ozbrojených sil – co to je? Moderní evropské hodnoty? Zdá se, že našim kolegům je třeba připomenout jejich vlastní ideály.“ Kdopak tady asi provokuje…?

Nikdo ze západních politiků nepřijede 9. května do Moskvy, prý proto, že Putin se chová imperiálně, když obsadil Kreml a východ Ukrajiny? Ach, ta paměť; copak si nikdo z Němcových, Obamů a Zaorálků už nepřipomíná humanitární bombardování bývalého Jugoslávie, od níž bylo odtrženo Kosovo, rejdiště drogové mafie a obchodníků s lidskými orgány? Mocnost za velkou louží zkrátka nedala pokoj; fakt je paměť tolik děravá, že je zapomenut  i Nixon, co se snažil v 70. letech kroužit na hranicích SSSR s B-52 s atomovkami tak dlouho, až přijde Ho Či Min s prosíkem do Paříže, aby se na to ta ta vzdal. Obří „vzdušné pevnosti“ prolétávaly několik dnů podél sovětských hranic. Nálože, které nesly, byly stokrát silnější než ty, které zničily Hirošimu a Nagasaki. Když se historik Suri o 35 let později zeptal Kissingera, proč USA sáhly po tak riskantním kroku, měl šéf americké diplomacie jediné vysvětlení: „Bylo třeba něco dělat.“ Dnes je také třeba něco dělat, jako např. zničit Rusko a pak Čínu…?

Jak to všechno válčení skončí? Z pohledu historické analogie se nacházíme na časové ose někdy na jaře roku 1938, kdy už není jiné cesty z mezinárodní politické krize než cesty k vypuknutí války, pouze se ale ještě neví, kdy přesně to bude. Estonští emigranti ve Finsku již na jaře 1941 ochotně vstupovali do služeb Abwehru, který nedaleko Helsinek zřídil výcvikový tábor, a po vyhlášení války byli vysíláni do sovětského týlu.

Službou v nejrůznějších složkách německé armády, místní domobrany, policie a Todtově organizaci prošlo během 2. sv. války podle nejstřízlivějších odhadů 90 000 Estonců, 50 000 Litevců a 160 000 Lotyšů. Byli mezi nimi přesvědčení fašisté i vlastenci, přesvědčení, že právě to je cesta k obnově nezávislosti vlasti. Zvlášť problematické bylo působení lotyšského policejního pluku (Lettische Freiwillige Polizeiregiment Riga), který od podzimu 1943 bojoval proti běloruským partyzánům. V prvních měsících roku 1944 se sedm lotyšských praporů účastnilo protipartyzánské akce na hranicích s Běloruskem, kdy bylo zničeno několik set vesnic a hromadně likvidováno civilní obyvatelstvo. Vznikl ozbrojený odpor vůči SSSR; v čele byli litevští partyzáni, přezdívaní “Litevští bratři”.

Na jihovýchodě země působily také polské oddíly Armiji Krajowe. Litevcům se jako jediným z pobaltských zemí podařilo vytvořit řídící orgán rezistence – Jednotné hnutí demokratického odporu (BDPS). Aktivita litevských partyzánů byla v Litvě největší ze všech tří pobaltských zemí – celkem se mluví o 77 000 lidech. Rozsah činnosti byl umožněn mimo jiné i příhodným terénem země, plným močálů a hlubokých lesů. Partyzánské hnutí dokázalo až do konce čtyřicátých let prakticky zcela paralyzovat činnost sovětů na venkově.

To bylo před více než 75 lety, dnes jde o tu samou situaci, jen místo nacistického Německa roku 1941 zaujalo pozici NATO roku 2015. Podstatná část tehdejších Litevců, Estonců a Lotyšů byla na straně německého nacismu ve válce proti SSSR, nyní jsou všichni z pobaltských zemí za NATO proti Putinovu Rusku; jak to skončilo tenkrát, co nás čeká dnes…? Zřejmě i zarytí Havloidové asi až tolik nectí Václava Havla, jenž ve svém projevu jako prezident ČSFR o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku 10. května 1990 mj. řekl: …“Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO…“

Inu, Severoatlantická smlouva byla podepsána 4. dubna 1949, teprve 14. května 1955 vznikla Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci – Varšavská smlouva. Kterápak z nich byla asi obranná, a která asi útočná…?

Zdroj: Blog autora