No, co se dá dělat. Můžeme rezignovat, nebo bojovat. Myslím, že vláda zvolila druhou variantu - boj. Boj o to, aby následky pandemie byly pro naše občany co nejmenší. Abychom přestáli nejen tuto pandemii, ale i vše to, co tato pandemie s sebou přináší. Nejsou to jen těžkosti s tím, že jsou zavřené školy a školky a rodiče se musí, při všech těch každodenních starostech o obživu, starat i o děti. Nošení roušek na veřejnosti je to nejmenší (ale i s tím mají někteří jedinci problém). Ty hlavní problémy nás však teprve čekají. Již nyní vidíme dopady do oblasti ekonomiky. Zavírají se výrobní podniky, propouští se lidé z práce. Živnostníci podnikající v cestovním ruchu, pohostinství ale i v dalších oblastech musí přerušit své podnikání. Roste inflace i státní dluh. Mohl bych jmenovat i další oblasti, do kterých se tato pandemie promítá, či se v nejbližší době se promítat začne.

Naše stávající vláda zdědila řadu problémů, které v plné nahotě ukazují, jak se tady vládlo v předchozích desetiletích. Státní orgány nejsou připraveny na řízení oblastí za které nesou odpovědnost, státní hmotné rezervy nejsou schopny pokrýt základní požadavky na zabezpečení chodu zdravotnických zařízení, sklady Civilní obrany (CO) zmizely v propadlišti dějin. Dlouhodobá výchova k individualismu, k uctívání peněz a k životu v konzumní společnosti má dopad především na mladší a střední generaci. Tato výchova se projevuje zejména v tom, že část občanů má většinou omezené schopnosti přizpůsobit se složitým životním podmínkám, převládá individualismus, dochází k postupné atomizaci společnosti. Vidíme  někdy i lidský hyenismus, když někteří jedinci zneužívají některé problémy v krizovém řízení ze strany státu. Na druhé straně jsou však vidět i pozitivní věci. Značná část našich občanů se angažuje a nahrazuje nedostatky způsobované orgány státní správy. Nikdo snad už nespočítá, kolik bylo svépomocí ušito roušek pro seniory a další potřebné lidi. Kolik dobrovolníků donáší nákupy, jídlo a další nezbytné produkty nemocným spoluobčanům.

Ano, je pravdou, že se vláda se potýká s řadou problémů. Co je však rozhodující, vláda se snaží pracovat maximálně odpovědně. To, že dělá řadu chyb, to je pořád lepší, než kdyby rezignovala tak, jako naše "slavná" EU. Ta se řídí heslem: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tož, nechme EU spát. Alespoň se nebude vměšovat do toho, jak národní státy řeší problémy boje s koronavirem.

Čeká nás totiž složité období. Je nutné si uvědomit, že jsme teprve na začátku hluboké krize. Hluboké a dlouhotrvající. To se netýká jen ČR, ale ve své podstatě se blížíme ke krizi celosvětové. Čím dříve si tuto situaci uvědomíme, tím více času získáme na to, abychom se na tuto krizi připravili. Historie ukazuje, že základní podmínkou pro přežití národa v krizových situacích je jeho jednota. Sounáležitost společnosti. Společný boj o přežití a o svoji budoucnost.

Jak to však vypadá, někteří naši politici, zejména z někteří z ODS, KDU-ČSL a dalších parlamentních politických stran, si nevidí ani na špičku svého nosu. Ať vláda s A. Babišem v čele udělá cokoliv, podrobují to drtivé kritice. Přitom si neuvědomují, že to, co zpravidla kritizují vlastně zapříčinili sami v době, kdy řídili stát. Tak, jak jsem naznačil v úvodu své úvahy, jsou to totiž problémy dlouhodobé. Mnohdy mně to připadá, jako by se tito politici a politické strany chovali podle hesla: Zloděj křičí, chyťte zloděje.

Jen ve stručnosti několik příkladů. Poté, co premiér prohlásil, že se armáda bude muset uskrovnit v nákupech některé bojové techniky abychom mohli financovat přijímaná opatření k boji s koronavirem, obořil se na něj Jan Bartošek (KDU-ČSL) a prohlásil, že "... seškrtávat armádní zakázky je zásadně špatně. ...armáda nemůže být obětním beránkem."  Jen tak mě napadlo, čím asi byla armáda v době, kdy tam "hospodařil" jeho stranický kolega Miroslav Kalousek? Asi se ho J. Bartošek zapomněl zeptat. Zřejmě J. Bartošek chce zvýšené náklady státu sanovat tím, že se církve zřeknou finančních náhrad, které jim stát každoročně vyplácí (po dobu 30 let vyplácet bude až do výše 59 miliard Kč + inflace). Proč to ale veřejně nenavrhl? Je tady ale i jiný kalibr - generální tajemník NATO J. Stoltenberg. Ten ve své horlivosti trvá na tom, že se musí vojenské rozpočty členských států NATO zvyšovat na 2% HDP, i kdyby čert na koze jezdil. I kdyby měli být všichni vojáci neschopni služby v důsledku pandemie.

Jsem ale přesvědčen o tom, že pokud máme zastavit nějaké nákupy výzbroje pro AČR, je nutné také přistoupit k tomu, že se omezí některé její současné činnosti, které zvyšují riziko rozšíření virové nákazy a odčerpávají jak finanční zdroje, tak i lidské síly. Obojí budeme v nejbližší budoucnosti potřebovat. Tou současnou zbytečnou aktivitou mám na mysli zejména účast našich vojáků na cvičení Defender 2020, které v současné době začíná soustřeďováním techniky a vojsk přepravovaných z USA na území SRN. Toto cvičení sice bylo početně i svým rozmachem redukováno, ale nebylo zrušeno. Druhým nezbytným krokem by mělo být jasné vyjádření premiéra A. Babiše, že žádná cizí vojska se nebudou pohybovat po území ČR a že se rozhodl pro návrat našich vojáků ze zahraničních misí.

Pokud se toto stane, budu rozumět slovům prezidenta i premiéra, že v současnosti vedeme válku s pandemií koronaviru. V opačném případě by to znamenalo vést válku na dvou frontách a to zpravidla vede k porážce na všech frontách. Jak je vidět, zatím se prezidentovi a vládě podařilo zažehnat tu "válku" s Čínou, kterou se pokoušeli vyvolat někteří nezodpovědní političtí analfabeti. To je první krůček k tomu, abychom překonali i ty další překážky, které se k pandemii přidají později. K tomu je nezbytné využít toho potenciálu, který v našich lidech je. Vzpomeňme například na odborníky, kteří řídili záchranné práce při povodních v letech 1997 a 2002. Jejich zkušenosti by se jistě dali využít i v současné tíživé situaci.