vyšlo mírně kráceno v MfDnes 17. 2. 2020)
Místopředsedkyně Evropského parlamentu Ing. Dita Charanzová se ohradila proti článku Doc. JUDr Zdeňka Koudelky. Tvrdí, že se nepostavila za rozhodnutí předsedy Davida Sassoliho, že ze stolků poslanců musí zmizet vlaječky, „když jsem nechtěla povolit debatu o umístění vlajek“. Problém je v tom, že o povolování debaty nenapsal Zdeněk Koudelka ani slovo a Dita Charanzová se jen snaží vzbudit dojem, že Zdeněk Koudelka lhal. 

Každý poslanec se může při plenárním zasedání přihlásit s poznámkou týkající se procedury. A to právě učinil bulharský konzervativec Angel Dzhambazki. Ohradil se proti tomu, jak Sassoli vykládá článek 10.3 jednacího řádu s tím, že tento článek se nemůže vztahovat na státní vlaječky. Postavil vlaječku před sebe, a řekl, že k jejímu odstranění by musela být užita síla. Na to mu Ing. Charanzová řekla, že si má přečíst článek 10.3 „kde se hovoří o tom, že skutečně poslanci nesmějí mít žádné transparenty a obecně musíme respektovat důstojnost tohoto shromáždění, a právě proto se předseda parlamentu rozhodl respektovat toto pravidlo, to je všechno, co k tomu chci říci, já budu pana předsedu informovat, ale nebudeme o tom diskutovat.“ To, co se však nelíbí Doc. Koudelkovi, mně, ani velmi mnohým občanům, je implicitní tvrzení přejaté Ditou Charanzovou, že národní vlaječky jsou transparenty či banery (dle překladu) a narušují důstojnost jednání Evropského parlamentu.

Ono video není „jeden záznam, který koluje kdesi po internetu“ jak je zlehčuje Charanzová, ale je to oficiální záznam Evropského parlamentu. A je celý, není vytržen z kontextu, jak nepravdivě tvrdí Charanzová. Panu Sassolimu prý řekla, že vlajka není plakát. Možná ano, někde v zákulisí, veřejně však, jak prokázáno, hájila jeho nařízení. „Prostě jsem jednala podle daných pravidel“, píše Charanzová. Trochu mi to připomíná protektorátní úsloví: „Buďme Češi, ale nikdo o tom nemusí vědět“.

Dita Charanzová asi ví, kam zmizely vlaječky, když se ohrazuje proti „nízké lži“, že vlaječky byly hozeny do koše. My jen víme, že byly ukradeny.

Problém je v tom, že se mnozí čeští poslanci snaží být hezcí v Čechách před českými občany a v Bruselu se chovají, jak od nich panstvo očekává.