Nikde na světě není stát, který by byl řízen přímo občany, nikde nemají přímou demokracii. Všude mají nějaké volby a tedy i politiky, pokud se nejedná o diktaturu. Takový systém je třeba vymyslet a vytvořit. Jsem si jistý, že to možné je.

Text videa:

Vážení spoluobčané, milí přátelé.

V minulém videu jsem vám oznámil svůj úmysl zúčastnit se parlamentních voleb v roce 2021. Mluvil jsem o tom, že za nejdůležitější cíl považuji to, aby o řízení našeho státu rozhodovali všichni občané a ne pouze politikové. Obecně se něčemu takovému říká přímá demokracie.

V současné době některé myšlenky přímé demokracie prosazuje strana SPD. Já bych však chtěl představit něco, co jde mnohem dál, až k samé podstatě smyslu existence státu. Diskuze o přímé demokracii je z našeho veřejného prostoru cíleně vytlačována těmi, kteří na ní nemají zájem a to z pochopitelných důvodů: Přišli by tak o možnost snadných zisků na úkor nás občanů.
Jsem přesvědčen o tom, že změna politického systému tak, aby měli svrchovanou kontrolu nad státem občané a nikoliv politici, je jedinou cestou, jak zabránit nekonečné korupci a manipulaci našeho státu způsobem, který pro nás není prospěšný. Chci vám stručně popsat, jak by v ideálním případě takový systém mohl vypadat a fungovat.

V současné době to funguje tak, že jako občané můžeme ovlivnit řízení státu pouze tak, že jednou za 4 roky volíme do parlamentu, jedno za 6 let do senátu a jednou za 5 let prezidenta. Zvolení lidé pak nejsou vůbec nijak vázáni svými předvolebními sliby a mohou schválit prakticky jakékoliv zákony či nařízení a dosadit do státních orgánů jakékoliv osoby. My to všichni platíme, aniž bychom to mohli jakkoliv ovlivnit. Pokud máme na řízení státu jiný názor, můžeme si teoreticky založit vlastní stranu a jít do voleb, ale pokud za sebou nemáme desítky či stovky miliónů korun a přízeň masmédií, tak prakticky nemáme šanci, i kdybychom měli sebelepší nápady, jak udělat pro občany této země něco prospěšného.

Jsem naprosto přesvědčen o tom, že systém parlamentní zastupitelské demokracie je zcela cíleně vytvořen tak, aby občané měli iluzi toho že nějak vládnou ve vlastní zemi, i když tomu tak prakticky vůbec není a reálná vláda stále zůstává v rukou mocných a bohatých tak, jak tomu bylo po celá tisíciletí. Místo diktatury jedné strany či aristokracie tu máme diktaturu politických stran.

Jsem rád, že už je u nás i jinde ve světě velmi mnoho lidí, kteří tento podvod pochopili a chtějí skutečnou systémovou změnu, která převede vládu nad státy od politiků a jejich loutkovodičů k občanům.

Jak by tedy měl vypadat stát, který by byl řízen přímo občany? Rád bych zdůraznil, že se nyní jedná pouze o stručné návrhy a o náměty ke všeobecné diskuzi a realita samozřejmě pak může vypadat jinak.

Základ musí být v tom, že stát a tedy správci státu budou dělat to, čím je občané zaúkolují a nic jiného. Občané musí mít k dispozici elektronický státní systém, kdy základy jeho ovládání nebudou složitější než ovládání mobilního telefonu. Paralelně pro ty, kteří nebudou chtít či umět elektronický systém používat, by měl být k dispozici i dosavadní systém písemného či osobního styku.
Občané budou moci rozhodovat o tom, kdo bude na jakékoliv rozhodující pozici v jakékoliv státní a veřejné instituci, tj. nejen o poslancích, ale i o ministrech a vedoucích osobách jakýchkoliv úřadů. Nejdůležitější je to, že bychom měli rozhodovat i o soudcích, státních zástupcích, policejních a armádních velitelích a také o vedení veřejnoprávních médií. Volby nemusí být vždy jednou za několik let, ale mohou být průběžné. Jakýkoliv občan by kdykoliv mohl změnit svou podporu z jedné osoby na jinou, pokud dospěje k názoru, že dotyčný státní činitel nepracuje způsobem, s jakým souhlasí.

Protože si však nebudeme volit vládu, která by nám měla vládnout, ale správce státu, kteří se budou řídit našimi požadavky, musí také existovat způsob, jakým jim budeme ty požadavky zadávat.

Každé ministerstvo by mělo mít nějaké dlouhodobé strategické cíle, které by mělo naplňovat – např. udržování zdravého životního prostředí, obranyschopnosti země, nízké kriminality, kvalitní vzdělanosti, apod. Na plnění takovýchto obecných cílů lze však pracovat různými způsoby, je možné vydávat různá nařízení a různým způsobem prostředky občanů investovat. O tom všem bychom mohli rozhodovat. Dnes se např. mluví o tzv. rozklikávacím rozpočtu, ve kterém by bylo možné zjistit, za co všechno stát utrácí naše peníze. My bychom však měli mít právo nejen být informováni, ale také rozhodovat o tom, kolik a do čeho se bude investovat a do čeho ne. Tak bychom mohli rozhodovat o dlouhodobých strategických cílech i o konkrétních státních zakázkách. Stejně tak bychom mohli rozhodovat i o veškerých zákonech.

V neposlední řadě bychom si mohli také individuálně přizpůsobovat svůj vztah se státem. Mohli bychom si určovat, jaké služby od státu chceme a jaké ne. Mohli bychom se rozhodnout, zdali chceme nižší nebo vyšší zdravotní nebo sociální pojištění a daně a k tomu nižší nebo vyšší plnění či důchody. Mohli bychom svůj vztah se státem snížit na úplné minimum nebo naopak svůj život plně spojit se státem jako institucí.

Myslím si, že na úvod takováto představa stačí. Řada zmíněných nápadů není nových a už zazněla od mnoha jiných lidí. Je naprosto jasné, že k tomu, aby takovýto systém fungoval, je třeba splnit řadu podmínek a překonat mnoho překážek. A o těch bych rád mluvil příště.

Děkuji vám za pozornost a těším se na viděnou.