Angelina Jolie

Když jsem se o tom chystal sepsat článek, který mě měl pomoci zbavit se noční můry tím, že se o ni podělím, chtěl jsem ho pojmout jako žertovný, částečně psychadelický výlet do světa oblud a rozmazlených hollywoodských hvězd. Záhy jsem však zjistil, že jde o záležitost mnohem vážnější a děsivější

Osa Barnard – Jolie – Canavero

Tady není řeč o nějakém piplání se v kádince s buňkami, ale o drsnou výměnu kus za kus. Je zřejmé, že „Frankenstein“ nebo český film „Pane, vy jste vdova“ vystupují ze stínu fikce, určené pro pouhé pobavení publika, a stávají se vizí, jejichž obrysy již vystupují z mlh.

Propagátorka transplantací herečka Angelina Jolie, která si už nechala vyměnit obě ňadra a odstranit vaječníky, s napětím vyhlíží, jak se situace vyvine. Ona a její manžel Brad Pitt dostali od novinářů žertovnou přezdívku „Bradgelina. A to ještě netušili, že nemusí jít jen o slovní hříčku.

Dokror Cristiaan Barnard z Jižní Afriky, který provedl v roce 1967 jako první v historii úspěšnou transplantaci lidského srdce, říká: „Výměnu srdce také mnozí považovali za utopii a tvrdili o mně, že jsem blázen.“

Italský chirurg Sergio Canavero si už brousí pilku. Má skoro všechno, co potřebuje. Hlavu, zkušenosti s testy na zvířatech, šikovné ruce, pilku, chuť do práce a prý i peníze, byť ne ještě dost (potřebuje 300 milionů korun).

Vysavač a opice

Dárcem hlavy je ruský počítačový expert Valerij Spiridonov (30), který trpí nevyléčitelnou chorobou, podobnou jako „hollywoodský“ britský astrofyzik Stephen Hawking (73). Odumírá mu svalstvo po celém těle a přestože je duševně bystrý, lékaři mu dávají jen několik let života.

Dárce těla zatím chybí, ale kdo ví, možná je to někdo z nás, jen o tom ještě nevíme. Ti ztepilejší by proto asi měli zbystřit.

Několik lékařských kolegů sice už označilo Canavera za blázna, jiní ale raději obezřetně vyčkávají a nic neříkají. Na jejich slova proto, jako známo, dojde. I pokud je pravda, že klíčový problém operace, totiž srůst míchy, Canavero podle svých slov již vyřešil a odkazuje na úspěšné pokusy na zvířatech.

Ostatně, na této z kloubů vymknuté planetě se ve stínu bouřlivých historických událostí jako byly světové války, let na Měsíc, nebo vynález vysavače, prohánělo mimo zorné pole pozornosti lidstva již několik myší, psů a opic s nejméně jednou přišitou hlavou.

Vesele kousající Kerberos

První doložená operace na téma „Proč jen jednu, když mohou být dvě“ se uskutečnila dokonce už v roce 1956. Ruskému vědci Vladimíru Děmichovovi se podařilo stvořit dvouhlavého psa tím nejjednodušším způsobem: Chytil dva psy, prvnímu uřezal hlavu a přišil ji na záda tomu druhému. Tak vznikl jeden pes se dvěma hlavami (viz obrázek) a jedno tělo bez.

Dvouhlavý pes

Transplantační věda tehdy byla ještě v plenkách, lidstvo nemělo supermoderní americké operační sály, kde dnes vládne mág Pomahač, který vám přišije nový obličej jen to fikne. Podle svědků se měl tvor, stvořený ruským vědcem, čile k světu, přičemž především štěně prý nic neztratilo ze své hravosti.

Již v laboratoři podle svědků vykazovalo „radost ze života“, která se mimo jiné projevovala tím, že pokousalo několik lékařů a dokonce si i trouflo na druhou hlavu, tedy vlčáka, původně výsadního majitele těla. První Kerberos žil šest dní.

Doktor Děmichov provedl v roce 1968 další podobnou operaci: Na tělo většího psa (vlčáka) přišil hlavu menšího. Tvor přežil 38 dní, pak ho vycpali a vystavili v muzeu v Rize, kde je dodnes.

Opice s transplantovanou hlavou, stvořená v laboratoři pomocí jehly a nitě prý viděla a slyšela. Dokonce prý uměla rozeznat barvy. Nemohla se však hýbat, protože jí nesrostla mícha.

Řezat tu havěť

Jak chce vlastně Canavero tu rošádu provést? Chystá se k tomu použít důmyslný systém hadiček, mrazicích boxů, elektrošoků a ostrých pilek. Dodejme, že bude potřebovat i širší operační stůl, aby se na něj vešli dva lidé. Jeden, který vypadá jako živý, ale dočasně spí, a druhý, který vypadá jako živý a usnul navěky.

Náhradní těla, či dokonce jejich výměna, otevírá nové možnosti. Když už láska na celý život, tak proč ne v těle své „drahé polovičky“? Lze si představit větší důkaz lásky?

Možnost výměny hlavy jistě ocení i příznivci bodybuildingu: Z dálky se tělo formuje mnohem lépe. Šup na provizorní tělo, zformovat postavu původního a hop tam zpátky. A když k tomu přidáme klonování, nelze vyloučit ani dlouhověkost, či dokonce spotřebitelskou nesmrtelnost. V mládí si necháme naklonovat tělo, kterým pak na stará kolena nahradíme své opotřebované. Hlava zůstane stejná.

Canavero jistě brzy získá rutinu a své umění naučí další chirurgy. Výměna hlavy bude něčím tak banálním a běžným jako je dnes operace slepého střeva nebo nový nos. „Přejete si výměnu po částech, nebo to vezmeme z gruntu?“ Pro ženy tak bude brzy zcela běžné zaskočit ráno ke kadeřníkovi a večer ke katovi.

Pokrok na cestě ke světlým zítřkům prostě nezastavíš. Výměna těl rozváže ruce feministkám v jejich boji o popření rozdílů mezi muži a ženami. Hlavy už nebude třeba stínat, ale vyměňovat, a to ve jménu pokroku a politické korektosti. Zapoměňte na opice, svět se promění v jedno velké bio-lego.

Věděl to už český klasik: „Řezat, řezat, řezat tu havěť, žádnou nešetřit…“

Převzato z Protiproud.cz