Už i ekonomové přiznávají, že je růst inflace překvapuje. Důchodci zažívají šok. Dochází jim, že to, co přidala vláda důchodcům si vybrali zpátky obchodníci zvýšením cen potravin a bydlení. Pozadu nejsou ani překupníci s plynem, elektřinou a teplou vodou. Také mzdy a platy rostly v posledních letech rekordně. Sláva! Češi již neberou za stejnou práci 30, ale 33% mzdy německého zaměstnance. Heslo "Dohnat a předehnat" se stává znova aktuálním, bohužel také stejně směšným a nereálným jako kdysi. Pochopitelně i tyto přírůstky jsou předmětem zájmu komerčních firem. Čím který výrobce nabízí potřebnější a hůře substituovatelný produkt, tím je v této soutěži úspěšnější.

Za takové léky dá nemocný člověk cokoliv. Tato komodita je z hlediska vydírání spotřebitele ideální. Slušný vydírací potenciál mají i nájmy, potraviny, energie a stavební práce. Kdysi se tento systém nazýval kapitalismus volné soutěže a spotřebitel z konkurence výrobců a obchodníků na trhu těžil nižší cenou a vyšší kvalitou. Ale tyto vzpomínky nechme historikům. Jak jsem řekl, odborník žasne, laik se diví. Jenom novináři a někteří další pseudointelektuálové se nediví ani nežasnou, Naopak píší, že se máme jako nikdy dříve! Jistě, dosahujeme i některých pěkných výsledků. Poměr ceny metru čtverečního obytné plochy a průměrného příjmu je minimálně evropský rekord. Odliv peněz z naší ekonomiky evropská měřítka dokonce přesahuje. V této disciplíně můžeme směle soutěžit i s i africkými státy. Za současné úrovně cen, mezd a inflace se spoření na vlastní skromné bydlení stává pro většinu lidí obtížně řešitelnou úlohou. Spoření na penzi úlohou nesmyslnou a neřešitelnou. Důchodová reforma byla, je a bude pro každou vládu kvadraturou kruhu. Žádná důchodová komise totiž nevymyslí, jak z platu 15.000,- naspořit na penzi 20.000,-. Je mi líto, ale z nedůstojného platu důstojnou penzi neupleteš....

Problémem je i školství. Kvalitní vzdělání je totiž dost drahé a z průměrného platu hypotéku, jídlo a navíc školné nezaplatíte. Zadarmo vám děti maximálně pohlídáme. Jistě, všechny dohromady. A matematiku zrušíme jako příliš elitářský předmět!

Mezi lidem vzrůstá nespokojenost. Občanská společnost se již na toto nemůže dívat a tak vzniká profesionální nátlaková agentura. Je nekompromisní a míří do černého. Když bude zvolen chlápek, který chce hájit zájmy většiny lidí a nikoliv menšiny, půjdeme do ulic! To už nežasne jen odborník! Nutně vás musí napadnout to, že když neumíte nebo nechcete řešit problémy 90 % lidí, odvedete pozornost k problémům 4 % lidí? Tato doba bude jistě zapsána v historii. Obávám se ale, že nikoliv jako ta nejlepší, ale ta nejbizarnější!

Tomáš Vohryzka