O vítězném únoru v roce 1948 psal také v třetím dílu historické trilogie o událostech v letech 1945 – 1948 publicista František Roček v knize „Ústecké vítězství“.

V románového příběhu o poválečném životě v příhraničním okresu Ústí nad Labem (knižní trilogie Ústecká štvanice, Ústecký mír a Ústecké vítězství) přinesla na světlo světa většinu historických materiálů poprvé od konce druhé světové války.

Třetí kniha trilogie sledovala období od počátku roku 1946 až do druhé poloviny roku 1948.

Knihu jsem nazval Ústecké vítězství (vydána v roce 2015), protože teprve v roce 1948 pro některé lidi skončila druhá světová válka.

Vítězství bylo pro některé naivky dokonáno tím, že došlo k zamezení vlivu západních zemí na politický vývoj v Československu.

Důsledky puče pro širokou veřejnost nebyly zpočátku zřejmé, ale pro desítky lidí z ústeckého okresu představovaly již koncem února 1948 osobní i rodinnou katastrofu.

Hlavní hrdina trilogie, poručík OBZ Josef Novák z obranného zpravodajství, provází čtenáře událostmi a dokumenty oné doby.  Tedy provází čtenáře i únorem 1948. Podívejme se na některé historické fragmenty uvedené v knize.

Kádrovací lavina

Např. z kapitoly „51. Puč začíná: První vyrazili kádrováci“:
„…Leden 1948 přešel v únor a v okresu byl zdánlivý klid a všední problémy. Například policejní stanice na hlavním ústeckém náměstí Edvarda Beneše v hlášení oznamovala, že během ledna jsou „povšechné stížnosti směřují proti cikánům, dále na přemíru tanečních zábav i mezi týdnem, na nemístné chování některých Slováků.“

Na stanici SNB v Krásném Březně si stěžovali policisté na vysoké ceny předmětů denní spotřeby, že trvá nedostatek oběživa, zvláště v rodinách sociálně slabých. Mizerná úroda v roce 1947 se projevila i v prvním měsíci roku 1948, kdy Velitelství stanice SNB Vyklice upozorňovalo: „obyvatelé celkem nepříznivě přijímají snížení přídělů masa.“

Okresní velitelství SNB v Ústí nad Labem pro Zemské velitelství SNB v Praze dne 3.2.1948 psalo: „Nedočkavě čeká obyvatelstvo na vydávání poukázek na textilie, jichž je viděti v obchodech dosti, ale s doložkou – Pouze na poukaz MNV nebo ONV.“ … (Již tehdy potichu prováděli komunističtí kádrováci čistku)

… Bezpečnostní referent ústeckého ONV dopisem z 10. února 1948 uváděl pro ZNV, „Ref.I-zem.odb.bezp.“ následující: „Po uvážení všech okolností nedoporučuji povýšení níže uvedených gážistů SNB do nejbližší vyšší hodnosti z těchto důvodů: Žádný z nich nemá dnes žádoucího kladného poměru k lidově demokratickému zřízení.“

Na konci seznamu policistů byl krátký komentář. Verdikt zněl: „… není poměr výše jmenovaných oproti orgánům lidosprávy kladný, a nelze tvrdili, že by měli předpoklady pro zastávání vyšší funkce.“

… Atmosféra houstla. V ten samý den, kdy poručík OBZ četl ortel bezpečnostního referenta ONV nad nepohodlnými policisty, vracel se pozdě večer do nového hnízdečka lásky na Klíši. Čekal na tramvaj, když o něho málem zakopl František Beran, kriminální čekatel zdejší oblastní kriminální úřadovny. Hned se dal s poručíkem do řeči a hrdě mu oznamoval, že v nádražní restauraci na Střekově přistihl jedno individuum. Josef Herčík, úředník ministerstva zemědělství, narozený v prosinci 1911, bytem Praha 19, tam veřejně pronášel hrubé nadávky proti československé branné moci, proti policii, pomlouval poměry na národním výboru a celkově hovořil proti Československé republice a proti politické situaci. Herčík si přivolal hlídku SNB. Po zjištění totožnosti byl nadávající úředník propuštěn, ale tím to neskončilo. Sepsali s ním protokol a případ byl postoupen k dalšímu řízení Oblastní úřadovně StB v Ústí n. L. Kriminálního čekatele Berana poručík pochválil za jeho duchapřítomnost, ale ve skutečnosti si myslel něco úplně jiného…

A přišel 25. únor

V kapitole „53. Policejní čistka začala 25. února dopoledne“ je uvedeno, kdy začaly skutečné čistky, nejprve v bezpečnostních orgánech:

„Oblastní velitelství SNB v Ústí nad Labem vydalo 25.2.1948 instrukci o první čistce v policejním sboru:
„S ohledem na mimořádnou politickou situaci vzniklou vládní krisí republiky Československé a s ní nutnými bezpečnostními opatřením nařizuji
II. důstojník u SNB oblastního velitelství v Ústí n. L. kapitán Josef  Strejc odebéře se s okamžitou platností na dočasnou dovolenou a bude stále k dispozici oblastnímu velitelství.

Funkci II. důstojníka u oblastního velitelství v Ústí n. L. určuji nadporučíka Václava Poláka.

Kancelářským pomocník na oblastním velitelství v Ústí n. L. vrchní strážmistr Antonín Opolecký se odebéře s okamžitou platností na dočasnou dovolenou. Náhrady není třeba.

Jmenovaný bude stále k dispozici oblastnímu velitelství.

Velitel silniční kontrolní stanice SNB v Ústí n. L. vrchní strážmistr Meruňka Josef odebéře se s okamžitou platností na dočasnou dovolenou. Bude k dispozici oblastnímu velitelství v Ústí n. L. Na jeho místo určuji praporčíka SNB Miloše Veselého z SNB – okresního vel. v Ústí n. L.

Vrchní garážmistr SNB Jos. Kutílek ze silniční kontrolní stanice SNB v Ústí n. L. odebéře se s okamžitou platností na dočasnou dovolenou a bude k dispozici oblastnímu velitelství. Náhrada není zapotřebí.

I. řídič u oblastního velitelství v Ústí n. L. Gustav Kučera přemísťuje se s okamžitou platností jako řidič k SNB-OV v Ústí n. L. Na místo jeho určuji k oblastnímu velitelství v Ústí n. L. jako I. řidiče vrchního strážmistra Josefa Pecha od SNB-OV Ústí n. L., který současně převezme všechny povinnosti, které dosud zastával prap. Kučera.

Strážmistr František Svoboda, z dálnopisné ústředny SNB v Ústí n. L. odebéře se s okamžitou platností na dočasnou dovolenou. Bez náhrady.

Na místo praporčíka SNB Miloše Veselého přiděleného z OV Ústí n. L. k sil. kontrolní stanici v Ústí n. L. určuji strážmistra Miroslava Eliáše ze stanice SNB Ústí n. L. nám. Dra Beneše.“

Poručík se také dozvěděl, že bezpečnostní referent ONV 25. 2. 1948 prováděl ještě další personální rošády. Například velitel stanice SNB v Zálezlech vrchní strážmistr Šplíchal byl přeřazen na pozici zástupce a hlavou stanice SNB se stal praporčík František Hlaváček.

V knize je bez ideologického balastu popisována technologie přebírání moci v regionech. Dovolil jsem si i prorocký náhled, který rekapituloval souvislosti této historie, které pro pučisty nedopadly dobře. V knize hovoří strýc hlavního hrdiny, který jako major v Praze na OBZ měl svůj krutě pragmatický náhled na politiku:

„…A převrat, ke kterému došlo? Kdo to podporuje? … naivkové a vychcánci. Co z toho vyplývá? Důležité bude jak na to zareagují Rusové…. Můj šéf ze skupiny pro spolupráci se sovětskou armádou, mi dneska ráno řekl, že Stalin pučem přišel o možnost vstoupit na naše území. Gottwald to podělal, protože sám převzal moc v sovětském stylu, takže není potřeba, aby k nám již vstupovala sovětská armáda. Z toho vyplývá, že očekává za nějaký čas čistku mezi našimi aparátníky. Bude to boj mezi Stalinovci a Gottwaldovci. Ale Gottwald tahá za kratší konec. Před soud půjdou Gottwaldovi věrní. On sám bude mít ze Stalina strach, až si uvědomí, co udělal. Budou popraveni, nebo skončí na dlouhá léta za mřížemi. Kdo? Generální tajemník KSČ a jeden z architektů puče Rudolf Stránský, Josef Pavel jako velitel hlavního štábu Lidových milicí, jeho zástupce František Kriegel a jejich politruk Josef Smrkovský, ti všichni na únorový puč určitě doplatí. Kdo ví, jak dopadne ministr vnitra  Nosek, a šéf obranného zpravodajství Reicin. Ti všichni, doufejme, budou viset nebo dostanou dvacet let, že Stalinovi zkazili obsazení Československa. A nám zkazili měsíce práce. Ať shnijí, i s Gottwaldem.“

Synovec vyděšeně seděl, ani se nehýbal. Bylo mu hořko na duši, když si vzpomněl na radost květnových dnů v roce 1945, a kam za tři roky došel.

Strýc pokračoval: „Nám se nestane nic. Jsme neviditelní. Jenom sloužíme… Až gottwaldovské kretény, kteří spustili zbrklý převrat, popraví, budeme furt pilní a neviditelní a potřební. V tomhle světě je největším vítězstvím přežít a zbytečně přitom nezhubnout,“ dodal strýc v roli policejního majora…“

Tak bylo uvedeno v historickém románu „Ústecké vítězství“.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)