Svůj komentář Števko začíná poznámkou, že se dnes lidé více pyšní členstvím v NATO a občanstvím Evropské unie, než občanstvím vlastního státu.

„Není divu, naše láska k vlasti je poznamenána antisociálním tržním hospodářstvím, dosud jde přes náš poloprázdný žaludek,“ dodává.

Podle autora se Slovensko po roce 1993 opravdu změnilo. Předchozí roky dle něj lidé prožili „pod psychologickým mediálním terorem zaměřeným na potlačování slovenských národních sil a na hledání nacionalistů ve vlastních řadách“. K tomu dodal i „příliv cizí úpadkové kultury a devastaci domácích duchovních hodnot“. To všechno prý vedlo ke změně národních, křesťanských a mravních, všelidských hodnot. 

Jako příklad tohoto pokřiveného vývoje autor označuje současné „progresivně-liberální sily“ v čele se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou. Použil k tomu citát známého českého hudebníka a novináře Petra Štěpánka o „čaputizaci politiky“.

„Národně smýšlející inteligence je zatlačena do kouta, většinou odříznuta od možnosti veřejně vyjádřit svůj názor, vystavena informační blokádě, dokonce i ve veřejnoprávních médiích,“ uvádí publicista.

Vlastenectví je pro politiku globalizace nepřítelem číslo jedna, konstatuje. Proto se podle něj na projev vlastenectví na Slovensku ukazuje prstem, a v lepším případě se označuje za nacionalismus a v horším případě za extremismus či dokonce fašismus.

Števko varuje také před nebezpečím liberalismu, „který jen naivní a pobláznění lidé zaměňují s demokracií“. Rovněž připomněl slova poslance Evropského parlamentu Guye Verhofstadta, který nabídl zrušit právo veta v řízení Evropské unie a předcházet dalším „brexitům“.

„Na Slovensku se nikdo z relevantních politiků proti podobným vyjádřením euroliberálů neohradil. Představitelé národa s hlavou strčenou do písku nechtějí vidět latentní nebezpečí, číhající na suverenitu národních států z různých byrokratických orgánů Evropské unie,“ oznámil autor.

Na závěr Števko dodal, že hledání cest státní, ekonomické, sociální i národní prosperity Slováků vždy bude v schopnostech národa správně se rozhodnout, správně si zvolit do čela lidi odborně erudované a národně smýšlející – tedy moudré a nepodplatitelné vlastence.