Na druhou stranu mnohamilionová migrace ze sousedních kontinentů do Evropy je ekonomickou a politickou prioritou globalistů a vedení EU. Z tohoto úhlu pohledu oběma aktérům musela některá specifika onemocnění COVID-19 připadat jako dar z nebes. Sice se jím nakazí téměř všichni, ale umřou na ně pouze staří a nemocní, kteří nejvíce čerpají z položek na zdravotní a sociální zabezpečení. Zároveň se tím uvolní místa v sociálních zařízeních, takže bude kde ubytovat mladé nové příchozí. Tohle by žádná penzijní či zdravotní reforma nedokázala.
   

Pro dosažení tohoto cíle navíc stačí jen málo – otevřít hranice pro migranty a koronavirus. Ideální variantu pak představuje možnost, že nákazu rozšíří statisíce mladých mužů čekající na turecko – řecké hranici. Oni sami ji většinou přežijí, ale zároveň na své cestě rozvrátí všechny země, kterými projdou. Cesta k radikálnímu omlazení a přeformátování Evropské unie tak bude otevřena. Jediné, co by tomu mohlo zabránit, je odhodlání některých národních států bránit své hranice před koronavirem. A tím také před nelegální migrací.
   

Výše naznačený scénář může někomu připadat jako konspirační teorie. Záměr Angely Merkelové nebránit v Německu šíření COVID-19, přestože se jím může nakazit až 50 milionů obyvatel a kritika Ursuly von Leyenové na adresu států V4 a Rakouska kvůli uzavření hranic, však má málo jiných logických vysvětlení. V úvahu připadá pouze nepřekonatelná progresivistická nenávist k hranicím národních států, kterou vyjádřil bývalý předseda Evropské komise J-C. Juncker: „Hranice států jsou nejhorší politický vynález.“