PravýProstor

Člověk v tísni dostal bezva projekt a to pomoc pro Moldavsko. Co nás bude tahle sranda stát? Tak za tohle dostanou 13 500 000 Kč.

• regionální ředitelka za 300 300 Kč


• ředitelka mise za 678 900 Kč


• asistent za 418 200 Kč


• náklady na dopravu 734 150 Kč


• náklady přímo v Moldavsku 572 000 Kč na kanceláře, papír, sponky, net, PC atd…


• náklady na studijní cesty 708 000 Kč a více


• náklady na konference a workshopy 235 000 Kč


• náklady na metodické příručky 78 000 Kč


• náklady na studijní a networkingovou cestu vyjdou na 451 000 Kč


• náklady na sedmidenní studijní návštěva Gruzie 315 000 Kč

Tato čísla byla převzata z webu parlamentnilisty.cz.

13 500 000 je docela slušný balík, ale nějak mám silné pochybnosti o tom, kolik z nich se dostane až do svého cíle. Je zbytečné počítat všechny ty položky, protože si nemyslím, že je to konečná. Tohle se podniká pro sociálně slabé, ale nějak mne mate skutečnost, že ti, co mají mít soucit a pochopení si nechávají tak královsky zaplatit. Tak to moje hlava nebere. Zvědavého člověka pochopitelně zajímá, co jim za tohle zůstane za nehty. No, je to fakt vejvar všech vejvarů a člověku se opravdu zajídá, když má platit tyhle přísavky z našich daní.

Jsem ráda, že se to redakci Parlamentních listů podařilo odhalit a zveřejnit a proto tato čísla ráda umístím u sebe. Jen ať lidí vědí kde a jak se točí peníze v Neziskovkách.

Šimon Pánek je spoluzakladatelem Člověka v tísni. Tento nedostudovaný vysokoškolák se raději věnoval humanitární pomoci při zemětřesení v Arménii a za pomoci Jaromíra Štětiny (bývalého člena komunistické strany) vznikla první finanční sbírka. Šimon Pánek se stal revolucionářem, členem OF a nakonec členem Federálního shromáždění, ale tam jeho kariérní cestička nevedla. Cesta vedla do skvěle financovaného Člověka v tísni.

Pro mne jsou neziskovky jen koryta pro ty, co na to mají žaludek. Když chce někdo pomáhat, měl by to dělat dobře a levně. Ne za statisícové odměny, to je hluboce nemorální. Nic k tomu nepomohou ani výzvy hvězdiček typu Gaislerová, že každý si máme vybrat neziskovky a každý měsíc posílat peníze. Ano, máme si pomáhat, ale jen tehdy když se jedná o naše děti, o lidi sociálně slabé, nemocné atd. Navíc by si měli uvědomit, že ne každý má z čeho pomáhat.