Zákon tak diskriminuje osoby, zastávající vyjmenované funkce, pouze na základě této evidence, bez ohledu na to, co skutečně (ne)dělali. Tento plošný a pouze evidenční princip zákona byl mnohými kritizován, avšak podle Ústavního soudu nikoliv v rozporu s ústavou, protože v „revoluční době“ vyložil ústavu revolučně, možná ale i s ohledem na to, že zákon měl platit pouze 5 let, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Platí však však dodnes. Kdo se v době přijetí zákona dopustil vraždy, již svůj trest odseděl a dokonce už má po výmazu čistý trestní rejstřík. Ti, kteří v době před třiceti lety a dříve zastávali vyjmenované funkce, mají „kádrový štráf“ stále. Logika v tom není žádná, je to pouze doklad toho, jak fanatičtí jsou někteří z těch, kteří se po převratu hbitě vyšvihli do funkcí a pod heslem „nejlepší obranou je útok“ začali celý národ kádrovat v naději, že tak odvrátí pozornost od své minulosti.

Jedním za takových odporných týpků je snad již bývalý politik Jaromír Štětina, jehož vlastoruční podpis spolupráce se Státní bezpečností jakož i jeho denunciační výpověď, ohrožující pět jeho tehdejších spolupracovníků, jsou k dohledání na internetu. Jelikož ale o něm není na zákonem určeném místě učiněn určitý záznam, byl před lustračním zákonem čistý jak lilium.

Hned po něm následuje bývalý fakultní funkcionář Svazu socialistické mládeže (SSM) Pavel Žáček, současný poslanec. On sice zastává tezi, že Komunistická strana (KSČ) byla zločinnou organizací, zároveň se ale postaral o tom, aby SSM coby komunistická juniorka byla ze všech takovýchto zákonů a omezení vyňata. Takže kdejaký okresní tajemník KSČ má kádrový škraloup, ale ze svazáckých funkcionářů nikdo! Ani ti vrcholní! Nikdo!!

A nyní má Žáček tu drzost veřejně mluvit o tom, že lustační zákon je nedokonalý, má dokonce tu chucpe tvrdit, že některé funkce v něm chybí (!), a nehne při tom ani brvou. Oproti těm, kteří by tento exkrement v našem právním řádu chtěli odstranit, úchylně hovoří o nutnosti ho zachovat pro jakousi jeho symbolickou hodnotu. Jistě, žádnou jinou nemá, protože od roku 1998 platí zákon na ochranu utajovaných informací, který prošetřuje všechny stránky života prověřovaných osob, které se setkávají s klasifikovanými informacemi – a na jiné osoby klást takovéto nároky nemá naprosto žádné opodstatnění.

V případě, že tedy lustrační zákon nebude zrušen, navrhuji jeho zostření a to takové, aby mezi vyjmenované funkce zahrnul – podobně komunistickým tajemníkům, postihovaným od okresní úrovně – všechny svazácké funkcionáře od okresní úrovně výše. V případě svazáků by to zostření mohlo mít jakýsi racionální důvd, protože oproti komunistům a dalším exponentům minulého režimu jsou byvší svazáci mladí, a vzhledem k tomuto jejich kádrovému kazu by pro naši republiku mohli znamenat ještě představitelné riziko. Což snad v tomto konkrétním případě bylo již jaksi samo o sobě ilustrováno dostatečně a není to třeba dále rozvádět a dokazovat.