Myslím, že s nadcházejícím 70. výročím vítězství na nacistickým Německem, by bylo dobré oněch uplynulých 70 let tak trochu zrekapitulovat. Nikdy, ani dnes jsem netrpěl žádnou nenávistí ke Spojeným státům americkým a jejich lidu, nicméně musím říci, že „vyčínání“ jejich administrativy mě v poslední době, ba i dozpátku „tak trochu sere“.

Nikdo nezpochybňuje obrovské zásluhy a obrovské oběti, které americký lid vynaložil, aby nás osvobodil. Ale podobně, jako člověk, který se blíží sedmdesátce, bilancuje, tak možná není na škodu tak trochu zbilancovat výsledky posledních 70 let našeho spojence.

Ještě jednou opakuji, že mě nevede žádná, natož pak třídní nenávist, ale na druhou stranu si myslím, že není třeba lézt našemu spolehlivému spojenci až do krku. Myšleno zezadu zezpodu.

USA se za posledních 70 let vojensky angažovaly asi tak, že kdybychom sečetly všechny roky, kdy se neválčilo a všechny roky,, kdy se válčilo, tak neví, nevím. Otázkou samozřejmě je, jak třeba hodnotit posledních 12 let v Iráku. Jako boj nebo jako mír?

Tak hezky popořadě, jako řadový občan a občasný posluchač televize: Jako první po WWII přišla na řadu válka v Korei. Pokud jejím cílem bylo zastavit komunistickou invazi na Jih, tak to se zdařilo. Pokud ovšem cílem bylo zničit severokorejský komunistický režim, tek nevím.

Režim v Pchongjangu sice pro lid moc nevzkvétá, ale pro komunistickou kamarilu ano. Ta se drží u moci zuby nehty a zuby nehty se u moci také drží dynastie Kimů. Zda a jaký to bude mít konec neví ani ten drogista ze Saturnina.

Válku ve Vietnamu již mnozí z nás pamatujeme naživo. I ve Spojených státech proti ní byl obrovský odpor a hlasité protesty. Nejsem dnes googlově naladěn a tk to číslo střelím od boku. Zahynulo v ní asi 200.000 Američanů.

Tak jsem se asi trochu spletl, to číslo, přes 200.000 znamenalo i raněné.  Krásně to je vidět v této tabulce, kde je velmi obsáhlý seznam všech amerických válek a jejich obětí.

A Vietnam? US Army měla zabránit tomu, aby jih Vietnamu byl komunistický a on je. Takže co? Úspěch?

Pak nějak nevím a nebaví mě to hledat. Ale za velký vojenský úspěch, ba dokonce triumf lez považovat vyhnání Saddáma Husseina z Kuvajtu. Ovšem, tzv. „dorážka“ se příliš nepovedla.

Nechci rozpitvávat, zda americká invaze do Iráku způsobila vznik Islámského státu, ale jeví se to jako pravděpodobné. Otázkou je, a ta platí víceméně pro všechny státy toho regionu a nejvíce Libyi, co je lepší?

Zda hnusný diktátor, který ale dokáže udržet v té zemi pořádek nebo intervenční či revoluční zmatek, teror, nekontrolovatelné popravy a hlavně desetitisíce uprchlíků, které se valí k nám do Evropy.

A tou poslední akcí, i když je vojenskou pouze nepřímo, tedy podpora staronového kyjevského režimu má nějaké výsledky, nějaký smysl. Ač byl Viktor Janukovyč jaký byl, tak v zemi dokázal udržet jakž, takž, nějaký pořádek a nějakou prosperitu.

A dnes? Nejspíš by se daly aplikovat dva vtipy z Rádia Jerevan, které na Ukrajinu sednou jako dětský zadeček na hrníček:

• První dotaz je velmi prostý: „Kdy bude lépe?“ (v originále se to samozřejmě vypráví po rusky) a odpověď je stejně prostá „Lépe už bylo“.


• Druhý dotaz je o trochu více sofistikovaný, ale jen o málo: „Kdy bude socialismus zlatý?“ a odpověď je též prostá „Za komunismu“.


• A prostou extrapolací bychom mohli stvořit vtip další, současný: „Kdy bude na Ukajině lépe?“ s odpovědí: „Lépe už bylo. Za Janukovyče„.

P.S. určitě budu vyplísněn s tím, že Janukovyč byl oligarcha, zloděj a ruský agent. Ale nevím, nevím, jestli náhodou Porošenko není také oligarcha, zda krade nevím a co se týče jeho agentství, tak neříkám nic, ale na moje slova určitě dojde.

Zdroj: Blog autora