Naše země nám byla už z velké části ukradena pomocí bizarních zákonů podporujících invazivní korporace, invazivní neziskovky a invazivní organismy. Je třeba přijmout zákon proti každému, kdy by chtěl omezovat svobodu slova a svobodu projevu. 

"Když žijete v zemi, ve které jste potrestán za rybaření bez rybářského lístku, ale ne za ilegální překročení hranic bez platného cestovního pasu, pak máte plné právo říci, že této zemi vládnou idioti."       Miloš Zeman

„Ve dvacátém století nesmíte myslet, že nesmíte myslet, smíte myslet, že smíte.“     Gabriel Laub 

Smíme překážet v sebevraždě vlastního národa? 

Policie České republiky žádá o vydání poslankyně SPD Karly Maříkové k trestnímu stíhání (blíže například ZDE). Prý kvůli přečinu „podněcování k nenávisti“. Dopustila se uplatnění svobody slova, a to na svém facebooku jednoduchou logickou úvahou, že je-li zakázáno dovážet invazivní nepůvodní druhy rostlin a živočichů na území EU, pak by měl také platit zákaz vstupu pro muslimské imigranty, kteří jako invazivní druh vytlačují původní obyvatele. Imigranti jsou nepochybně invazivní, nepůvodní a jsou to živočichové stejně jako jiní lidé, včetně těch, kteří invazivní nejsou. Člověk není božskou bytostí, nechceme-li se vrátit k opičím sporům o Darwinovu teorii. V této souvislosti bych si dovolil ocitovat Karla Čapka v Bajkách a podpovídkách: „Plch: Jsou tři třídy tvorstva, plchové, zvířata a rostliny.“ Růst a vymírání lidských populací se řídí stejnými zákony jako u mšic nebo ledních medvědů. Pokud je součástí „správné“ ideologie povinnost vymřít, není dál co řešit. Z hlediska logiky jde o jednoduchou implikaci, kterou by měl zvládnout žák základní školy. Policie s ní má zjevně potíže.
 

Islám náboženstvím míru? 

Až po vybití odpůrců Pro jistotu zkontrolujme platnost premis. O tom, že jsou muslimové invazivní, se lze přesvědčit pohledem do školního atlasu při elementární znalosti rozšíření světových náboženství. Žák šesté třídy by zvládl nalezení Mekky na mapě Arabského poloostrova. Stačí pak porovnat toto město v jeho středověkých rozměrech s dnešním rozšířením islámu. Od severní poloviny Afriky přes Blízký východ, Střední Asii, Pákistán, Indonésii, Filipíny až do jihovýchodní Asie. Na některých místech ještě si jistým úspěchem původní náboženství soupeří s islámem. Většina vrahů v nábožensky motivovaném násilí jsou muslimové, většina obětí nábožensky motivovaného násilí jsou také muslimové, totiž ti, kteří nevěří dost fanaticky. Islám tedy není náboženstvím míru, je velmi invazivní a agresivní. Mír ovšem nastává po vybití odpůrců. Propagátoři „kulturní rozmanitosti“ nechť se na ni jsou podívat do Saúdské Arábie.

Umírnění se budou bát k fanatikům nepřipojit 

Do Evropy se rozšířili ve středověku. Ze Španělska byli vyhnáni, z Balkánu nedůsledně. Nyní přiházejí do Evropy, aby ji dobyli. Nejde o ony skromné turecké dělníky v Německu. Přicházejí převážně ti zcela netolerantní, kteří očekávají, že my se jim nejdříve přizpůsobíme a pak podvolíme. Takový islám je nebezpečný i pro muslimské země, které jsou k jiným náboženstvím tolerantní. Korán nabízí mnoho způsobů jak bezvěrce nebo jinověrce donutit být mrtvolami nebo muslimy. Buď se Evropa stane muslimskou no-go zónou, nebo no-go zónou nemuslimskou. Radikálové si nekonfliktní soužití při respektování našich zákonů nepřejí a neradikální se budou bát se k nim nepřipojit. Vyhlásí-li muslimští fanatici v evropském městě no-go zónu, bojí se jich i místní policie, natož ostatní muslimové, kteří na rozdíl od policie nemají kam odejít.

Smíme opovrhovat? 

Zbývá jen argumentace, že člověk-muslim není živočich jako jiní lidé, ale nadpozemská bytost, která si zaslouží zvláštní zacházení. Jsou-li tedy správně premisy, je pravdivý i výrok poslankyně Karly Maříkové. Nejde o podněcování k nenávisti, ale o logicky správnou úvahu. Logika je neúprosná a nezná emoce, tedy ani nenávist. Necítím k těmto iniciativním policistům nenávist, ani k evropským politikům prosazujícím podporu imigrace. Za to mi nestojí. Cítím k nim opovržení. A vidím v nich překážku přijatelné budoucnosti Evropy. V případě vniknutí nositelů invazivní ideologie nebude zde původnímu obyvatelstvu dopřán ani život v rezervacích jako severoamerickým Indiánům. Stačí se podívat na země, které již ovládl islám. Takových politiků je bohužel, a nejen v Evropském parlamentu, většina. Buď s tím dokážeme něco udělat, nebo bude konec. S uplatněním jejich pravidel nic udělat nelze.

Zasloužit si třicet stříbrných

Sluhové perverzního režimu, který trestá za uplatňování základního demokratického práva, čímž je svoboda slova, zaslouží opovržení každého demokrata. Nemám žádné pochopení pro jejich snahu zasloužit si třicet stříbrných. Slouží režimu, který neslouží občanům, ale zahraničním zájmům podpořeným zvrácenou ideologií. Ještě existuje „nedotknutelnost obydlí“, ale už je popíráno, že tato země je naše. Pokud cizí elementy ohrožují zájmy domácích na území státu, situace hrozí konfliktem. Není záruka, že bude řešen ve prospěch domácích. Zdá se, že se o tom ani nesmí mluvit bez rizika stíhání. Zákony konflikt neřeší, ale jsou součástí problému. Naše země nám byla už z velké části ukradena pomocí bizarních zákonů podporujících invazivní korporace, invazivní neziskovky a invazivní organismy. Je třeba přijmout zákon proti každému, kdy by chtěl omezovat základní demokratická práva – svobodu slova a svobodu projevu. 

Omezením svobody druhých je právo invazivně vnikat a svobodně zakládat no-go zóny, kde stát není schopen zajistit svoji jurisdikci. Je snad ochrana invazivních organismů v zájmu bezpečnosti státu?

Ústava ČR

Článek 1
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. 

Listina základních práv a svobod

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.