Pro chápání globální politiky jsou třeba určité předpoklady a je třeba znát několik věcí. Co se předpokladů týká, je třeba mít základní přehled o globálním historickém procesu a fázi, v jaké se nyní nacházíme, tj. mít základní představu o kontextu "odkud-kam" ve vztahu ke globálnímu historickému procesu. Globální politika není geopolitikou (ta je druhem zahraniční politiky), je politikou prováděnou ve vztahu ke všemu lidstvu, týkající se všeho lidstva. Realizována je bezstrukturním způsobem, proto hledat sídlo "globální vlády" v principu nemá smysl.

Globální politika je nadřazena geopolitice a zahraniční politice, zahraniční politika je zase nadřazena vnitřní politice. Pokud nějaký státní představitel tento princip nechápe a začne realizovat politiku, která se dostane do konfliktu s globální politikou (popřípadě se jeho vnitřní politika dostane do konfliktu se zahraniční politikou nebo geopolitikou), časem nevyhnutelně přichází krach a korekce zvoleného směru, často s katastrofálními důsledky.
Jedním z klíčů úspěchů Putina je to, že realizuje kroky na úrovni globální politiky, nikoliv "jen" zahraniční nebo domácí politiky.

Jelikož globální politika GP ( globálního prediktoru, globálních elit ) se realizuje na základě bezstrukturního řízení, není s to reagovat na výzvy ihned. Proto mohou nastat případy, kdy vnitřní nebo zahraniční politika nějakého státu zasahuje do globální politiky ( například USA, kde tamní státní elita ( neokoni ) se snažila a snaží uskutečňovat své zájmy, čímž "leze do zelí" globální politiky ).

Opačný směr zasahování je mnohem častější, protože globální politika z principu v určité míře zasahuje do politiky všech jednotlivých států.
Některé principy, kterými se řídí globální politika GP (globálního prediktoru):

1. je realizována často skrze státní struktury určitého státu, přičemž dané struktury mohou reprezentovat různé zájmy - jak národní zájmy daného státu, tak cíle globální politiky, které mohou být někdy i v přímém rozporu se zájmy státu, přes jehož struktury se realizují. Děje se přes konkrétní osoby v daných strukturách, které jsou vědomě nebo nevědomě orientovány na globální konceptuální moc a realizují její cíle.

2. tajné služby a rozvědky nikdy nereprezentují jen zájmy daného státu, vždy jsou částečně "napojeny" i na další centra zájmů (GP). Je to podmíněno tím, že jejich členové nemají nikdy celou informaci, jednotlivé buňky vždy znají jen minimální nutný rozsah informací pro realizaci úkolu, a také nemají právo ptát se na důvody těch či oněch operací, jinými slovy, nemají možnost ověřit původ těch či oněch příkazů.

-----------

Události globální politiky se dějí denně, jen se o většině člověk nikdy nedozví. Ty, o nichž se dozvědět má možnost, se dělí do tří skupin:

- události samotné

- události mediální ("signály")

- události, jež mají obě složky, reálnou i mediální.

Události samotné jsou konkrétní události, které jsou průvodními jevy či důsledky procesů globální politiky, nebo mají na globální politiku vliv. Příkladem z historie budiž vítězství Stalina nad trockisty v letech 1925-30, jež mělo dalekosáhlé důsledky pro globální politiku (musela být přizpůsobena nové situaci, původní plány putovaly do koše).

Události mediální jsou informační události, publikované v určitých "vlajkových lodích" establishmentu, jako například New York Times, které signalizují ( těm, kdo jsou schopni to pochopit ) o změně nebo chystané změně směru v globální politice nebo jsou potvrzením změny postoje v nějaké probíhající otázce těm, kdo to ještě nepochopil. A kdo to nepochopí ani tak, ty čeká "nabití tekvice", protože budou nadále pracovat na předchozí směr v okolních podmínkách, které se změnily.

Třetí skupinou jsou události mediálně reflektované, mající i symbolický význam, tj. události, které byly uskutečněny zčásti, nebo hlavně proto, aby mohly být medializovány. Většinou se jedná o varování někomu nebo působení na matrice ve snaze zvětšit pravděpodobnost nějakého scénáře.
Příkladem varování je útok na obchodní dům Westgate v Keni - "Westgate" = "brána západu", kde teroristé v prvé řadě pozabíjeli všechny bělochy. Ve spojení s názvem obchodního centra je to varování GP Západu - "nemáte tady (v Keni, potažmo Africe) co dělat..". Co se týká působení na matrice mediální metodou, některé příklady jsou popsány v knize Poslední gambit.

Chápání globální politiky se tak redukuje "jen" na úkol IDENTIFIKOVAT v informačním šumu UDÁLOSTI globální politiky všech tří skupin a správně je interpretovat.

Je také třeba chápat, že když je GP přinucen adaptovat se na novou situaci (v důsledku selhání vlastních plánů), většinou přidá nějaký "bonus" navíc, kterým sleduje opět čistě vlastní cíle. Tak například když bylo nutné pro zachování sociálního smíru zavést na Západě v polovině 20. století sociální systém, byla zavedena "sociálka" v reálu na vyšší úrovni, než v socialistickém bloku, ale jako bonus také "juvenálka" a další schémata řízené budoucí samolikvidace společnosti.

Zdroj: http://leva-net.webnode.cz/products/jak-chapat-globalni-politiku-/discussioncbm_552250/630/