Co vy na to pane Zbořile?

„Je to výročí, které by nás mělo zajímat , jednak to bylo 1.března 1950, kdy se na Tchaj-vanu vylodily jednotky generála Čankajška , který pak vládl, ne jak se někteří naši politici domnívají v duchu demokratických tradic, ale já bych řekl , že vládnul rukou vojenskou a tvrdou , oni také 1.března 1950 když se vylodili , tak zlikvidovali původní obyvatelstvo , byla to výspa nejsevernějšího  indomalajského osídlení na severu, která tam existovala už dva a půl tisíce let,“ přibližuje historický vývoj Zdeněk Zbořil.  

Čínská republika není moc úspěšná na diplomatickém poli, ale občas se někdo najde ….

„Ti běženci po porážce Kuomintangu a Čankajška   získali oporu v politice Spojených států a nebyli v nějakém azylu nebo karanténě , ale byli přímo organizováni jako vojenský tábor , který se chystal znovu dobýt Čínu. To potom díky dohodám Mao Ce-tunga a Nixona tu naději ztratili ale přes to ji stále živí.

Většina členských států OSN přijala teorii ne autonomie, ale téměř samostatnosti Čínské republiky na Tchaj-wanu a je obsahem teze: Pro někoho jeden stát , dvě země a pro někoho dva státy , jedna země. Záleží na výkladu a světové straně , která je ochotná to přijmout.

Vývoj na diplomatickém poli byl neúspěšný.  Po nahrazení  diplomata z Čínské republiky a převedení křesla v Radě bezpečnosti na Čínskou lidovou republiku , to vedlo k tomu , že Čínskou republiku na Tchaj-wanu uznává asi  jenom 15 států, pár nezajímavých ostrovních států a pět z Latinské Ameriky. Ale jedna z „důležitých entit“, kterou Čínskou republiku uznává je hlavní město ČR Praha a jmenovitě pan primátor , který byl nominován a zvolen za Piráty. Je to paradoxní, že  ostrovní republika udržuje kontakty s pražskými Piráty , ale zase to není nic nad čím bychom se měli pozastavovat, piráti vždycky nacházeli útočiště na nějakém  od jiných opuštěném ostrově , protože se domnívali, že jim to přinese možnost ukrývat tam svoje poklady,“ dodává Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.