Zatímco se světoví politici a jim přizvukující média navzájem přesvědčují o historickém významu rámcové dohody s Íránem ohledně jeho jaderného programu, vyhlídky na mír v regionu (a tedy i v celém světě) jsou možná ještě horší, než předtím. Navzdory tomu, že Írán svolil k přijetí tvrdých opatření, jež vůči žádnému jinému signatáři smlouvy o nešíření jaderných zbraní uplatňovány nejsou.

Michal Semín

Vstoupí-li tato pro Írán ponižující a diskriminující dohoda, o jejíchž detailech se ještě bude tvrdě vyjednávat, 30. června v platnost, bude snad již každému zřejmé, že tato země o výrobu jaderných zbraní neusiluje. A právě takovému vyústění deset let trvajících jednání chtějí architekti stále více pravděpodobné globalistické války za naše zotročení za každou cenu zabránit.

Chiméra perské jaderné hlavice

Není nijak překvapivé, že do čela odpůrců smlouvy s Íránem se postavil staronový premiér židovského státu Benjamin Netanjahu, jenž proti smíru s Íránem před pár týdny pronesl goebbelsovsky propracovanou filipiku na Izraelem okupovaném území zvaném americký Kongres. Je dost možné, že i toto jeho předvolební divadlo přispělo k tomu, že je to právě on, kdo nadále kormidluje režim, za jehož zájmy umírají pod praporem „války proti teroru“ statisíce lidí.

Ve skutečnosti se ve sporu o íránský jaderný program o nukleární zbraně nejednalo a ani dnes nejedná. A i kdyby na jejich výrobě začal Írán pracovat, stěží by je někdy mohl proti Izraeli použít. Nejen tamní ajatolláhové totiž vědí, že jestli je v regionu někdo i po jaderné stránce po zuby ozbrojen, tak je to právě Izrael. Pochopitelně v rozporu s mezinárodním právem, neboť vyzbrojení židovského státu jadernými hlavicemi probíhalo v utajení. Proto také není Izrael, na rozdíl od Íránu, signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a jeho jaderný program nikdy nepodléhal mezinárodním právem vyžadovaným inspekcím.

O pravých úmyslech válečně naladěného izraelského premiéra svědčí jeho rozhovor, poskytnutý v neděli televizní stanici CNN. Vyslovil v něm obavu, že v případě podepsání dohody dojde ke zrušení sankcí, z čehož bude Írán profitovat. „Bibi“ Netanjahu prostě nechce dopustit, aby se Peršanům podařilo vytvořit podmínky pro vznik střední třídy a na její práci navazující hospodářský a sociální rozkvět země. Izrael si naopak přeje, aby všechny okolní státy zůstaly hospodářsky zaostalé – či ještě lépe v trvalém rozvratu – a neohrožovaly tak jeho postavení hegemona. I proto podporují, poslední dobou i otevřeně (viz organizovaná léčba syrských protiassadovských bojovníků v izraelských nemocnicích), všechny konflikty, jež vedou k destabilizaci Blízkého a Středního východu. Zdárně jim v tom sekundují sunnitské státy Perského zálivu, jež spolu s USA a Izraelem zplodily a z taktických důvodů udržují při životě nejen Al Kajdu, ale i všechny její franšízy, Islámský stát nevyjímaje.

Jemenská past

Smlouva s Íránem o mírovém využití jaderné energie, posilující mezinárodní postavení Teheránu, je tedy pro izraelsko-americké jestřáby noční můrou. Nelze proto vyloučit, že probíhající nálety na šíítské milice v Jemenu pod taktovkou Saúdské Arábie byly zahájeny právě proto, aby byl Írán do tohoto konfliktu vtažen. V takovém případě by byl označen za agresora a „humanitární bombardování“ Teheránu by se mohlo veřejnosti nepříliš nakloněné současnému válečnému běsnění o něco lépe prodávat.

Ovšem ani v případě, že se Írán do této pasti nechytí, nemá neokonzervativní falanga, jejímž světovým vůdcem je právě Netanjahu (viz. velikonoční adorace Bibihoz pera předního českého politického mesianisty Romana Jocha), zdaleka prohráno. Ještě jí zbývá přinejmenším jedna možnost. A protože s ní má bohaté zkušenosti, nelze rozhodně vyloučit, že právě na ní v době, jež do konce letošního školního roku zbývá, vsadí. Říká se jí „operace pod falešnou vlajkou“ a spočívá v zinscenování útoku proti vlastnímu obyvatelstvu a následném potrestání smyšleného viníka.

Teroristické akce pod falešnou vlajkou jsou oblíbenou politickou taktikou, využívanou po celém světě. Ovlivňují volby, mění národní i mezinárodní politiku a velmocenští stratégové je cynicky používají pro tvorbu propagandy a proměnu veřejného mínění – zvláště pokud chtějí jít do války. Stojí pochopitelně i na počátku časově neohraničené „války proti terorismu“, na jejímž vyvolání měly zájem tytéž síly, jež dnes „omylem“ zásobují islámské džihádisty potravinami i municí při údajných náletech proti základnám Islámského státu.

Operace Lavon

Nebylo by to ostatně poprvé, co by se právě touto cestou pokusil Izrael vtáhnout Spojené státy do válečné konfrontace. Připomeňme si třeba rok 1954. Izraelský premiér David Ben Gurion došel k závěru, že diplomatické vztahy mezi Spojenými státy a násirovským Egyptem jsou do té míry přátelské, že ohrožují zájmy židovského státu. Navíc se obával, že by Násir mohl zabrat Suezský průplav a zahájit blokádu zdejších izraelských lodí. Proto nechal vytvořit skupinu, jež v přestrojení za egyptské teroristy měla zaútočit na americké cíle.

Díky egyptské výzvědné službě však došlo k vyzrazení celé operace pod falešnou vlajkou ještě dříve, než byla spuštěna. Izraelští agenti byli podrobeni soudnímu líčení, při němž došlo k odhalení plánů na odpálení knihovny Americké informační agentury, útoky na divadlo Metro Goldwyn Mayer, železniční stanici, centrální poštovní úřad a další cíle. Izraelská vláda určila za obětního beránka svého ministra obrany Lavona, je však nad slunce jasné, že nebyl zdaleka jediným izraelským politikem, který byl do přípravy těchto operací zapojen.

A kdyby si s přípravou podobné operace dnes Izraelci nevěděli rady – což je krajně nepravděpodobné – jistě se v USA najdou lidé, kteří jim ochotně poradí. Tak jako ředitel Washington Institute of Near East Policy Patrick Clawson, který na semináři, věnovanému otázce, jak mají USA a Izrael spolupracovat při zabraňování íránskému jaderného programu mj. prohlásil: „Pokud Íránci nepřistoupí na kompromis, bude nejlepší, když tu válku začne někdo jiný“.

Tento washingtonský institut patří do rodiny NGO, zplozených hlavní proizraelskou lobby ve Spojených státech, organizací AIPAC. Psali jsme o ní nedávno v souvislostí s americkým pobytem prezidenta Zemana, jenž si svérázně posteskl nad tím, že když zatouží po potlesku, musí si pro něj doletět za americkými židy. Také operace po falešnou vlajkou, jen jiného druhu.

Psychopatovo „Fuck you“

Vraťme se k výše zmíněnému řediteli Občanského institutu Romanu Jochovi. Tvrdí, že jestli dnes někomu patří titul „lídr svobodného světa“, tak je to Benjamin Netanjahu. I proto, jak se otevřeně postavil Baracku Obamovi, jenž prý činil vše, aby mu zabránil ve volebním vítězství. Ten však volby vyhrál a americký prezident pohořel. Bibi symbolicky vztyčil prostředník a strčil jej Obamovi do tváře a tiše, ale dost hlasitě, aby to slyšel, pronesl: „Fuck you!“

Ať už je to s věrohodností momentální roztržky současné americké administrativy s izraelskými jestřáby jakkoli, český jestřáb-teoretik Roman Joch ve svém vyznání víry řekl to podstatné. Slova, jimiž měl Bibi počastovat Obamu, mají totiž planetární válkychtiví neokoni ve štítu. Ukazují svůj prostředníček všem, kteří si přejí, aby svět neskončil v plamenech, zažehnutých dějinotvornými psychopaty.

Převzato z Protiproud.cz