Většinou jde o starší lidi (až na cca 6000 z nich, kteří jsou mladší 18 let, ale paní Šojdrová za ně ale slzu neuroní). Na druhou stranu u nich je malá pravděpodobnost lyžovačky v severní Itálii. Přesto všechno jde o nejzranitelnější skupinu obyvatelstva, protože je velice těžko evidovaná (resp. evidovatelná), žádná evektivní domácí karanténa u nich není proveditelná a zásadní informace o současné kritické situaci se k nim mnohdy nejspíš ani nedostanou, protože nemívají televizi, notebook, tablet či chytrý mobil. Jsou to lidé, na které náš stát a sociální systém kašle a mají pramalou šanci na zlepšení svého stavu. Je tedy rozumné předpokládat, že mezi nimi si koronavirus vybere svou krutou daň a mohou posloužit jako šiřitelé infekce. I dále směrem do majoritní společnosti A co dělá náš stát a tak štědře, ze státních peněz dotované neziskovky v tomto směru? Nic jsem nezaregistroval, píše v komentáři Jiří Kobza.

Tito lidé navíc  často (až 30% podle britského výzkumu) trpí různými (mnohdy velmi závažnými) zdravotními problémy a mají tak oslabenou imunitu. Nemluvě o rozšířeném výskytu závislostí či psychickým poruch mezi nimi.

Také jsou často až těmi úplně posledními na řadě v situaci nedostatku ochranných pomůcek (respirátory, roušky, dezinfekční prostředky) a problémů v jejich distribuci.

A - v neposlední řadě  - si samozřejmě nemůžeme dělat iluze o dodržování nezbytných hygienických postupů a nařízení nouzového epidemiologického  v jejich řadách.

Zdaleka ne všichni lidé bez domova také, ať už  pravidelně či alespoň občas - využívají sociální služby typu azylových domů či nocleháren, kde jim obětavě pomáhají skutečné neziskovky a dobrovolníci hodni obdivu, bez koruny státní dotace. Je tedy těžké e dohledat.

K lednu 2020 bylo dle ČT v ČR cca 640 000 legálně (na povolení úřadů ČR) pobývajících cizinců. Když k nim připočteme nelegálně pobývající cizince, mezi které počítám i ty velmi podivně legalizované v zahraničních  hotspotech, myslím, že nebudu daleko od čísla přesahujícího 1 milion lidí.

Světem se šíří pandemie koronaviru, na který dosud není lék, a kterou v současnosti lze zastavit jenom tím, že se zastaví pohyb a sdružování lidí. To je ovšem možné pouze za splnění několika kritérií:

1. Omezení pohybu a sdružování osob ale s sebou nese zastavení značné části práce v zemi. Zaměstnavatelé budou nuceni propouštět a je zřejmé, že toto opatření se dotkne především legálně pracujících a pobývajících cizinců. Poctivé lidi je možné registrovat, sledovat jejich pohyb i jejich zdravotní stav. Jenže, co se stane, když jejich zaměstnavatelské agentury narazí na zavřené dveře podniků, pracovníci nedostanou plat a ubytovatel je vyhodí z už tak mizerné ubytovny? Kam půjdou, čím a jak se budou živit? Je jich opravdu hodně. Budou nahraní, přitlačení ke zdi a bez šance a bez peněz dostat se domů. Naše vláda sice již vypravila dva vlaky na Ukrajinu, ale jenom právě Ukrajinců je zde přes 150 000, takže je to prozatím jen symbolické gesto.

Ale co ti ostatní? Co ostatní národnosti statisíců moderních otroků, které do montoven v ČR nechaly přivézt korporace? Co nelegální migranti, kteří se snaží přes naše území se proplížit do Německa? Co migranti, kteří se již uchytili v českém podsvětí a obchodují s drogami, prostitucí či nelegální prací?

Zkrátka a dobře máme nejenom v ČR ale v celé Evropě zaděláno na pořádný bezpečnostní problém. Už nyní jsou v ČR stovky tisíc cizinců, jejichž perspektiva je velmi diskutabilní a kteří mají důvod k nervozitě.
Američané to asi tuší a proto v USA stouply prodeje zbraní a střeliva na desetinásobek.

2. Uzavření hranic a  možná některých oblastí uvnitř státu se nevyhneme, ať již k zamezení pohybu potenciálně infikovaných osob v rámci EU, anebo s hrozbou další migrantské invaze, kterou tak statečně a důmyslně zastavují Řekové. Jenže jak a s čím je uzavřít? Policie ani to, co zbylo z naší armády, na to nestačí a tzv. nástavbový (zbrojní) zákon, který by umožnil ministerstvu vnitra povolat ozbrojené rezervisty a dobrovolníky – legální držitele zbrní - z branných spolků k pomocné službě PČR není dosud schválen. Houstone, máme problém.

3. Naši občané, díky 30 letům dekadence tzv. liberální společnosti ztratili pocit občanské zodpovědnosti a o disciplíně těch, kterým je méně než 40 si v mnoha případech mohou nechat jen zdát. Zahraniční dělníci, vyhození z práce a protloukající se k domovu, tak ti už vůbec nemají důvod respektovat náš stát, o kriminálních živlech ani nemluvě. Takže předpokládat, že drtivá většina těch, kteří pobývají na našem území, bude dodržovat hygienu a karanténu, mi přijde naivní.

S dělníky, vyhozenými z práce, ztratí značnou část odbytu i kriminálníci. Dohromady tedy mluvíme přinejmenším o statisících lidí, nezapomínejme na to. Až ve větších skupinách potáhnou zemí ve snaze dostat se někam směrem k domovu a budou se nuceni zásobovat z toho, co kde najdou, ukradnou, uloupí, budeme mít značný bezpečnostní problém. Nezapomínejme ani na možnost, že naše země se může stát tranzitní zemí migrantů, legálních či nelegálních, kteří se po ztrátě obživy budou vracet z Německa a dalších zemí na západě směrem na východ.

4. Když před 100 lety řádila ve světě „španělská“ chřipka, bylo trestem za nenošení roušky vězení. Osobně necítím žádný soucit s těmi dvěma pachateli, kteří nakazili Uničov. Protože jaký rozdíl je mezi jimi a likérkou Drak s metanolem? Proto si myslím, že přísné tresty v situaci, kdy ohrožují velké počty lidí, mají své místo. Jen netuším, jak je české vězeňství připraveno na morovou nákazu.