„Není na mně nebo na kterékoliv jiné zemi, abychom říkali americkému prezidentovi, co má nebo nemá dělat. Když prezident Obama řekl, že posledních pár let ukázalo, že izolace nefunguje a je čas zkusit jinou strategii, tak to chápu. Ta symbolika, že je možná jediným vůdčím představitelem Západu, který si bude s úsměvem třást rukou s prezidentem Kuby, která nedodržuje lidská práva a je na seznamu států podporujících terorismus, je možná taková prekérní, uvidíme, co se stane,“ uvedl velvyslanec České republiky v USA Petr Gandalovič v rozhovoru pro CNN.

Putin si osedlal Obamu

Psal se rok 2001 a na Kubě zadrželi tehdejšího poslance Ivana Pilipa a bývalého studentského vůdce Jana Bubeníka. Prý působili jako agenti USA a udržovali podvratné styky. Náměstek ministra zahraničí Hynek Kmoníček pak předal kubánskému zástupci v Praze protestní nótu a čeští ochránci lidských práv řvali ze všech médií. Stejní lidé řvou pravidelně – a ne neprávem, pokud jde minimálně o totalitní zavírání lidí za názory. Představitelé různých lidskoprávních organizací dokonce pořádají každý rok akce, protestující proti kubánskému režimu. Poslední byla tuším letos v březnu. Jmenovala se Den pro Kubu s podtitulem Pochod pro Dámy v bílém. Stejní lidé podporovali roky trvající americké sankce, které měly vyhubit komunistický režim. Co čert nechtěl, udělali ve svém úsudku chybu a sankce nezabraly (podobnost s Ruskem čistě náhodná). Psal se rok 2014 a přišel socialista Obama a prohlásil, že „když děláte něco, co nefunguje 50 let, je načase zkusit něco nového“. A bylo ticho. Nikdo neprotestoval.

Před pár dny prohlásil americký velvyslanec na adresu prezidenta Zemana: „Není na mně nebo na kterékoliv jiné zemi, abychom říkali českému prezidentovi, co má nebo nemá dělat. Když prezident Zeman řekl, že je třeba vzdát hold všem zemím v souvislosti s koncem druhé světové války, tak to chápu. Ta symbolika, že možná je jediným vůdčím představitelem státu EU, který bude stát na tom pódiu a sledovat vojenský pochod, když ta armáda destabilizuje jeden ze sousedních států EU, možná je taková prekérní, uvidíme, co se stane.“ Jako občan České republiky, jistě jen za sebe, konstatuji, že uvedená slova považuji za vměšování se do vnitřních záležitostí hostitelského státu. Považoval bych to za vměšování i v případě, že by tatáž slova použil jakýkoli jiný velvyslanec. Podle mého názoru měla odpověď na otázku ČT, pokud už ne „bez komentáře“, končit maximálně „není na mně nebo na kterékoliv jiné zemi, abychom říkali českému prezidentovi, co má nebo nemá dělat“. Vše ostatní bylo a je z kategorie „dělej si, co chceš, ale jestli to nebude po mém, dostaneš za uši“. Někde to pak řeší střelami s plochou dráhou letu a tam, kde to nejde, třeba Majdanem, nebo alespoň červenými kartami.

Zcela respektuji, že existují lidé, kterým se návštěva prezidenta Zemana v Rusku nelíbí. Respektuji, že vyvíjejí mediální tlak. Respektuji, že mohou považovat Putina za nehodného toho, aby se s ním Zeman scházel, protože považují Rusko za stát, kde jsou upírána lidská práva a jsou pronásledováni, perzekvováni a zavíráni opoziční představitelé a novináři. Respektuji, že proti takovému setkání protestují veřejně a na náměstích. Já se jen sakra ptám, kde jsou teď. Kde jsou ti samí lidé, tolik bojující proti porušování lidských práv, když si s představitelem režimu, který upírá lidská práva a pronásleduje, perzekvuje a zavírá opoziční představitele a novináře, podává ruku Obama. Kde jsou ti lidé, kteří podporují sankce proti Rusku, když na adresu v jejich očích stejně prohnilého režimu ten samý Obama tvrdí, že sankce nefungují a je načase zkusit něco nového.

Slova Petra Gandaloviče z úvodu jste nikde slyšet nebo číst nemohli. Nic takového se totiž nestalo a jde z mé strany o volnou parafrázi slov Andrewa Schapira na adresu Miloše Zemana. Jen jsem si tak představoval, jak by na to reagovala americká administrativa. Pokud jde totiž o kritiku chování USA, klopí naši představitelé mlčky zrak stejně, jako ochránci lidských práv, když si Obama třese rukou s Castrem. Pokrytci.

Zdroj: Blog autora