Hloupostí, a to korunovanou, byly výzvy EU vůči členským státům, ať neuzavírají své hranice, směšností bylo oznamovat, že EU „souhlasí“ s tím, že rozpočty států nebudou vyrovnané a u eurozóny se poruší ty stále porušovaná  Maastrichtská kritéria, (jako by se někdo EU na nějaký souhlas vůbec ptal). Ale to vůbec nejhorší bylo to, s jakou bezcitností se EU od ledna dívala na stav v Itálii a na hromadné umírání italských občanů.

Italům EU nepomohla, nehnula ani prstem. Žádná solidarita. Italové byli EU zcela zrazeni.

Ještě včera plakali pokrytci v EU  nad zarostlými dětičkami v řeckých táborech, ještě včera ronili krokodýlí slzy nad „utrpením“ kdejakého Eritrejce, Bangladéšana či Nigerijce, ale když trpěla členská země EU a v ní umírali denně lidé po stovkách, EU pro ně neudělala nic. Bylo jim to všem v Bruselu, Paříži či Berlíně zřejmě lhostejné.

Evropskou unií sankcionované Rusko nabídlo svou pomoc Itálii a ta ji přijala. Protože EU nenabídla Itálii nic. A samozřejmě  je to od Ruska vedle humanitární pomoci i strategický kalkul.

Jaké z toho můžeme odhadovat následky?

Není vůbec vyloučeno, že až se Italové vzpamatují, tak se rozzlobí. Nejenže museli dělat migrantům užitečné idioty podle diktátu EU, ale ještě se nakonec dočkali od EU  „odměny“ z kategorie té nejhorší. A rozlobení Italové  by mohli odejít nejen z eurozóny, ale také by mohli odejít z EU. To by mohlo být adekvátním trestem za tu bezohlednost a nezájem, který jim EU uštědřila. V lednu se totiž Italům ještě dalo pomoci, to žádná epidemie v EU globálně neřádila. EU se nemá na co vymlouvat.

Možná, že Evropská Centrální Banka (ECB) nabídne Italům těch 700 miliard eur, co jim chybí a ta jejich ekonomika potřebuje a Italové to nakonec přijmou. Pod bič vlezli, pod bičem si pak tedy zůstanou. Za pár let ale budou stát před stejným problémem. Euro a EU je mrtvý projekt, protože přináší většině  jenom ztráty a ekonomický  a morální úpadek. A ani ECB to nebude schopna lepit donekonečna a obnovený koloniální styl pro ovládání EU byl přežitkem už před 100 lety.

Případ Itálie musí být varováním i pro nás. Dopadneme naprosto stejně, pokud bychom se někdy na EU chtěli spolehnout. Itálii v EU nepomohli a my jsme pro  EU v zásadě bezcenný stát. A podívejte se, s jakou péčí v EU pomáhají Řekům s udržením hranic proti Tureckem poštvaným migrantům.

Až nás zase někdo přijde poučovat o „povinné migrační solidaritě“ nabídněme EU tu, kterou EU poskytla Itálii. To bude spravedlivé. „S čím zacházíš, s tím také scházíš“, říká staré přísloví.

Italové pohřbí své mrtvé a my budeme čekat, jak se potom k politice EU postaví, končí komentář Rudolf Mládek.