Od té doby epidemiologové věnují až úzkostlivou pozornost každému novému virovému respiračnímu onemocnění, ačkoliv poslední globální pandemie s více než milionem mrtvých byla v letech 1968 – 69. V posledních asi 15 letech vypukla několikrát panika (ptačí, prasečí, kočičí ch., MERS, SARS), píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

V prosinci loňského roku se objevila nákaza koronavirem v samém centru Číny v průmyslovém městě Wu – chan (11 milionů obyvatel). Původce choroby dostal jméno COVID-19 a vyvolal největší karanténní opatření v lidské historii. Zda to souvisí s tím, že se přímo v centru metropole regionu Chu–pej nachází laboratoř pro výzkum zhoubných virů, není jasné. Poměrně rychle se ukázalo, že nová epidemie daleko více než lidskou populaci zasáhla světovou ekonomiku. Je to logické, protože provincie Chu-pej symbolicky představuje největší globální továrnu. Nejprve přestala létat letadla, pak vyplouvat lodě se zbožím. Nejen Čína, ale celý svět se dostal na hranu velké ekonomické recese.

Daleko horší než dopady epidemie jsou průvodní jevy – panika, strach, iracionální chování nejen obyvatel, ale hlavně státních institucí, které podléhají mediální hysterii. Obávám se, že tentokrát může základní přístup téměř všech novinářů, totiž, že „dobré zprávy, žádné zprávy“, napáchat nevratné škody nejen v ekonomice, ale i na zdraví občanů. Paradoxně se tak děje za situace, kdy z Číny přicházejí zprávy o tom, že počet uzdravených začíná převyšovat počet nově nakažených.

Mám docela vážné obavy, že bez ohledu na prognózy a fakta, u nás v Evropské unii se budou snažit období paniky a mimořádných opatření protahovat co nejdéle. Na jedné straně mají obchodní řetězce druhé Vánoce (alespoň co se tržeb týče), zanedbatelné není ani to, že se vyprodají tzv. ležáky. A když se podíváme na cíle Zeleného údělu, tak nouzový stav s koronavirem splní během několika týdnů většinu vlhkých snů Zelených Khmérů. Nebude se létat, nebude se jezdit auty, nebudeme jíst maso, nebudou žádné demonstrace, shromáždění, lidé budou sedět doma a poslouchat, co jim vrchnost nadiktuje a jejich uhlíková stopa bude menší a menší.

Na druhou stranu by to logicky mělo znamenat konec organizované masivní migrace z Asie a Afriky, konec pašeráckých band, ať již se nazývají sebehonosněji. Současné zkušenosti z Itálie ukazují, že tento lukrativní byznys koronavir nenarušil. V karanténě jsou místní obyvatelé, celé obce a nikdo nesmí ven. Lodě s migranty přistávají dál, na ně se žádná omezení nevztahují. Pokud by se zastavila taxislužba mezi Lýbií a EU, svědčilo by to o vážnosti situace, ale spíše nám budou povídat o povinné solidaritě.

S ohledem na vlastnosti chřipkových epidemií nás s největší pravděpodobností v letošním roce čekají dvě vlny pandemie a chaosu. Prvá v příštích dvou měsících a druhá na podzim a v zimě. To se již po jarních zkušenostech budeme chovat racionálněji a nápor koronaviru bez problémů přežijeme. Zda se to podaří také Evropské unii, si vůbec nejsem jistý. COVID-19 se stal vážnou nákazou ekonomickou a politickou, které oslabené instituce mohou podlehnout.