Mezi organizacemi bojující proti islamizaci České republiky je i skupina Pro Vlast. Skupina je nejaktivnější přímo v „terénu“, kdy se věnuje různým informačním kampaním. V rámci postupného představováni jednotlivých protiislamizačních skupin v České republice učinil s jejich představitelem rozhovor Lukáš Lhoťan.

Co je to vlastně hnutí Pro Vlast? Jak vnímáte vlastenectví?

Jsme hnutí sdružující převážně mladé lidi, kteří stále cítí zodpovědnost za svou budoucnost a budoucnost své země i národa. Máme mezi sebou podnikatele, úspěšné sportovce, profesionální vojáky, policisty, hasiče, lékaře ale i třeba punkery, fotbalové fanoušky, vlastence, nacionalisty nebo hudebníky či výtvarné umělce. Vítáme každého, kdo sdílí naše hodnoty, které se točí okolo osobní cti, altruistické solidarity a hlavně dnes bezmála zapomenuté mravnosti. Sdružujeme ty, kteří se nebojí pomoci druhým a nebojí se být politicky nekorektní, neb pravda na korektnost nehledí.

Vztyčným prvkem pak samozřejmě zůstává české vlastenectví a opravdové národovectví, založené na naší bohaté historii; od slavného přemyslovského středověku, husitství, až po první republiku. Těžíme z osobních příkladů čs. legionářů, letců z RAF, odbojářů a protikomunistických bojovníků.

V současném světě se stavíme za právo na sebeurčení každého národa a jsme to právě my, kdo se stará o toto právo pro ten náš. Stavíme se proti totalitě, multikulturalismu.

Jaké jsou vaše cíle? Jak vnímáte multikulturalismus?

Naše cíle jsou v několika úrovních, některé krátkodobé a některé dlouhodobé.

Stavíme se například za společnost slušnější, což je nejednoduší a současně nejsložitější cíl. S ním totiž musíme začít u nás samotných. Dnešní společnosti se nedostává zásadovosti, slušnosti a čestnosti. Nikoliv pravda a přímost, ale skutky na úkor druhého a sobectví je vyzdvihováno. Modelem není skromný člověk mravně na výši, nýbrž vychytralý „byznysmen“, který se obohatil na úkor svého obchodního „partnera“. Nevzhlížíme k obětavým lidem, kterým jde v první řadě o lidi okolo sebe. Jsou nám nuceni lidé nečestní, zištní, bez špetky zájmu o něco jiného, než vlastní obohacení. To se musí změnit a změní se – už jen z toho důvodu, že našim dětem nemůžeme dát lepšího daru, než slušnou, skromnou a obětavou společnost, která si cení pravdy.

Naši iniciativu jsme také založili se silným politickým tématem. Jelikož odmítáme jakékoliv totalitní zřízení, jakožto věc přežitou, dávající prostor špatnému a vedoucí k ničení, vyžadujeme opravdovou organickou demokracii. Taková demokracie nehájí jen okamžité, bezprostřední zájmy obyvatel, nýbrž dbá i o vývoj, zdraví a prosperitu budoucích generací, jakožto chrání i budoucnost společné etnicko-kulturní budoucnosti.

Budu parafrázovat slova Tomáše Masaryka: Neříkáme, že naše demokracie na problémy již nestačí. Říkáme, že naše demokracie na problémy ještě nestačí. Zřízení, kterým jsme již bezmála 26 let oblažováni, není zdaleka demokracií. Je pletencem všeho a ničeho, směřující dále a dále k evropskému socialismu nové levice. Neefektivním byrokratickým molochem, který požírá sám sebe a na lidi, kteří ho tvoří a kterým má sloužit, kašle.

Opravdová organická demokracie se skládá z lidí a lidem slouží, nechává je dojít jejich potenciálu. Ne naopak, jak je tomu doposud. Dnešní vláda vidí lidi jako nástroje (na daně) a jejich vůli a přáními se zase až tak moc nezabývá. V opravdové organické demokracii je stát nástrojem lidí, nástrojem k projevu vůle a přání národa. Není ničím jiným, než prodlouženou rukou nás všech. Demokracie bez mocenských her stran, demokracie jedinců odborníků. Demokracie, kde je místo ve vládě chápáno jako nejpokornější a nejzodpovědnější služba – nikoliv teplé místečko za pěkný plat.

Stojíme také za ochranou a rozvojem našich svobod. Ty, evropské a české svobody, jsou na světě totiž naprosto jedinečné. Věříme také, že jsou výsadou, nikoliv právem. Říkat, psát a myslet si co chceme. Věřit čemu chceme, oblékat se a žít jak chceme, mít populaci vzdělanou a ozbrojenou a mnoho, mnoho dalších – patří mezi ně. Tyto svobody však chápeme jako ovocný strom na příliš prudkém slunci: musíme o něj pečovat, aby nám dal sladké plody, které můžeme sklidit. Pokud se o něj nestaráme, přijde o své plody a časem zhyne. Pokud dovolíme příliš mnoha z něj trhat, také časem, s větvemi zlámanými, uhyne.

Proto naše svobody by neměly být automaticky pro každého, koho sem náš nefungující stát pustí či koho nám Evropská unie vnutí. Chceme jedinečná a výsadní práva pro naše lidi a jejich ústavou garantovanou ochranu. Česká republika je zemí Čechů, Moravanů a Slezanů – nikoliv zemí cizinců, nikoliv odkladištěm celého světa. Byli to naši předci, kteří často i svou krví, zalévali ten pomyslný strom svobod a pomáhali budovat naši (a jen naši) budoucnost – tvrdit či dokonce konat proti této oběti je pliváním na jejich dědictví. Pliváním na nás samotné.

Často můžeme od multikulturalistů slyšet, že „národ je společenský konstrukt.“ Ono je to přesně naopak; Společnost je národní konstrukt.

Váš postoj k problému islamizace?

Pro nás jednoznačně jako jedno z největších možných budoucích nebezpečí. Islamizace je vlajkonošem demografické a kulturní katastrofy, kterou přinesl sociální experiment jménem multikulturalismus. Proti jakýmkoliv islamizačním snahám je třeba se tvrdě postavit, což také děláme.

Vidíte islamizaci jako příčinu či jako důsledek?

Definitivně důsledek. Vidět islamizaci naší země, či ostatních států Evropy, jako samostatný svébytný prvek, je kritická chyba v rozpoznávání příčin a tedy i velká nevýhoda při řešení.

Čeho je islamizace důsledek? Je to jen věc islámu jako ideologie nebo i přistěhovalectví?

Islamizace je v první řadě důsledek multikulturalistické politiky západu a částečně i našich vlastních vlád. Zde platí jednoduchá rovnice; pokud by nebylo milionů přistěhovalců, nebylo by islamizace. Pokud jsme proti islamizaci naší vlasti, musíme být pochopitelně v první řadě proti multikulturalismu – jedno bez druhého je pouhé neplodné honění se za důsledky a ztráta času.

Musím se také zmínit o tom, co islamizaci dovoluje, například ve Velké Británii, Švédsku či Francii, tolik prosperovat. Odmítáme tezi, že islamisté jsou natolik silní. To my jsme naopak slabí. Když pominu jasné, negativně působící organizace a jedince (neziskovky, vládní agentury, některá média), tak postrádáme jednotící prvek, který dříve suplovala víra; v boha, v kulturu či třeba v ideály nebo mravnost. Ty současné jsou příliš pragmatické; natolik, že to vypadá, že žádné nemáme. Zaměřujeme se příliš na osobní zisk, často na úkor druhého. Naše společnosti jsou založeny proti někomu, až moc daleko od zdravé soutěživosti. Zaměstnanec je proti zaměstnavateli, zaměstnavatel proti podnikateli. Úředníci proti občanům, obchodníci proti výrobcům, strana proti straně, premiér proti prezidentovi. Trpíme neangažovaností a nezájmem o politiku, naše okolí a budoucnost naší vlasti a národa.

Takto by se dalo pokračovat ještě dlouho a rozbití tohoto neudržitelného stavu považuji za jeden z našich hlavních dlouhodobých cílů. Plně věřím, že silná, hrdá, angažovaná a doopravdy svobodná společnost se islamizace v žádném případě bát nemusí.

V čem je Pro Vlast odlišná od ostatních organizací vystupujících proti islamizaci Evropy?

V první řadě je boj proti islamizaci pouze jednou částí naší práce. Co se jí samotné týká, nebojíme se poukázat na nekorektní fakt, že se jde i o problém etnický. Islamisté a muslimové, kteří žijí a působí na západě Evropy, jsou převážně lidé ze zemí třetího světa. Tedy lidé odlišného původu, odlišných schopností, dispozic a odlišného přístupu k životu. Odmítáme tvrzení, že přijmout například tisíc somálských křesťanů je v pořádku, zatímco přijmout tisíc somálských muslimů nikoliv. V pořádku není ani jedno; tito lidé nám jsou kulturně natolik vzdálení a v průměru jsou natolik odlišní, že koexistence je ve větší míře nemožná. Globální multikulturalismus selhal i bez islámu a tvrdit opak je pouze prohlubováním jeho negativního působení.

Děkuji za rozhovor.

Web organizace: Pro-vlast.org | Převzato z euRABIA.cz

Ukázka z aktivit: