Dusná atmosféra nenávisti a fanatismu dále houstne. Naposledy ji svým typickým způsobem přikrmil neslavně proslulý senátor Štětina, horlivý zastánce amerického radaru, fanoušek armádního konvoje a zuřivý věrozvěst Ruské Apokalypsy. Na sociálních sítích šíří poplašnou zprávu, že plánovaná jízda ruských motorkářů z Moskvy do Berlína na počest vítězství nad fašismem je předzvěstí invaze ruských tanků. Se sadomasochistickou vervou volá „Jsme ve válce s Ruskem!“ a zaníceně věští, že máme čekat „potoky krve“.

Štětinatý – Ošípaný

Ruští motorkáři z největšího ruského bikerského klubu Noční vlci plánují oslavit 70. výročí konce druhé světové války spanilou jízdou z Moskvy do Berlína. Projedou přitom Brnem, Vídní i Prahou. Ano, je to tak, propagandistický cirkus pokračuje. Jen s tím rozdílem, že po obrněných transportérech s americkými vlajkami teď po českých silnicích pojedou motorkáři s vlajkami ruskými. Takže je všechno zákonitě naruby, vzhůru nohama. Kdo nadšeně vítal Američany, naštvaně zatíná zuby a naopak. Kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to k pláči.

Štětina tvrdí, že kolona motorkářů je součástí hybridní války. Za ní podle něj budou následovat „zelení mužíčcí“, tedy ruští vojáci v neoznačených uniformách, a za nimi přijedou tanky. Senátorovo podněcování k nenávisti a vyvolávání paniky padlo na úrodnou půdu. Už se svolávají odpůrci , kteří chtějí motorkáře blokovat a „stříkat po nich fekálie“. Strach z Nočních vlků ale není na místě. A apriori je nenávidět, jen proto, že jsou Rusové, taky ne. Moudřejší bude odstínit propagandistické „malování Nočních vlků na zeď“ a dozvědět se, co jsou ti drsní chlapíci na rychlých strojích vlastně zač.

„Každý výjezd je pro nás rozkoš, důkaz, že jsme svobodní a máme právo být sami sebou,“ říká prezident Ruské motocyklové asociace a šéf Nočních vlků, třiapadesátiletý stomatolog Alexandr Zaldostanov. Vypadá mimochodem podobně jako motorkáři po celém světě. „Motorka člověka změní – nemáš airbagy, nemáš rámy, dveře, jako bys byl na silnici nahý,“ říká. „A to je něco, co dnes lidem chybí, protože veškerý byznys a média se snaží zabalit nás do bezpečné kukly, kde se nám nemůže nic stát, ať už provádíme a vyvádíme cokoli. Na motorce musíš vědět, že tě nechrání nic a za vlastní blbost zaplatíš.“

Ano, je pravda, že v poslední době se z dříve rebelských ruských motorkářů stal fenomén, kterýma má blíže než k bikerskému gangu k občanskému sdružení nebo zájmovému motoristickému klubu. Opravují motorky, pořádají soutěže, závody a zábavné show. A učí své členy, že čestný a silný chlap není ten, kdo je agresivní, ohrožuje ostatní a porušuje zákon, ale ten, kdo pomáhá slabším.

Ano, na jednom z jejich srazů byl v rámci svého PR sám ďábel Putin. A ano, zlovolné Pravoslavné církvi se složili na dva zvony pro zničený kostel. A v Sevastopolu se jejich show stala manifestací pro připojení města k Rusku. A budou mít asi ruské vlajky, protože jsou to (s odpuštěním:) ruští vlastenci a antifašisté.

Ale přesto přese všechno to jsou – věřte nevěřte – docela normální a obyčejní lidé. V čele Nočních vlků je zubní chirurg, šéf stavební firmy nebo učitel. Nejedou se k nám prát ani provokovat, ale připomenout si padlé vojáky, kteří nás osvobodili od hitlerovského fašismu. A na rozdíl od amerických vojáků nejsou žádná armáda a nemají zbraně. A zaplatí za dálniční známky.

Ano, jsou to motorkářští vlci, protřelí drsným světem ruských silnic, kde je jízda na motorce ještě daleko větším rizikem než u nás. Ano, mají vousy a kožené bundy. A jsou hrdí na svou motorkářskou svobodu. Přesto není důvod propadat panice. A nechat se podnítit k nenávistným akcím na jejich adresu. Navzdory populistické protiruské kampani, která jim už dopředu nasazuje medvědí hlavu, nebude nejodvážnějším počinem „stříkat po nich fekálie“, ale pokus dát se s nimi do řeči a vyměnit si názory (spousta z nich mluví anglicky líp než my). Třeba to v lecčems otevře oči jim, a možná že i nám. Ostatně většina z Nočních vlků jede paradoxně na amerických strojích. A první motorkou jejich šéfa s přezdívkou Chirurg byla na počátku 80. let československá Jawa.

Zdroj: Blog autora