Stejný mechanismus funguje i na mezinárodní úrovni, kde bohaté státy jsou "odsouzeny" k rostoucímu bohatství a chudé státy k ještě větší chudobě. Bohatství států Severu historicky vzniklo bezohledným vykořisťováním kolonií (otrokářstvím, genocidou původních obyvatel) a jeho faktickým pokračováním jinými (například finančními) prostředky i po formálním zisku jejich suverenity. Bohaté státy takto získaly pozici, ze které jim stačí už tyto rozdíly jen udržovat a prohlubovat. Využívají svého bohatství k tomu, aby udržely a pokud možno ještě zvětšily vzniklé rozdíly.

Základem veškeré nerovnosti je princip neomezeného soukromého vlastnictví a jeho nedotknutelnosti. Soukromé vlastnictví je definováno negativně jako “vyloučení ostatních osob z používání určité věci“. Soukromé vlastnictví je ideálním měřítkem chybějící mezilidské solidarity. Chybějící mezilidská solidarita totiž vede k tomu, že jednotlivec nemůže spoléhat na pomoc ostatních v případě nouze, nýbrž je nucen zajišťovat se sám. Vytváří si zásoby a tím umrtvuje hodnoty, které by mohly sloužit jiným. Svým soukromým držením brání ostatním v používání oněch hodnot, které sám nevyužívá. To pak vede k tomu, že tyto hodnoty pronajímá nebo s nimi spekuluje tj. prodává je a nakupuje za účelem dosažení dalšího zisku. Tím se ovšem hodnoty nevytvářejí, nýbrž se jen přesouvají. Nejbohatšími se pak stávají osoby, které hodnoty nevytvářejí, nýbrž s nimi jen manipulují.