Evropská investiční banka (EIB) včera uvolnila na nízkoúročené úvěry pro malé a střední podniky zasažené ekonomickými problémy kvůli epidemii koronaviru 40 miliard eur. Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) na tento účel uvolnila 1 miliardu Eur. Evropská komise začíná jednat o změně rozpočtu EU, která by umožnila vyčlenit pro členské státy zasažené koronavirem 27 miliard Eur. Peníze by měly jít na nákup zdravotnického vybavení a na podporu vědy. Ale pozor. Tyto peníze ještě nemohou proudit do členských států k nemocnicím a záchranářům. Komise teprve začíná hledat, kde je v rozpočtu vezme. Poté to musí projednat s Radou ministrů a Evropským parlamentem. Až potom bude moci peníze někam poslat. A to hned tak nebude.

Pro laika to jsou obrovská čísla. Ve skutečnosti se EU nijak nepředala. Srovnejme si tato čísla s tím, kolik EU a členské státy „napumpovaly“ do bank během finanční krize v roce 2008. Jen evropské banky spolkly 780 miliard eur od Evropské centrální banky (ECB). Další více než 1,1 bilionu eur (1.100 miliard eur) vydaly národní rozpočty na sanaci následků bankéři vyvolané finanční krize.

I ve srovnání s USA působí pomoc EU pandemií zasaženým členským státům jako chudá příbuzná. US prezident Donald Trump již minulý týden vyhlásil v USA stav nouze a uvolnil 50 miliard dolarů JEN NA TESTOVÁNÍ. Aby bylo možné včas zachytit co nejvíce nakažených, kteří by mohli nemoc dál přenášet. Současně ohlásil, že na základě mimořádných pravomocí, které americká vláda má během stavu nouze, bude ministerstvo financí uvolňovat další miliardy pro nemocnice a záchranáře, aby byla zajištěna nezbytná zdravotní péče. „Federální rozpočet dá tolik kolik bude potřeba. Jde o absolutní prioritu.“, řekl Trump na při vyhlášení nouzového stavu 13. 3. 2020.

Pro srovnání Federální rezervní systém v roce 2008 na sanaci bank rozdal 700 miliard dolarů. Dalších 780 miliard dolarů dala federální vláda na pomoc podnikům zasaženým finanční krizi.

Suma sumárům bankéři, kteří „prošustrovali“ peníze střadatelů ve spekulacích na finančních trzích, dostali o řád více, než kolik peněz chce EU dát zdravotníkům na záchranu životů. Toto srovnání asi nejsyrověji odhaluje, jak si koho vládci cení. Nezpochybňuji potřebu odvracet kolaps finančního systému. Ten by mohl způsobit zastavení chodu ekonomik a tím i zdravotnictví a dalších sektorů, které k životu nutně potřebujeme.

Odsuzuji však to co se dělo v rámci finanční krize se sektory, které jak se ukazuje nyní při pandemii koronaviru, jsou životně důležité. EU donutila evropské země brutálně seškrtat veřejné výdaje. Odnesly to školství, veřejná doprava, údržba infrastruktury a hlavně zdravotnictví. Netvrdím, že škrty ve zdravotnictví v Itálii jsou jedinou příčinou rychlého šíření choroby. Výrazně však přispěly k tomu, že nemocnice nemají dost lidských ani technických kapacit pro pomoc postiženým. Spoluviníky smrtí mnoha lidí, kterým se nedostalo ani kyslíkových přístrojů, které je mohly zachránit, jsou Evropská komise, Evropská centrální banka a bývalá italská vláda, která škrty ve zdravotnictví prováděla.

Nechci šířit poplašné zprávy. Ale i vlády ODS, v nichž byl ministrem financí Miroslav Kalousek, prováděly brutální škrty ve zdravotnictví, které silně přispěly k tomu, že řada lékařů a zdravotních sester odešla pracovat do zahraničí. Naše nemocnice mají v průměru třetinový podstav sester. Některá oddělení v nemocnicích fungují jen „na výjimku“ udělenou krajským úřadem, protože nemají počet lékařů, který je stanoven ve vyhlášce o požadavcích na personální věcné a technické vybavení jednotlivých oddělení. Z dotací EU si sice krásně opravily budovy a pořídily nové přístroje. Jenže ty jsou bez lékařů a zdravotníků, kteří je obsluhují nepoužitelné. Obdobně jsou na tom i zdravotnické záchranné služby, které provozují výjezdové sanitky.

Koronavirová krize ukazuje, že bude nutné zásadně změnit dotační politiku. Peníze z dotací by nemělo být možné dávat soukromým firmám na stavbu čapích hnízd. Vůbec by neměly jít na nějaké politické neziskovky a jejich škodlivé projekty, jako inkuze ve školství. Přehodnotit však bude nutné i podmínku, že v oblasti veřejné infrastruktury může stát, kraje nebo obce čerpat jen dotace na pořízení nebo obnovu majetku. Nutně potřebujeme posílit financování provozu veřejných služeb. Potřebujeme peníze na platy lékařů a zdravotníků, ale i učitelů, hasičů a dalších profesí, které jsou nezbytné k zajištění fungování společnosti. I takový popelář je pro přežití důležitější než bankovní analytici, měnoví dealeři, account manažeři a hordy jiných „papíráků“, kteří se točí kolem obchodů s „pečeným vzduchem“ na kapitálových trzích.