Je za ní velmi rozšířená představa, podle níž je tomu tak, že jedním extrémem je uťápnutá zakomplexovaná puťka. Ta se postupně emancipuje, učí samostatnosti, roste jí sebevědomí, učí se novým věcem… To je všechno pozitivní a prospěšné. Jednoho dne to ale přežene, už si nedá v ničem pomoct, začne pohrdat muži (nebo je nenávidět) a nakonec se stane feministkou.  Jenže ono to takhle vůbec není!

Vztah mezi ženskou samostatností a podporou politického feminismu byl jednou z otázek, kterým se výzkum věnoval.

Určitá skupina otázek se ptala na záležitosti jako názory na rozdělení práce v domácnosti, zda se má žena finančně spoléhat na manžela, poměry na pracovišti apod. To vše by se dalo shrnout „jak moc je pro kterou ženu důležité, aby se o sebe postarala sama.“

Jiná skupina otázek se ptala na politický feminismus, tedy především na kvóty na všechno možné a nemožné.

A výsledek? Silná negativní korelace. Čím je žena emancipovanější, tím méně pochopení má pro požadavky feministek.

Vlastně se tak potvrzuje, co většina lidí věděla. Feminismus není hnutím ambiciózních žen, které mají velké cíle. Feminismus je hnutím ubohých zakomplexovaných gendertetek, zvyklých podřizovat se. Že ty první jsou dost chytré, aby při cestě k úspěchu občas použily i feministické fráze (když se to hodí), to na tom nic nemění.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)