Před několika dny běžel na ČT2 jakýsi dokument s názvem Bít či nebít? Autoři v něm dali volný průběh diskuzi, jestli je správné vychovávat děti pomoci fyzických trestů. Myslím, že je to poměrně závažné téma a tak bych se k němu rád touto cestou vyjádřil i já sám. Hned na začátku musím napsat, že sám ještě děti nemám. Druhá věc, která by měla být řečena je, že mě osobně rodiče nebili. V samotném dokumentu dostaly prostor oba dva světonázory poměrně vyváženě. Četl jsem i několik blogů, které na téma reagovaly.

Ilustrační snímek

Byl jsem trochu překvapen, že nejvíce úspěchu mají názory, které tvrdí, že bití je zapotřebí. Strécové narozeni před druhou světovou v diskuzích tvrdí, že je otec mlátil jako žito a že to bylo správné. Dnešní výchova je prý změkčilá a proto děti berou drogy, mluví sprostě a chlastají alkohol už ve 13.

Nevím, ale jako budoucímu otci mi rozhodně nepřijde šťastné, abych své děti řezal páskem či gumovou hadicí. To je přece to nejjednodušší, co může člověk udělat. Dítě je slabší a tak když něco provede, tak první, co rozlíceného rodiče napadne, je nabít mu.

Chápu, že když je děcko za něco desetkrát napomenuto a stejně neposlouchá, zaslouží si plácnutí po ruce. Takové ty naplánované večerní výprasky ve stylu „Tak a teď si stáhni kalhoty a dostaneš na prdel“, tak to rozhodně neuznávám. Myslím, že tohle je správného rodiče nedůstojné. Pro samotné dítě je pak takový způsob výchovy ponižující. Bez nadsázky mi to připomíná veřejné mrskání ve středověku.

Řešit výchovu pravidelným bitím mi prostě nevoní. Zmiňovaní strécové občas dokonce tvrdí, že i učitelé je pohlavkovali a jim to vůbec nevadí. Prý by to tak mělo být i dnes. Tak to už je podle mě úplný nesmysl. Učitel je slovo od slova učit, nikoli bít. Pokud se ve třídě vyskytne nezvladatelný jedinec, měla by jej škola vyloučit a ať se o něj poté rodiče postarají sami. Učitel nemá vychovávat, to je úkol pro rodiče. A už vůbec ne vychovávat bitím.

Řekl bych, že spousta rodičů prostě neví, jak mají své děti vychovávat. Podceňují začátky, jsou nedůslední a potom vše chtějí dohnat pomocí výprasků. Správně vedené dítě si prostě jisté věci nedovolí, proto není třeba sahat k tomu nejjednoduššímu. Dospělý člověk má vůči dítěti jasnou fyzickou převahu a neměl by ji podobným způsobem využívat/zneužívat.

Můžete mi napsat, že moje postuláty platí spíš teoreticky. Ano, vím, že i dobře vedené dítě může pořádně zazlobit. Riziko takového velkého zlobení je však rozhodně nižší u těch, kteří jsou od malička vedeni – nikoliv přísně, ale férově a spravedlivě. Dítě musí hned zkraje vědět, co si může dovolit. Neuklidil sis? Čmárál si po zdi? Ok, buď to okamžitě uklidíš nebo: a) nepůjdeš ven, b) nezapneš si počítač, c) nedostaneš oblíbenou zmrzlinu.

Tato forma „trestů“ mi přijde efektivnější. Bití vede jedině k tomu, že se bude dítě bát cokoli udělat. Účelem výchovy ale přece není vzbudit v dítěti strach. Hlavním cílem správné výchovy je, aby špatné věci dítě nedělalo proto, že jsou prostě špatné a nedělají se. Ne jen proto, že víš, že za to dostane přes ústa.

Zdroj: ePortal.cz