„Vzpomínám si na bitvu, která byla o zlaté ložisko v Kašperských horách, bitvu, kterou sváděl tehdejší starosta Kašperských hor František Stýbal, kterému se za cenu dá se říci osobního zdraví podařilo to ložisko uchránit. Vzpomínáme si na bitvu, která byla o zlaté ložisko na Mokrsku, kde ten holý fakt, že kromě zlata je na Mokrsku obsaženo také zhruba 10 tun arsenidu, které by při jakékoliv havárii dokázalo otrávit Vltavu až po Mělník a dál," burcoval poslanec SPD.

„A samozřejmě víme, že naše ložiska zejména strategických surovin jsou terčem zájmu nadnárodních baňařských (?) společností a pohříchu musím říci, že tyto společnosti zdaleka nejednají v rukavičkách a s ohledem na hostitelskou zemi. Můžeme připomenout známou havárii při těžbě zlata v Rumunsku v Baia Mare, kde došlo k provalení hráze reakčního jezírka, které otrávilo kyanidy Tisu v délce zhruba 200 km, kde to vlastně vybilo všechno živé, co tam bylo,"

„Já jsem rád, že můžeme tyto otázky vznést a věřím, že ten zákon bude prodiskutován, budeme mít možnost přizvat odborníky a budeme moci udělat zákon takový, který bude chránit především naše zájmy, naše životní prostředí a samozřejmě také zásadní věc, a to jsou strategické suroviny," míní Jiří Kobza.

„Jsem toho názoru, že strategické suroviny mají zůstat v majetku státu. Jsem toho názoru, že stát má rozhodovat, jestli a kdy je bude těžit a jak s nimi naloží dál. Je zde způsob, který funguje v zahraničí. Setkal jsem se s tím sám, kdy strategické suroviny těží stát prostřednictvím kontraktorů, kdy vlastně vysoutěžená zakázka na těžební práce, na které pak mohou navazovat úpravnické činnosti, je za fixní cenu, což má samozřejmě určitou výhodu pro obě strany. Vytěžená surovina zůstává v plném rozsahu v majetku státu a kontraktor má jistotu stálé ceny. Je to vyzkoušené, funguje to, neobjevujeme žádnou Ameriku," má jasno Jiří Kobza.

„Můžeme si připomenout kejkle, které probíhaly okolo českých lithiových ložisek a zásob, kdy jenom z ekonomického pohledu jsme byli střídaně informováni o tom, jak se propadá cena lithia, které vlastně vůbec nikdo nechce a vzápětí se dozvídáme o tom, že na bázi lithia jsou vyvíjeny neustále nové a nové baterie, které mají daleko vyšší kapacitu, jsme tlačeni do elektromobility, jsme tlačeni do přechodu na ukládání energie z nárazových zdrojů, z obnovitelných zdrojů, do vysokokapacitních baterií apod., takže otázka nakládání se surovinami, které považujeme za strategické, které mohou být redefinovány právě v horním zákonu, je velice důležitá, protože se nejedná jenom o zlato nebo o lithium, jedná se také o uran a další vzácné prvky," píše se v záznamu Kobzova projevu ve Sněmovně.

„Já jsem za sebe velice rád, že máme možnost to otevřít, že máme možnost to prodiskutovat. Jenom bych si dovolil poprosit kolegy, aby k tomu přistupovali velice zodpovědně, protože my se nebavíme o tom, jestli teď bude nějaký momentální zisk z toho, že zvedneme nebo snížíme podíl z vytěžené horniny nebo z ceny vytěžené horniny, kterou vytěží nějaký cizí těžař, ale bavíme se o tom, jakou zemi necháme svým dětem a jaké zdroje necháme svým dětem," míní dál Kobza.

„Víme, že v oblasti zlata máme sedm bilančních ložisek, která se naštěstí podařilo uhájit a která jsou ponechána v zemi pro další generace. Je to otázka, která je skutečně velice důležitá. My nesmíme dovolit, aby naše nerostné bohatství bylo plundrováno, bylo zašantročeno, bylo nějakým způsobem vytěženo zahraničními piráty, a nám tady zůstane akorát prašná díra do země a zničené životní prostředí," burcoval Jiří Kobza v Poslanecké sněmovně.