PETR HÁJEK komentuje jednodenní soaré umírající (kdysi pravicové, a proto významné) politické strany, která se po spoustě kotrmelců ocitla pevně v rukou havlistů – a sama se k tomu hrdě hlásí

Sněmování Občanské demokratické strany přišlo vzápětí poté, co se k témuž sjeli Piráti. Lze tedy s poměrně ještě čerstvými „zážitky“ obě události srovnávat. To hlavní bylo patrné na první pohled: Komediální charakter sjezdů dvou opozičních parlamentních stran, které samy sebe vydávají za „hlavního konkurenta“ Andreje Babiše, se od sebe příliš nelišil. 

Ani oba znovuzvolené předsedy by nebylo snadné rozeznat, pokud by jeden z nich neměl dredy. Bez rozdílu také prohlásili, že po příštích volbách budou premiéry, aniž řekli, jak ten zázrak chtějí uskutečnit. A dali najevo, že se jejich tolik podobná uskupení vzájemně – v logice dvou kohoutů na stejném levičáckém  smetišti – opozičně  nenávidí. Soudruh Minář aby si zoufal.

Fraškovitá vystoupení, onanické masírování atrofovaných politických svalů, právě tak jako „sliby“ toho, co by udělali, kdyby se dostali ke kormidlu, si vlastně také bylo podobné jako vejce vejci. Piráti chtějí legalizovat drogy do té míry, že by na tom stavěli příjmy státního rozpočtu. „Fiala Boys“ (ve vedení strany už není jediná žena) dali zase nejpřesvědčivěji najevo, kým jsou, v projevu kandidáta na 1. místopředsedu strany Pavla Novotného. Pokud si nemáme myslet, že si určitě musel popirátsku „prásknout“, pak – podle nadšených reakcí delegátů – musíme mít za to, že právě tak si kdysi pravicová a konzervativní strana představuje svůj „nový úděl“.

Jediné, co dokonale charakterizovalo stav ODS, byl projev kandidáta na prvního místopředsedu strany Pavla Novotného. Těch pár minut „pravdy“ stojí za shlédnutí. 

Nejlepší byl na kongresu – zase Babiš...

Kdo si nechutné a proto poučné Novotného vystoupení pustil, ví o „programu a étosu“ současné ODS vše. Je zbytečné ztrácet slova o čemkoli dalším. Obvyklý plytký průběh rozpravy o ničem (a hlavně o ničem, co by jen vzdáleně připomínalo někdejší odhodlanou pravici zakladatele strany Václav Klause staršího), je pod Fialovým vedením už tradiční. Stejně jako strhující volební hesla, pod nimiž ODS již leta pravidelně prohrává parlamentní volby. Tentokrát znělo vskutku neodolatelně a mobilizačně: „Země, která vítězí“. 

Nikdo by jej v tuto chvíli už neznal, kdyby by ho na svém účtu vtipně nezvedl nepřítomný Andrej Babiš, který napsal: „Heslo @ODS o "zemi, která vítězí", je super a naprosto pravdivé, Česká republika skutečně vítězí  :-) Díky hnutí ANO a už sedmý rok, kdy ODS není ve vládě. Jejím posledním velkým počinem bylo, že zplodila nějakého AB a hnutí ANO, které naši zemi posouvá na špičku Evropy.“

Čtěte ZDE: ODS: Dnes již čiré politické zoufalství. Nepochopení času a prostoru? Je čas vymezit se vůči Čingischánovi! Sňatek s Kavárnou a všemi devianty světa? Ubohý boj proti přízrakům. Přijde někdy restart? S Fialou a husami ne

Havloid se vrací

Ve zvolna odumírající ODS je od okamžiku, kdy si ponečasovské panikařící vedení postavilo do čela „profesora nudy a prázdna“ Petra Fialu, vskutku cosi až mysticky sebeudavačského a sebedestruktivního. Tentokrát se to projevilo opět kromobyčejně přesvědčivě – vedle zmíněného vulgárního šaška Novotného – také v projevu Saši Vondry. Zaskočil si z luxusního života v europarlamentu do Prahy, aby se stal jedním z Fialových místopředsedů (bruselská móda zavedená neodolatelným topáckým Jiřím Pospíšilem). A neudržel se, aby nesdělil další velkou pravdu o ODS, kterou nelze zařadit do kategorie krásy nechtěného, neboť šlo o připravenou pointu:

„Nečekal jsem, kolik z vás bude žádat návrat stárnoucího havloida zpět do práce,“ poděkoval Vondra za zvolení. „Máme-li lidi zaujmout, potřebujeme několik srozumitelných vlajkových záměrů. Lid si žádá zábavu,“ vysvětlil pak spolustraníkům a rovnou načrtl hlavní programové pecky: postavit v Brně stadión, kde budeme pořádat mistrovství světa ve fotbale. Prahu naproti tomu obohatit o (patrně Kaplického) koncertní síň a rychlovlak na Ruzyň (údajně na jakési letiště Václava Havla). A trvale vystavit korunovační klenoty. A po těchto zásadních návrzích k budoucímu rozkvětu vítězné země (ve fotbale sotva), rovnou začal vyhrožovat:

„Radar je pasé, ale odvážně navrhujeme Američanům, abychom v Ostravě-Mošnově zřídili společnou strategickou leteckou základnu. Posílí naši bezpečnost a podpoří těžce zkoušený region. Poláci mají už svůj Fort Trump, tak proč nemáme mít my svůj Trump Air Force Base?“

ODS převzal Havel

Své místopředsednické vystoupení zakončil vysvětlením, proč ODS předá zemi kromě Bruselu též Washingtonu: „Takže havloid je tady a hlásí se do služby.“ Dodejme snad jen, že dostal ze všech místopředsedů nejvyšší počet hlasů. A Petr Fiala – poté, co delegáti učinili jediný bohulibý skutek, když mu nezvolili jeho milovanou Alexandru Udženiji z Prahy  2 – prorocky prohlásil: „Toto vedení ODS bude velmi silné.“

Připomeňme mladším, že s radikálně levičáckým Václavem Havlem stála ODS za Václava Klause na zcela opačných stranách ideové barikády: Havel nechtěl soutěž politických stran, byl oddán „zeleným pirátům“, toužil po federalistické EU, v níž by se český stát a národ „rozpustil“, podporoval (tentokrát prozměnu nikoli sovětskou ale americkou) přítomnost „vojsk dočasně umístěných na našem území“. Byl si samozřejmě vědom, že tohle všechno lidé odmítnou. Nevytvořil proto pravidelnou politickou formaci, ale „hybridní Kavárnu“, jež svými neformálními finančními a mocenskými pákami (Bakala, ČT a spol.) má ambice vládnout bez voleb. 

Přesně k tomu se teď otevřeně přihlásil Fialův nový místopředseda. Že jako někdejší „automatičtí“ voliči ODS jsme již dlouho věděli, kam se upadající strana zaparkovala, je jedna věc. Avšak explicitní vyjádření vedení o tom, že někdejší pravicovou baštu převzal Havel (v „přímé dědické linii“ jednoho ze svých disidentů), tomu dává oficiální razítko. A také nadšení, které to vyvolává v mediální centrále Kavárny, v bakalovské České televizi a rozhlase, je nejen příznačné, ale též přízračné. 

Čtěte ZDE: Jen jeden z nich za nás bojuje: Jaké jsou rozdíly mezi Piťhou a Fialou? Dva profesoři, dva odlišné lidské formáty. Statečné kopání do Brežněva po boji? Zoufalství české pravice. Frontová linie souboje o všechno

Kudy dál?

Přesto není nutno propadat definitivnímu pesimismu. Zatímco Pavel Novotný se málem stal místopředsedou (dostal více než stovku kongresových hlasů!), Václava Klause mladšího (po Babišovi „majitele“ největšího počtu preferenčních hlasů v parlamentních volbách!) nechal Fiala ze strany vyloučit. Po tomto šíleném kongresu ODS můžeme říci naštěstí, protože VKML mezitím zformoval Trikolóru. 

Jistě, je předčasné soudit, jak uspěje. Podle preferencí v některých průzkumech veřejného mínění by se sice už nyní do parlamentu dostala, ale „zpravodajské hry“ agentur (jedny jí „změřili“ 0,5%, jiné skoro 8%) nelze brát vážně. Rozhodnou jedině volby – a dobré strategické myšlení. Podle řady zpráv chce jít totiž Trikolóra již do nadcházejících krajských voleb. 

Pokud ano, je to sporné rozhodnutí. Krajské volby (stejně jako kraje vůbec) jsou bez tématu, bez náboje. Vítězí v nich proto obvykle jen zavedené strany a hnutí. Logicky: silný a známý lídr nového uskupení má význam v parlamentkách – a teprve poté, když se uskupení zabydlí v zákonodárném sboru, případně ve vládě, má šanci na úspěch i ve volbách „nižších“. Ostatně poučme se u „velkých vzorů“. Andrej Babiš šel s ANO nejprve do krajských a poté senátních voleb – a pokaždé šeredně „vybouchl“. Teprve parlamentní volby, v nichž už lidé volili kokrétního AB (a ne málo známé „místní hvězdy“), jej dostaly tam, kde je dnes. 

A to měl na „reparáty“ finanční zdroje, o jakých se bude VKML asi vždy jen zdát. Jde prostě o příliš velké riziko. Jaké sousto by byl pro Kavárnu vlastnící většinu médií neúspěch Trikolóry v krajských volbách, si lze snadno představit. Také proto, že představa etablované „obnovené“ skutečné pravice s programem obnovení „normálního světa“ bez Grét, pirátů a dalších radikálních levičáckých experimentů, je pro havlistickou Kavárnu – nyní včetně ODS – noční můrou. A ještě větší hrozbou je pro ně „trikolórní“ realistická obhajoba naší státní suverenity a národních zájmů.

Je samozřejmě na vedení Trikolóry, jak se rozhodne. Pochopitelné tlaky od nových členů z krajů, aby se jejich hnutí co nejdříve „změřilo“ s ostatními v (zatím nerovném) boji, by však neměly vůdci nové naděje (a velké odpovědnosti za ni) zastřít cíl, který spočívá primárně na celostátní úrovni. S nekonečně větší šancí na úspěch. 

V prostoru, který teď již otevřeně „havloidní“ ODS na svém kongresu právě definitivně uprázdnila.

Protiproud.cz