To bylo řečí o slávě Ukrajiny, o jejích bojích za svobodu a nezávislost, proto právě ukrajinský parlament schválil zákon odsuzující komunistický a nacistický režim ve své zemi. Proto pro zákon, který zakazuje popírání zločinného charakteru těchto režimů a používání jejich symbolů na veřejnosti, hlasovalo 254 zákonodárců, tedy více než nadpoloviční většina. Pokrytci; celý Majdan byl přitom o nacionalismu strany Svoboda a neonacismu Pravého sektoru. Západ jim držel palce…  

Ukrajinský vrah

Totalita je prý na Ukrajině zakázána, ničit sochy Lenina, prohlásil jeden ze spoluautorů zákona Jurij Lucenko, komplic prezidenta Petra Porošenka, který sliboval za jednoho mrtvého Ukrajince sto zabitých separatistů. A oligarcha Kolomojskyj prý dá odměnu 10 000 dolarů za každého „Moskala“ chyceného v baště jeho moci v Dněpropetrovsku. Vypsal rovněž veřejně „soutěž“ o sto milionů dolarů za odstranění Vladimíra Putina, který mu na východě Ukrajiny zkřížil plány na její úplné ovládnutí.

Nabídl též milion dolarů za hlavu bývalého poslance a kandidáta na prezidenta Olega Carjova, jemuž nechal zapálit dům. Prostě žádný nacismus a komunismus, žádná totalita. Jediný symbol. jenž je nyní povolen, je vše, co se týká Stepana Bandery, hrdiny Ukrajiny. Opravdu, dle rčení o tom, jak se lze bryskně dostat z louže rovnou pod okap. Západ pojednou zrozpačitěl; kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to jako příběh od Járy Cimrmana.

Také Češi museli mít své dějinné symboly; komu nevystačila bajka o praotci Čechovi a hoře Říp, ten se zahloubal ještě dál do minulosti a vytáhl na světlo Boží Kelty, proti nimž však vystartovali příznivci českého krále, co sice neuměl ani novočesky, ale ani francouzština nebyla pro Karla IV. zahozená. Zvláště, když jsme si minulost vyšperkovali srdceryvným příběhem věrozvěstů Cyrila a Metoděje, jimž konkurují Boží bojovníci Jana Husa a Jana Žižky, případně Blaničtí rytíři; holt., staré pověsti české…

Jak to bylo, pohádko, o hrdé zemi zvané Ukrajina, slovem slovanského původu? Vysvětlení této záhady dává následující story: Schůzka v Minsku: Na jednáních o Ukrajině se odehrál i tento médii utajovaný rozhovor, mezi Porošenkem a Putinem, v důsledku kterého uražený Porošenko ze zlosti na několik hodin opustil jednací sál. O co se jednalo? Putin položil Porošenkovi řečnickou otázku, jestli zná historku o slepicích Vladimíra, panovníka Kyjevské Rusi. Putin nečekal a sám odpověděl: “Kníže Vladimír odešel z Kyjeva na hon do Novgorodu, a když se vrátil, zjistil, že všechny jeho slepice jsou pryč… a přišlo se na to, že mu ty slepice ukradli Ukrajinci.” Porošenko navztekaně na to: “Nesmysl, tehdy ještě žádní Ukrajinci v Kyjeve nebyli”. Spokojený Putin mu s úsměvem řekl: “Tak a nyní můžeme na těchto historických základech začít jednat o Ukrajině…“

Nejčastěji se uvádí význam „ukrajiny“ jako „okrajového území“, přesněji jednotlivá krajní, hraniční knížectví Kyjevské Rusi. Označení Ukrajina bylo užíváno spíše v lidové řeči, zatímco polské, resp. ruské úřady používaly zpravidla označení Malá Rus, Malorusko – oproti Velké Rusi, tj. dnešnímu Rusku. Obyvatelé Ukrajiny bývali označováni jako Malorusové či Rusíni; etnonymum Ukrajinec se objevuje přibližně od 18. století, plně se však prosadilo až o století později. Ovšem především v širokém významu krajních území, někdy též oblastí vnějších slovanskému osídlení, sousedních „ukrajin“. Kde byl v té době Stepan Bandera, z něhož je nyní údajně málem zakladatel Ukrajiny?

V Kyjevě, Dnětropetrovsku a ve Lvově se nedávno uskutečnily  pochody s pochodněmi na počest Stepana Bandery. Účastníci připomínali 106 výročí narození tohoto ukrajinského nacionalisty a zločince. Nejpočetnější bylo shromáždění v ukrajinském hlavním městě Kyjeva, na místě známém jako Majdan… Podle některých zdrojů se ho mělo účastnit několik tisíc Banderových pohrobků. Hořící pochodně připomínaly nacistické řádění v Norimberku, Berlíně a jiných německých městech. Mráz z té hrůzy šel po těle, stovky Židů se už z Ukrajiny raději vystěhovaly do Izraele; nový holocaust je děsí…

Malý historický exkurz; Velká Rus vznikla v druhé polovině 9. století, kdy její obyvatelé ještě neměli ani ponětí, co je to Ukrajina, jelikož nic takového v té době ještě neexistovalo.. Vrcholné období zažila Rus v 11. století, kdy ovládla rozsáhlá území včetně Krymu. Rozpad ruského státu nastal po smrti Vladimíra II. Monomacha v roce 1125, kdy se rozdělila na dvanáct soupeřících knížectví, která se nedokázala sjednotit ani pod tlakem mongolskotatarských nájezdníků, kteří v roce 1240 vyplenili Kyjev. (Kdopak tady asi provokuje…?

Krym patřil od roku 1783 Rusku, kdy jej připojila ke své říši carevna Kateřina Veliká. Poloostrov měl důležitou roli v omezování osmanského vlivu v regionu východní Evropy, což bylo až do poloviny 20. století. Tehdy „totalitní praktiky Sovětského svazu vedly k začlenění ARK do Ukrajinské SSR“; jednalo se o svévolný akt Chruščova daru bez opory v tehdejší sovětské ústavě. Dnes ho Putin zkrátka v referendu pouze navrátil, tam, kam odjakživa patřil a byla z toho agresivní anexe a protiruské sankce…

O Novorusku vlastně svým způsobem psal už v roce 1902 Ottův slovník naučný: Novorossijskij kraj, Novorossija (Nová Rus), dřívější název jihoruského území, jež nyní zaujímají tyto 4 gubernie: jekatěrinoslavská, chersonská, tavrická a bessarabská. Carevna Alžběta usídlila tam r. 1752 a 1753 uherské a turecké Srby (vedle Bulharů, Rumunů atd.), kteří pro příkoří náboženské vystěhovali se hlavně z Uher a Slavonie..

Na podporu připravujícího se „zákona o lásce k Banderovi“, resp. o odstranění nacistických a komunistických symbolů byla akce, kterou uspořádala počátkem roku 2015 banderovská strana Svoboda a neonacisté Pravého sektoru. Průvod skončil na náměstí Majdan; vůdce Svobody Oleh Tjahnybok označil Moskvu za tradičního agresora. Poslanec za stranu Svoboda Andrij Iljenko prohlašoval, že všichni bojovníci za svobodu Ukrajiny, zejména Stepan Bandera a Roman Šuchevyč, by měli být oficiálně uznání za národní hrdiny;  Šuchevyč byl spoluvelitelem praporu Nachtigal, který se ještě před příchodem Němců do Lvova v roce 1941 podílel na vyvraždění asi 4,5 tisíce místních Židů.

Bandera je zodpovědný za etnické čistky na Volyni a východní Haliči; již před válkou nesl zodpovědnost za teroristické činy, mimo jiné byl v roce 1934 za vražedný atentát na ministra vnitra Polska Bronislawa Pierackého, odsouzen k trestu mrti, ten mu byl zmírněn na doživotí, později byl propuštěn. Představiteli těchto radikálů byli Stepan Bandera a Roman Šuchevyč. Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem došlo k bojům povstalců proti Rudé armádě. Povstalci z UON postupovali s Němci a po obsazení Lvova vyhlásili nezávislost Ukrajiny. V městě přitom došlo k „očistě,“ při níž bylo zavražděno přes osm tisíc místních obyvatelů – Rusů, Poláků, Židů a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí. Vraždy pak pokračovali i na dalším obsazeném území. Již na konci roku 1942 a začátku roku 1943 byly zreorganizovány jednotky povstalců v Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA).

Vyhlášení samostatnosti však nebylo v plánech Hitlera. Ukrajinská vláda byla zatčena, někteří, mezi nimi i Stefan Bandera, byli posláni do koncentračního tábora. Koncem roku 1944 byl Bandera propuštěn a stal se velitelem jednotek UPA. Hitler jeho a hlavně jeho armádu potřeboval. I po vítězství spojenců ve druhé světové válce Bandera nadále řídil UPA a pokračoval v bojích. Svůj štáb měl v americké okupační zóně v Německu. Využíval toho, že se mezi zeměmi východního a západního bloku rozpoutala studená válka  a že západní země podporovaly nezávislost Ukrajiny. Boje na Ukrajině pokračovaly až do začátku padesátých let, kdy byly zbytky povstalců zajaty.

Po válce žil Bandera pod jménem Stephen Popiel v Mnichově, kde byl také v říjnu 1959 zabit sovětským agentem. Je jistě zajímavé, že neobdržel ani vstupní vízum do USA. Podle tehdejšího amerického velvyslance v Německu vzhledem k teroristické minulosti. Ukrajinský prezident Juščenko přesto vyznamenal in memoriam některé členy Organizace ukrajinských nacionalistů včetně Stepana Bandery řádem Hrdinů Ukrajiny, i když tito jsou spojeni s masakry civilního obyvatelstva během 2. světové války

Kdo je v této situaci na Ukrajině v právu, včetně Autonomní republiky Krym s vlastní vládou, vlajkou i hymnou? Tož ogaři, nalejme si čistého vína. Možná už někdo zapomněl, jak se vše vyvíjelo už od roku 1939, kdy si Zakarpatská Ukrajina “vzala” zpět západní část Polska. V té době docházelo zejména na území Polska a Sovětského svazu k teroristickým a záškodnickým akcím Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), mezi než patřily sabotáže, žhářství, přepady pošt a redakcí opozičních novin, vražedné útoky na státní představitele i umírněné členy z vlastního tábora.

OUN vznikla roku 1927 ve Vídni, kde se uskutečnila konference Ukrajinců, kteří emigrovali z vlasti, jejímž závěrem a usnesením bylo vytvoření organizace, hájící zájmy všech Ukrajinců a vytvoření samostatné Ukrajiny pod ochranou nacistického Německa. Rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války” obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů” – hlavně Židů. S. Bandera se obrátil na své stoupence s heslem, které nepotřebuje žádné komentáře: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…”

Již na přelomu let 1942 – 1943 byly reorganizovány jednotky, které se přeměnily v Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), resp. ve vojensku a teroristickou organizaci. V roce 1943 vyhlásili představitelé Organizace ukrajinských nacionalistů boj za osvobození Ukrajiny a 9. února téhož roku jednotky UPA zahájily etnické “čištění” Volyně (severo-západní Ukrajina) bestiálním vyvražděním Poláky obydlené obce Parosl. Pak následovaly další jednotlivé případy likvidování obcí obydlených Poláky (Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty, Uberez, Staryki atd.). Kulminací vyvražďování byl červenec 1943.

Operaci jednotky UPA zahájily 11 července 1943 (tzv. krvavá neděle) a trvala do 16 července 1943. Během operace bylo napadeno 530 polských vesnic, osad a statků a brutálně zavražděno kolem 17000 polských civilistů. Žádná válka, nýbrž systematické vyvražďování ve jménu Boha bylo cílem; patologická posedlost krví neviňátek, jejich bolestí a utrpením… V srpnu 1943 vyvražďovací akce UPA pokračovaly – napadeno bylo 85 dalších vesnic. Po krátkém období klidu v prosinci 1943 UPA zahájila další vlnu vyvražďování trvající do první čtvrtiny roku 1944, kdy UPA využila období stahování se německých vojsk před útočící rudou armádou. Na jaře 1944 UPA přesunula hlavní působiště do Východního Haliče a pokračovala ve mučení a zabíjení…

Celkový počet polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat) povražděných UPA během války se odhaduje na 130 tisíc. V letech 1943 – 1945 rozpoutaly jednotky UPA partyzánskou válku proti jednotkám Rudé armády. Všichni bez rozdílu nosili čepice s odznakem UPA – „trojzubcem“… Až ve dnech 25.- 26. listopadu 1944 vydal sjezd národních výborů Zakarpatské Ukrajiny v Mukačevě manifest O opětovném sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou. Po volbách do místních výborů opakoval i mukačevský sraz, že vyjadřuje “svobodnou vůli lidu” připojit se k SSSR…

Operaci jednotky UPA zahájily 11 července 1943 (tzv. krvavá neděle) a trvala do 16 července 1943. Během operace bylo napadeno 530 polských vesnic, osad a statků a brutálně zavražděno kolem 17000 polských civilistů. Žádná válka, nýbrž systematické vyvražďování ve jménu Boha bylo cílem; patologická posedlost krví neviňátek, jejich bolestí a utrpením… V srpnu 1943 vyvražďovací akce UPA pokračovaly – napadeno bylo 85 dalších vesnic. Po krátkém období klidu v prosinci 1943 UPA zahájila další vlnu vyvražďování trvající do první čtvrtiny roku 1944, kdy UPA využila období stahování se německých vojsk před útočící rudou armádou. Na jaře 1944 UPA přesunula hlavní působiště do Východního Haliče a pokračovala ve mučení a zabíjení…

A jedna zvláštnost; Poláci chtěli letos ve Smolensku jako pietní místo pro oběti leteckého neštěstí rozsáhlý areál obsahující 115 metrů dlouhý pomník, věž a muzeum, to vše na pozemku o rozloze 100 tisíc metrů čtverečních, tedy větší než Rudé náměstí v Moskvě. Tak rozsáhlý pozemek ale ruská strana odmítla poskytnout, dokud Polsko neuctí památku více než tisícovky Rudoarmějců, kteří zemřeli v této zemi, pomníkem na hřbitově v Krakově. Pomník by měl uctít sovětské vojáky, kteří zahynuli během války s Polskem v letech 1919 – 1921. Poradce prezidenta Bronislawa Komorowského Tomasz Nalencz zase označil ruskou podmínku za „nepřípustný handl“.

Ve Smolensku by měli mít Poláci přes sto metrů dlouhý monument obětem letecké havárie zpřed pěti lety, kterou si sami zavinili popíjením piva a rušením posádky v kokpitu, když už pro více než 20 tisícům zabitých antikomunistických polských důstojníků pomník mají. Byl bych zvědavý, jak velký pomník má 130 tisíc Poláků a Volyňských Čechů, umučených ukrajinskými nacionalisty UPA…? Jen vyslovte před Volyňskými Čechy, co se nyní vrátili do Česka, slovo Bandera…?

Inu, a máme tady nonsens; Ukrajina hledá své kořeny; žádný Lenin, ani Hitler, jedině bojovník za nezávislost Stepan Bandera a jeho teroristická UPA…

Zdroj: Blog autora