Vlastně bych k tomu už nemusel vůbec nic připisovat, protože prakticky všechno jsem – na rozdíl od většiny ostatních – napsal už před dvěma lety. O čem je řeč? O nezákonném vazebním věznění Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksy. Takže jen malé shrnutí: Petr Nečas byl podle mě špatný premiér a špatný předseda ODS. Mnohokrát jsem to o něm řekl i napsal. Loni na podzim, kdy se konal volební kongres ODS, byl ten správný čas na jeho výměnu. Nestalo se. Bohužel. To, co prožíváme nyní, je toho důsledek. Ti, co měli pravdu, tzv. rebelové, by neseděli ve vazbě a Nečas by nyní neodcházel s ostudou…

Prokurátor Ištván a regulérní pacient kliniky pro duševně nemocné

Za katr patří Ištvan (8. 7. 2013)

… Petr Nečas před několika měsíci prohlásil, že o tom, kdo v této zemi bude vládnout, nebudou rozhodovat policejní plukovníci. Tragicky se mýlil. Už se stalo, už se to děje. Zbývá ještě dopovědět, kdo tuhle krvelačnou, na objednávku, a proto také zcela selektivně pracující, demokracii a svobodu destruující prokurátorskou smečku vypustil. Ano, nikdo jiný než milec zdejších aktivistických žurnalistů a miláček milovníků pimprlového divadla Jiří Pospíšil. Ten Pospíšil, kterého Topolánek ze své vlády vyhodit nestihl. Nečas ano. Tumáš, čerte, kropáč! Moc hezky se nám ty kruhy uzavírají!

Ištvanova právní svévole aneb Nechci slevu zadarmo (30. 7. 2013)

Hlášku „Nechci slevu zadarmo“ kdysi vložili do úst profesora Zelí Grossmann se Šimkem v jedné ze svých legendárních povídek. Lidé u toho slzeli smíchy. Když podobnou pitomost zcela vážně provozuje olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, najde se dostatek hlupáků, kteří se u toho nejen tváří smrtelně vážně a vedou o tom „odborné“ debaty, nýbrž s tím dokonce nadšeně souhlasí.

Petr Tluchoř je označen za trafikanta, vsazen Ištvanem za trafikantství do lochu, vláčen coby trafikant už více než půl roku médii, leč celé to má jednu docela podstatnou vadu. Nějak tu chybí ta trafika. Namísto toho se dozvídáme, že prý jen kamsi doporučil svého známého, jenž ovšem coby státní úředník onu „trafiku“ vykonává zdarma. Kdyby každý v této zemi, kdo někdy někomu někoho doporučil do nějaké funkce, měl být vazebně stíhán, pak zdejší šatlavy tomu náporu nebudou stačit a Ištvan to s rychlostí své slovní kadence bude vysvětlovat ještě v příštím desetiletí…

… Lehkost, s jakou se umanutý Ištvan nabourává do svědomí druhých a s jakou dezinterpretuje jejich osobní motivace, je neuvěřitelná. Jenže v životě stejně jako při hře v šachy můžete – a je to vaše nezadatelné právo – napřed volit jistou oběť, která vám později může přinést výhodu. Dvojnásob to platí v politice. Oběť v podobě opuštění významného postu, třeba poslaneckého mandátu, a výhodu v podobě nikoli pofidérní či vůbec neexistující trafiky, nýbrž v podobě zásadového politického postoje, třeba v otázce zvyšování daní, postoje, který případně zhodnotíte, pokud to někdo ocení, v budoucnu.

Právě o svobodě a právu činit politická rozhodnutí a vážit dle vlastního svědomí (a nikoli dle pochybných a pokřivených představ umanutého pana Ištvana) své priority je rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež Ištvanovu řádění nastavilo limity. O imunitu či indemnitu v něm jde až v druhé řadě. Kdo chce a komu je to dáno, ten to ve verdiktu senátu Nejvyššího soudu čte. Kdo nechce nebo komu to dáno není, píše slabomyslné úvahy o tom, že nyní poslanci mohou v rámci imunity na půdě parlamentu vraždit. Suma sumárum: Kriminalizace standardních politických činů a rozhodnutí je dle Nejvyššího soudu nepřípustná. Podstata není v tom, že Tluchoře, Šnajdra a Fuksu ochránila imunita, podstata je v tom, že nespáchali žádný trestný čin…

… Morální škoda a mezinárodní ostuda, kterou Ivo Ištvan alias profesor Zelí této zemi svou právní svévolí způsobil, je bezmezná. Autor těchto řádků klidně vsadí boty, že na samotném konci tohoto Ištvanova právně konstrukčního dobrodružství s dvouletým odposloucháváním všeho a všech, zakuklenými komandy s páčidly řádícími pod rouškou noci, vazebními celami, blondýnou spoutanou „medvědem“ a vláčenou tlupou po zuby ozbrojených rambů, domovními prohlídkami s nasazením čtyř stovek policajtů a manévry desítek policejních aut s majáčky bude nula. Skuteční gauneři mohou být v klidu, když se stovky policajtů realizují na třech exposlancích a jedné „sekretářce“.

Nula!!!

Jediným výsledkem nakonec zůstane pád vlády, změna mocenských poměrů v zemi a smrad, jenž dlouho nevyvane. Za tohle si státní zástupce platíme?

A jestliže výsledkem Ištvanova běsnění bude nula – a ono to prostě jinak dopadnout nemůže –, o to větší bude deziluze všech těch hlupáků natěšených na krev „těch nahoře“. Úměrně tomu ovšem bude dál stoupat tlak v papiňáku společenského napětí. Nabízí se otázka: Není právě tohle, o co partičce okolo bývalých vojenských (a dodejme i adjektivum komunistických) prokurátorů jde?


Prokurátorská blamáž v přímém přenosu aneb Vpálí si Ištvan kulku do hlavy? (2. 11. 2013)

… Každému, kdo má v hlavě mozek, přitom muselo být od začátku jasné, že na Ištvanově monstrakci něco smrdí. Proč mají být najednou kriminalizovány skutky, na kterých politika, co je svět světem, stojí? Jak může být do vazební šatlavy vsazen za trafikantství někdo, konkrétně Petr Tluchoř, kdo žádnou trafiku nedostal? Co mají Ivan Fuksa a spol. společného s bývalým státním zástupcem Grygárkem, že právě kvůli němu je jejich vyšetřování v rozporu se zákonem přeneseno do Ostravy? Odkud se vzalo a kam se podělo těch 150 miliónů a kilogramy zlata? Proč je do toho vyšetřovatelé zatáhli? Vody kterých moří právě brázdí jachty těch, o které údajně šlo nejvíc? Proč jde jednu bezúhonnou ženskou zatýkat komando se samopaly a beranidlem? Proč ji pak vodí spoutanou jako vraha? Proč má najednou 400 policajtů manévry a zemi za asistence televizních kamer křižují policejní auta s majáčky? A copak že to našli? À propos, a kolik to stálo? Žijeme snad v totalitních dobách, že je možné někoho napřed zavřít, a pak teprve čekat, že se na něho třeba něco najde? Proč média na čele s Českou televizí do nekonečna omílají idiotskou lež, že tři exposlanci vyměnili poslanecké mandáty za lukrativní posty, když je to evidentní nesmysl? Co je na tom LUKRATIVNÍHO opustit všechny poslanecké výhody a za třetinu peněz nastoupit do orgánu nějaké státní firmy? Není vyšetřovatel, který „odhalí“, že exposlanci ODS měli tajné schůzky v jednom brněnském hotelu, prostomyslný kašpar, když skutečností je, že se tam právě konal kongres jejich strany?

Podobných palčivých otázek lze vznést desítky a desítky. Závěrem tedy ještě jednu: Jak dlouho ještě budou orgány činné v trestním řízení za peníze nás daňových poplatníků namísto stíhání opravdových zločinců hrát nechutné politické hry?

… Jejich řádění bylo možné předejít. Jenomže to by celá společnost nesměla naskakovat na falešnou mantru „boje“ proti korupci, jež je vším jiným než potíráním tohoto nešvaru. To by ministrem spravedlnosti nesměl být pokrytecký narcis Jiří Pospíšil se svojí tragickou personální politikou. To by v křeslech vysokých státních zástupců musel sedět úplně jiný typ lidí, než je slizký Ištvan, bezmezně ctižádostivá Bradáčová či bezbarvý Zeman bez chuti a zápachu. To by v talárech soudců, kteří rozhodují o vazbě, nesměli dřepět nezodpovědní ignoranti, jako byl ten ostravský.

To bychom tu v koalici i opozici museli mít politiky, kteří nestáhnou zbaběle ocas a naopak proti bezpráví statečně pozvednou hlas, a ne vyčuránky, kteří nastalé situace zneužijí, přičemž ještě drze vykládají, že ty JEJICH politické obchody jsou něco úplně jiného. To by předsedou vlády nesměl být slaboch, nevěrný manželce, programu své strany i konzervativním hodnotám, jež měl reprezentovat. To by prezidentem nesměl být cynik, který nastalé situace okamžitě využije ke svým mocenským hrám.

To bychom tu museli mít opravdu nezávislé novináře a ne stádovitou smečku hlavního proudu bez vlastního názoru. A v neposlední řadě bychom tu nesměli mít zblblé, neb zmasírované občanstvo, jež je přímo natěšené na exemplární kamenování kohokoli z „těch nahoře“, pročež policejní a prokurátorské zvůli ještě nadšeně tleská.

2013: Rok Ištvanův, Zemanův a Babišův (1. 1. 2014)

Někteří lidé nadšeně vítali Únor 1948 a o dvacet let později srpnovou okupaci. Dnes stejní hlupáci nadšeně tleskají Ištvanovi a jeho policejním pohůnkům. Myslí si, že tu někdo konečně zavádí pořádek, že ty drzé politiky po zásluze klepnul přes prsty. Jenže jediným výsledkem řádění Ištvanova prokurátorsko-policejního gangu je ztráta svobody. Nikoli jen svobody těch aktuálně postižených, nýbrž svobody nás všech. Začíná to několika politiky a masivními odposlechy, pokračuje razií v growshopech a zmlácenými návštěvníky hudebního klubu a končí policejním státem a postupnou erozí demokratického režimu. Hlupáci tleskají. Bohužel, je to tak od nepaměti – hloupí lidé svobodu nepotřebují. A je jedno, zda se píše rok 1948, 1968 či 2013…

… Co mají společného čarodějnické procesy z Vávrova Kladiva na čarodějnice, politické procesy z Mňačkových Opožděných reportáží a Ištvanova třívětvová prokurátorská fantazmagorie posledních měsíců? Stejný rukopis. Kde nic není, je třeba si to vymyslet, vykonstruovat. Boblig, Urválek, Ištvan, historie se opakuje. Mění se jen slovní balast, který koncentrovanou zvůli doprovází. Věroučné disputace vystřídaly disputace revoluční a dnes právnické. Přitom je třeba udělat jediné: hodit na dotyčného blázna síť. Jenže zatímco hlupáci tleskají, ostatní se bojí, a proto raději mlčí. Nejvíc zbabělí politici.

Omluva Ministerstva spravedlnosti

„Česká republika se omlouvá za nezákonný postup a nezákonné trestní stíhání poškozeného Petra Tluchoře (Ivana Fuksy, Marka Šnajdra), které vedlo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, jakož i za jeho nezákonnou vazbu. Tento nezákonný postup vedl k profesní a společenské újmě poškozeného, za což se Česká republika Petru Tluchořovi (Ivanu Fuksovi, Marku Šnajdrovi) omlouvá.“

Co zbývá dodat? Dvě otázky. Kdy se Ivo Ištvan zastřelí? Jak dlouho ještě dovolíme, aby podobní gauneři ničili náš společenský systém?

Zdroj: petrstepanek.cz