Zbořil: Když se mluví o emigrantech, tak se zapomíná na jednu skupinu
26. února 2020 - 03:20
Co vy na to pane Zbořile?
„Je pravda, že se o emigraci mluví z třídního hlediska, jestli to byli komunisté nebo nekomunisté a jestli je komunisti měli rádi nebo neměli. Je tady ale velká skupina lidí, kteří odcházeli před válkou, téměř jsme zapomněli na skupinu lidí, kteří odcházeli po roce 1945 a nemohli kvůli válce studovat, tak se snažili dostat někam, kde si mysleli, že najdou příležitost studovat. Třeba Bohumil Holas, který hned po válce studoval ve Francii na Sorbonně a potom působil 40 let jako prezidentův poradce v republice Pobřeží slonoviny,“ přibližuje i jiné důvody emigrace v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
A Eduard Ingriš…
„Jeden ze známějších je Eduard Ingriš , který odešel v roce 1947 a prožil svůj dobrodružný život v Latinské Americe, Spojených státech, plavil se po stopách Thora Heyerdahla a napsal 60 operet. Já na něj mám osobní vzpomínku, bydlel vedle nás v Nových Vysočanech a když zasáhla jeho dům bomba, tak jsme mu pomáhali odklízet cihly, aby tam mohl bydlet. Tak ten odešel v roce 1947 a československé úřady mu už neprodloužily pas a protože chtěl být ve světě tak se nevrátil, a stal se jak se říká světoobčanem. Nejsem si jistý, zda každý nebo alespoň trampové vědí, že skládal i trampské písničky a je autorem písně Teskně hučí Niagara,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
Zdroj
