Vážení spoluobčané, milí přátelé.

Mnozí z vás již pochopili, že způsob, jakým je naší zemi posledních 30 let vládnuto, není příznivý pro perspektivní budoucnost našeho národa. Pochopili jste, že pokud nemáme jako národ a kultura zaniknout, musí se směr našeho vývoje změnit. Musíme zvrátit kulturně degenerativní vývoj, posílit zdravé jádro národa a obnovit naši schopnost obstát v budoucím dějinném vývoji. Stojí před námi nutnost celospolečenské změny a z logiky věci vyplývá, že pokud chceme změnit směřování celé společnosti, musí se změnit i značná část jejích základních prvků, to jest nás, občanů.

Jak se tedy musíme změnit my, jako jednotlivci, pokud chceme, aby se změna projevila i v celé společnosti? Musíme se samozřejmě změnit směrem, jaký chceme i u okolí. Nejstručněji řečeno, pokud chceme lepší společnost, musíme se i my změnit k lepšímu. Chceme-li společnost spravedlivější, poctivější, dobře hospodařící a kulturně vyspělejší, musíme se takovými stát i my sami. Věřím, že mnoho z vás už tohle dávno pochopilo a usiluje o to, aby byli dobrým příkladem pro svoje okolí. Zkusme se však zamyslet nad tím, jakým konkrétnějším směrem je nyní třeba úsilí o zlepšení naší společnosti zaměřit.

V předchozích videích jsem mluvil o tom, že musíme jako národ převzít řízení našeho státu. Protože však k tomu zatím nedošlo, znamená to, že k tomu zatím nejsme způsobilí a musíme v nás provést nějaké změny, abychom toho byli schopni. Nejobecněji řečeno, musíme především mezi námi nalézt dostatek, řádově tisíce odvážných, poctivých a schopných lidí, kteří nahradí ve vysokých řídících státních funkcích všechny ty zkorumpované podvodníky, lháře a zloděje a poté tam námi vybrané správce státu politicky dosadit.

Co pro to tzv. obyčejný člověk může udělat? Když si vezmu dnešního typického internetového diskutéra, tak ten je obvykle schopen si nad nějakou nepravostí pouze vylít zlost od klávesnice či zanadávat s kamarády u piva a pronést něco o tom, koho by měli zavřít, či rovnou popravit. Tím to pro ně končí a každý den to v obměnách opakují. Nikdy je ani nenapadne, že by mohli pro změnu poměrů udělat něco víc. Tento pasivní přístup je u nás bohužel hojně rozšířen. Je dán staletími výchovy v kultuře, kde byla většina obyvatelstva naprosto odříznuta od čehokoliv spojeného s řízením státu nebo větších společenských celků. Pro tyto lidi je kdokoliv z politiků, úředníků, mediálních pracovníků či bohatších podnikatelů něčím cizím, obvykle odporným až nenáviděným a nutno dodat, že často právem. Našim kolonialistům takové rozdělení společnosti vyhovuje, protože nedochází k mísení oné řídící elity s prostým pracujícím lidem a už vůbec ne k tomu, aby někdo v řídící funkci pracoval pro občany, protože jsou si vzájemně nesympatičtí a tato antipatie je podporována. Řídící pracovníci či tzv. kulturní celebrity tak prostým lidem opovrhují, jsou o to příchylnější ke svým zahraničním páníčkům a nejsou ochotni mezi sebou strpět kohokoliv, kdo by jejich přístup nesdílel a chtěl snad pro občany něco užitečného udělat. Aniž by si to často uvědomovali, stávají se tak vlastizrádci. Na druhou stranu se jim člověk nemůže divit, protože oni skutečně, na rozdíl od pasivní většiny, něco udělali pro svou kariéru. Vystudovali vysoké školy, začali úspěšně podnikat, pracovali na své politické či mediální kariéře a za své reálně odpracované úsilí chtějí to, po čem toužili, tj. obvykle peníze, moc, či slávu. A to mohou dnes získat pouze tehdy, pokud spolupracují s cizími silami, které kolonizovaly naši vlast.

Pokud se podíváme do historie, tak vidíme, že tento model funguje po mnoho staletí v jakékoliv společnosti, kde vládnoucí elita parazituje na lidu, kterému pod hrozbou násilí vládne a bylo tomu tak prakticky všude ve známém světě.

Pokud chceme změnit společnost tak, aby ji řídili lidé ve prospěch všech občanů a celého národa, tak si musíme odpovědět na klíčové otázky: Jak ve svém národě vytvořit vlastenecky smýšlející řídící elity? Jak taková vedoucí osobnost národa vůbec vznikne? Jaké má charakteristiky? Jak jejich objevení můžeme napomoci? A jsou u nás nyní nějaké vlastenecké elity vůbec přítomné?

Často jsem v diskuzích narazil na názor, že je třeba najít nějakého vůdce, který nás povede a dá všechno do pořádku. Jak si však takového vůdce představujete? Předpokládám, že mu připisujete všechny ideální vlastnosti: sílu, moc, bohatství, inteligenci, moudrost, spravedlivost, vševědoucnost, neúnavnost, atd. Přiznejte si však, že tahle představa o nějakém českém superhrdinovi je iluzorní. I idealizované osobnosti dávných českých králů mají k něčemu takovému hodně daleko. O mnoho blíže ke skutečným národním elitám jsou např. osobnosti, které mají zásluhy o založení Československa nebo ještě dříve o rozvoj národního obrození. Tam hledejme příklady lidí, které bychom mohli chtít do čela naší země i dnes. Pánové Tomáš Garigue Masaryk, Karel Kramář, Alois Rašín, Edvard Beneš, to bylo prozatím to nejlepší, co dokázal český národ v politické oblasti vygenerovat. Na každém z nich lze najít zcela určitě mnoho nedostatků a chybných rozhodnutí a dokonce lze i pochybovat o jejich upřímném vlastenectví a nezávislosti. Jenže nic lepšího jsme zatím v novodobé historii nepředvedli. Kdokoliv z postkomunistických politiků se jim vzdělaností, pracovitostí a oddaností vlasti ani nepřiblížil a z těch komunistických si podobný respekt zasloužil asi jen Ludvík Svoboda. Nehledejme tedy nedosažitelný ideál, ale opravdové, i když nedokonalé lidi, kteří však i přes své nedokonalosti mohou pomoci k tomu, aby se v naší zemi žilo lépe.

Jak na tom tedy s těmi vlasteneckými elitami nyní jsme? Jsem si jist, že každý z vás si bez problémů ihned vzpomene na někoho, koho obdivuje pro jeho znalosti, inteligenci, pracovitost, poctivost a lásku k vlasti. Určitě znáte někoho, kdo nejen správně kritizuje nějaký problém ve vedení státu, ale také navrhuje jeho řešení a usiluje o jeho uskutečnění. Takových lidí je u nás poměrně dost. Jenže kolik takových je ve vedení nějaké vlastenecké politické strany? A kolik vedoucích osob politických stran, které se prohlašují za vlastenecké, naopak takové vlastnosti má? Je nám jasné, že odpověď na obě otázky zní: velmi málo!

Proč se tedy odvážní, schopní a poctiví nehrnou do politiky? Moudrý a poctivý člověk o sobě často pochybuje, je skromný a uvážlivý. Dále rozumí tomu, jak funguje politika a je mu jasné, že sám nedokáže nic. Čeká na to, až najde dost podobně smýšlejících partnerů. A nakonec, i když pracuje na proubouzení a inspirování národa, ví, že ještě nemá dost podpory k tomu, aby v odvážných politických cílech, které představuje vlastenecká politika, uspěl.

Odpověď na to, co dělat, aby se do vedoucích funkcí státu dostali lidé, kteří budou pracovat pro občany, je jasná. Vlastenecké elity u nás jsou, ale čekají na naši podporu. Pokud nejste spokojeni s tím, že se naše země stala kolonií a v čele státu jsou vlastizrádci, musíte pro změnu něco udělat. Máte dvě možnosti. Jedna je, že najdete někoho, koho byste do vedení země chtěli, vyjdříte mu svou politickou podporu a začnete ho cílevědomě podporovat způsobem, který je zrovna příhodný, osobní pomocí, nebo nejlépe finančně. Ta druhá možnost je, že se sami začnete připravovat na svou úlohu v důležitých funkcích státu a procesech jeho proměny.

Nakonec je to celé o tom, že se musíte chopit zodpovědnosti za svůj stát, za svoji vlast. Pokud budete jen pasivně čekat na to, že nás někdo od našich otrokářů osvobodí, bude zde nakonec po právu vládnout náš osvoboditel, tak jako nad námi po právu po druhé světové válce vládl Sovětský svaz a jako zde po právu nyní vládne západní kapitál, který nás, v uvozovkách „osvobodil“ od komunismu. Pokud budete lhostejní, budete si myslet, že vás se to netýká a že zrovna vy se o sebe dokážete postarat, můžete si vsadit na to, že bude hůř. A bude hůř tak dlouho, dokud nezačne na nápravě poměrů v naší zemi pracovat dostatek dobrých lidí.

Přistupujme k přítomným výzvám pro náš národ tak, že je správné, normální a přirozené nést svůj díl odpovědnosti za svobodu a prosperitu naší vlasti a kdo pro to něco nedělá, tak zkrátka není vlastenec a nemůže čekat, že se mu v budoucnu povede lépe. Je to, jako byste se nestarali o vlastní obydlí a mysleli si, že nějak funguje a drží pohromadě samo sebou, zatímco je na spadnutí. Je třeba pochopit, že tak, jako jsme se naučili tvořit a podporovat vlastní nezávislá média, což je mimochodem obrovský úspěch, protože dnes už pracují tak rychle a kvalitně, že nás jako národ zkrátka není možné nějak výrazně zmanipulovat, tak stejným způsobem bude nutné tvořit a financovat vlastní politiky.

Vlastenecké elity tu tedy jsou. Ale čekají na to, až si jich všimnete, až je vyzvete k převzetí vedení našeho státu a až jim dodáte sílu a důvěru k uskutečnění jejich životního poslání.

Prosím vás, začněte s tím co nejdříve.