Vláda teď s velkou slávou odhlasovala návrat povinných odvodů. Nicméně nemám pocit, že by zavedení jedné nové kartotéky se jmény potenciálních odvedenců nějak řešilo problémy, se kterými se naše armáda už roky potýká. V první řadě jde samozřejmě o peníze. Zvyšovat výdaje na armádu je ovšem silně nepopulární, protože nikdo přece nechce „vyhazovat“ peníze za vojáky. Jenže pokud nejsme ochotní do obrany investovat adekvátní prostředky, nemůžeme počítat s tím, že bychom se měli šanci někomu ubránit, ať máme povinné odvody nebo ne.

Martin Stropnický

Naše obranyschopnost je do značné míry úměrná množstvím financí, které na to jsme ochotni vynaložit. S tím přímo souvisí dva problémy.

1) politici nejsou dlouhodobě schopní si ujasnit, jakou armádu by chtěli. Není tu žádná koncepce, zda vybudovat spíš specializované síly, které by se doplňovaly s jinými armádami v rámci NATO, nebo jestli chtějí armádu, která bude „umět“ všechno. Nikdo není schopen říct kolik tanků, transportérů, stíhaček a ponorek skutečně potřebujeme. A dlužno dodat, že s 20 bojeschopnými tanky skutečně velkou parádu neuděláme. Pokud by naše armáda měla být schopna bránit stát, musela by být řádově větší. A řádově dražší.

2) armáda už celá léta vyhazuje miliardy komínem. V nadsázce se dá říct, že bez problémů není pomalu ani zakázka na dodávku ponožek. Utrácíme mraky peněz za Pandury, Dinga nebo CASY, které armáda ani nechtěla, efekt není vidět žádný. Protikorupční policie by si na Ministerstvu obrany mohla rovnou otevřít pobočku. Dokud bude armáda jen černou dírou na finance, skutečně nemá smysl do ní investovat, protože takové nákupy nemají smysl.

Pokud se nepodaří tyto výše zmíněné problémy nějak vyřešit, nemají smysl ani odvody. Stát by sice hypoteticky získal přehled, kolik lidí by mohl v případě nebezpečí povolat, ale otázka je, jakými zbraněmi odvedence hodlá vybavit. Pokud armáda nebude mít dostatek bojové techniky, tak z těch lidí udělá akorát „potravu pro děla“. Masa nevycvičených lidí bez moderních zbraní nemá šanci v nějaké válce uspět.

Ze stejných důvodů jsem velmi skeptický k obnovení všeobecné vojenské služby, po níž se občas volá. Několikaměsíční kurz z nikoho zkušeného vojáka neudělá, výdaje státu by ale nebyly vůbec zanedbatelné. Pokud jde o fyzickou kondici, tu je třeba si udržovat průběžně – o tom jako chronický lenoch vím svoje. Navíc dobrovolný profesionál bude motivován víc než povinný odvedenec. Tudíž bych spíše než kvantitu preferoval kvalitu ozbrojených sil, zvýšil bych počet profesionálů a investoval do moderní techniky.

V době ohrožení země se stejně branná povinnost vztahuje na všechny, takže odvody mi v tomto ohledu připadají nadbytečné. I kdyby někdo v mých 18 prověřil mou kondici, nikdo stejně nemůže vědět, jak na tom budu třeba ve 40. Kdyby nedejbože jednou vypukla válka, nemusí už realita nijak odpovídat stavu, který zkušební komise kdysi zaznamenala.

Suma sumárum zavedení povinných odvodů podle mého obranyschopnost naší země nijak samo o sobě nevylepší. Pokud politici nedokážou najít shodu v tom, jaký typ armády chtějí vybudovat a neustále hodlají okrouhávat výdaje na obranu, pak nás víc potenciálních odvedenců v případě krize nezachrání. Nejspíš totiž budou při boji s nepřítelem odkázáni na luky a šípy. Na nic lepšího totiž vojsko mít nebude…

Zdroj: Blog autora