Už neexistuje ani ta propast mezi válkami lokálními a globálními. Střety v odlehlých vesnicích mají dopad na finanční trhy New Yorku i Londýna, Moskvy nebo Šanghaje, na energetickou bezpečnost celých světadílů. Žijeme ve světě, kde se raketové útoky uskutečňují ve jménu burzovního kótování a útoky povstalců jsou organizovány kvůli zlomům v cenových trendech.

Sám proti celému světu

Ilustrativní příklad z posledních dnů: Ve Spojených státech byla 25. března plánovitě zveřejněna zpráva o objemu komerčních zásob ropy v zemi. Ty vzrostly o 8,2 milionu barelů oproti očekávaným 5,6 a dosáhly celkového objemu téměř 664 milionů barelů černého zlata. To je více, než kdykoli v historii. Zveřejnění informace mělo za cíl skokově snížit ceny ropy. Očekávalo se, že klesne až k hranici 50 dolarů za barel. Jenomže ke konci stejného dne naopak cena vzrostla o 4 % a dotkla se hranice 60 dolarů. Ceny ropy zvýšili Hútiové, kteří začali postupovat na všech frontách záhy po zveřejnění informace o amerických zásobách.

Právě 25. března dobyli letiště a vstoupili do největšího jihojemenského města Adenu. A navíc získali kontrolu nad ropnými poli, kde předtím hospodařila Al-Káida. Podle tvrzení dobře informovaných zdrojů přitom ještě před zahájením ofenzivy šíitských povstalců bylo prostřednictvím elektronických obchodů s finančními deriváty mimo kontrolu vládní SEC – v takzvaných šedých zónách – uzavřeno mnoho kontraktů na růst ceny, a nikoli na její snížení, které bylo oficiálně očekáváno po oznámení o rekordních zásobách ropy.

Někdo to už zkrátka věděl dopředu. A nebyli to Íránci, ale lidé ze Západu, lidé do hloubky obeznámení se specifikou obchodních platforem, algoritmickým tradingem a mnohým dalším.

V reakci na ofenzivu šíitských povstalců, které podporuje Írán s důstojníky KSIR, jednaly monarchie Perského zálivu a jejich spojenci rychle a koordinovaně. V noci z 25. na 26. března jejich koalice bombardovala území kontrolované Hútíi, včetně jemenské metropole San’á. Následovalo prohlášení, že v případě nutnosti budou do Jemenu vyslána pozemní vojska koalice. Důležité přitom bylo zejména to, že o připravenosti vyslat do oblasti vojska informoval i Pákistán, který je věrným spojencem Číny. Je pochopitelné, že Čína potřebuje zvýšení cen ropy nejméně ze všeho. Naopak má zájem na jejich snížení. A tak – navzdory očekávání Íránců a s nimi spřízněných burzovních spekulantů, tzv. „býků“ – přestala cena ropy 27. března růst a postupně klesla na 56 dolarů za barel. Stíhačky F-16 a jejich rakety „vzduch-země“ tak sehrály svoji roli v arabské bitvě celosvětové finančně-energetické války.

Co před námi tají analytici a experti?

Přestože je výše popsaným událostem věnována značná pozornost elektronických médií, vojenských expertů i finančních analytiků, nejsou to oni, kdo určují, jak se bude tento mimořádně nebezpečný scénář vyvíjet. Krvavé události na jihu Arabského poloostrova mají totiž ještě daleko zlověstnější pozadí. A právě ono jako by experti a analytici buď neviděli, nebo o něm záměrně nechtějí hovořit. A právě proto přišel čas o tomto zlověstném zákulisí veřejně promluvit. Existuje totiž naděje, že když se z tajemství stane obecně známá skutečnost, může to donutit plánovače změnit strategii a protivníkům umožnit proti nim efektivněji bojovat.

Klíčovou událostí jemenské tragédie se stalo zablokování průlivu Bab al-Mandab egyptskými armádními plavidly. Ve svém nejužším místě má průliv šířku jen o něco větší než 20 kilometrů, což z něj činí jedno z kritických míst na trase nejživějšího tranzitu ropy. Matematika je jednoduchá: 63% veškeré vytěžené ropy se podle údajů EIA dopravuje po mořích a oceánech. Na trasu skrze průliv Bab al-Mandab a s ním  spjatého Suezského kanálu tak připadá 15% světového tranzitu ropy. Jenomže v současné době je průliv blokován egyptskými vojenskými plavidly, které propouštějí pouze tankery a chrání průliv před možným napadením ze strany Huíitů.

Makový ráj a ropné peklo

Přenesme se nyní z Jemenu do Barmy. Za poslední čtyři roky byl z mořského pobřeží Barmy do vnitřních oblastí Číny vybudován ropovod, který zajišťuje transport 8 % celkového objemu ropy importované do Číny. Koncem ledna byl ropovod slavnostně otevřen a ropa z prvního tankeru byla napumpována do jeho útrob. Ropovod byl vybudován zejména proto, aby zabezpečil Čínu před rizikem zablokování Malackého průlivu mezi Malajsií a indonéskou Sumatrou. Právě tímto průlivem se dopravuje 27 % světového tranzitu ropy.

Už nyní jsou přitom v průlivu značné problémy s piráty. Navíc je velice úzký a nedostatečně chráněný před útoky. Podle expertů, kteří se soustřeďují na lodní dopravu, jsou lehkotonážní rychlá plavidla vyzbrojená raketovými komplexy, „chytrými“ torpédy a bojovými drony řízenými z paluby, schopna nepozorovaně vplout do průlivu ze strany Indonésie, potopit velký tanker, a tímto způsobem Malacký průliv zablokovat. Všechny zmíněné dopravní i bojové prostředky lze jednoduše koupit na oficiálních i černých trzích.

A teď to hlavní: V únoru zahájili povstalci z Kokangu (jde o etnické Číňany žijící v Barmě podél hranic s Čínou) bojové akce proti centrální vládě v Rangúnu, čímž narušili dlouhodobé příměří. S každým dnem nyní násilí eskaluje. Ve druhé březnové dekádě uskutečnilo barmské letectvo nálety na základny povstalců, které leží, jak tvrdí Rangún, již na území Číny. A ke všem těmto událostem dochází podivuhodnou shodou okolností právě v místech, kudy prochází nedávno postavený ropovod, a navíc v okamžiku, kdy se na druhém konci Země – v Jemenu – rozhořel mimořádně nebezpečný válečný konflikt.

Kvůli válce nový ropovod nelze technicky zabezpečit, a tak nemůže být normálně používán. Ropovod i teritorium Kokangu se navíc nacházejí v neslavně proslulé oblasti tzv. Zlatého trojúhelníku. Na makových polích se tu produkuje 80 % světové produkce opia. Území Kokangu kontroluje klan, jehož stařešinové žijí v Singapuru. Je o nich známo, že jsou už dlouhou dobu ve spojení s aktivními i penzionovanými veliteli britských sil speciálního určení i s americkou vojenskou rozvědkou. 

Když se Armageddon obejme s Apokalypsou

V románu Fredericka Forsytha s názvem Ďáblova alternativa je barvitě popsáno, jak se světová ekonomika propadla do chaosu, kromě jiného právě kvůli útoku na tanker v jedné z rizikových úžin, kudy vede hlavní transportní tepna.

V naší realitě již konkrétní egyptské vojenské lodi zaujaly právě v takovém místě postavení – v průlivu Bab al-Mandab. Stačí jediná raketa, která by poslala takovou válečnou loď ke dnu, a povede to buď k úplnému zablokování průlivu, nebo alespoň ke kritickému omezení průjezdu tankerů. Ropovod mezi Myanmarem a Čínou již zablokovaný je. Takže pokud by skutečně došlo k útoku na jeden z mnoha tankerů v Malackém průlivu, co by to způsobilo?

Více než 40 % světových ropných tepen by bylo ucpáno. Vznikla by tak gigantická trombóza, jejímž důsledkem může být infarkt světové ekonomiky. Ceny za ropu se mohou prudce zvýšit až na 500 nebo 700 i více dolarů za barel. Z toho ovšem již nebude mít užitek nikdo. Světová ekonomika v rekonvalescenčním post-krizovém stádiu takový šok nemá šanci přežít. Nezačala by totiž už jen pouhá globální deprese, ale cosi, co bychom mohli nazvat smrtícím obětím Armageddonu s Apokalypsou.

Tento scénář není žádné sci-fi, nýbrž varianta operačního plánu. Podmínek, které jsou nezbytné pro jeho konečnou realizaci, je s každým dnem naplněno více. To naznačuje, že pravděpodobnost nejen existence, ale i uskutečňování takového plánu jistými vlivnými kruhy je velmi vysoká. Historie ukazuje, že v podobných situacích ztrácejí kontrolu nad takovými dynamicky se rozvíjejícími procesy i ti, kdo stáli u jejich zrodu. Události se pak začnou vyvíjet podle vlastní logiky. A dnes může takovou logiku zneužít libovolná, možná i zatím neznámá síla. I proto je nezbytné zastavit konfrontace od Doněcka do Rangúnu a od Damašku do Adenu, dokud ještě není pozdě, a vynaložit veškeré síly na jednání.

Převzato z Protiproud.cz