Soukromí lékaři, stejně jako soukromé nemocnice a jiná zdravotnická zařízení díky koronaviru zjistili, že jim na svobodném a státních zásahů zbaveném tržišti něco chybí a zdá se, že to chybějící si nechtějí obstarávat sami, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Kdysi mi ošetřovali chrup za příplatek 300,- Kč, potom 3.500,- Kč (za totality a před rokem 1989), a chápu, že na soukromé nákupy nebyla doba. V polovině let devadesátých už to bylo za Kč 40.000,-  Dnes bych to odhadl, bez záruky, snad dvakrát třikrát tolik,  ale to nevím přesně, v posledních dvaceti letech si návštěvu zubaře už nemohu dovolit. Stát jim sice také mohl  odehnat pacienty, ale předpokládám, že oni si některé už dávno zapudili svou cenovou nabídkou.

Chápu, že je dnes problém sehnat, co by mělo být na trhu, ale neviditelná ruka trhu může zařídit nákupy i ve vzdáleném zahraničí. Bude to sice dražší, a promítne se to do režijních nákladů stomatologických živností, ale konec konců to zaplatí stejně jen pacient.

V kapitalismu s lidskou nebo nelidskou tváří prostě jen každý zkouší, jak to jde. A to ještě nevíme, kolik stomatologů nepracuje pro pojišťovny, někteří prý dokonce dostávají své honoráře v hotovosti v jako nějaké venkovské (nebo i pražské) hospodě, kavárně či restauraci. Protože jsme se třicet let učili, že stát je nejhorší hospodář, žasneme dnes nad tím, jak je možné od tohoto ekonomického padoucha požadovat nějaké dotace. Snad nedojde ani na právníky, advokáty a podobné profese, které sice nejsou v tak bezprostředním ohrožení života jako zubní lékaři, ale také by mohli od státu požadovat kompenzace za státem nedodávané klienty.

Napsal mi pesimisticky uvažující kolega: Nevím, jak to skončí, ale předpokládám, že až bude alespoň den poté, paláce budou větší a chatrčí bude více.

V Evropě i Spojených státech se také rozpoutala válka o to, kdo bude u státního krmelce první. Některé státy už začaly avizovat ekonomická opatření pro podporu v době pandemie a následně po skončení pandemie. USA schválily 2,2 bilionu dolarů, což je nepředstavitelná suma, ale o podporu se hlásí i společnosti, které „spotřebovaly“ svůj majetek ještě v době, kdy se o koronaviru nevědělo. EU se konečně rozhodla a možná uvolní rezervní fond „na boj s koronavirem“.    

Na Slovensku se vyměnila vláda. Předchozí  vládní koalice kritizuje novou vládní koalici za rozhodnutí činěná v tomto boji a naopak nová vláda za to samé kritizuje tu starou. Paní prezidentka Čaputová vybízí k míru a spolupráci, ale ještě nevíme,  kdo ze slovenských milionářů a miliardářů bude jejím slovům naslouchat.

U nás, v ČR,  vláda přijímá opatření pro pomoc živnostníkům i společnostem, jejichž podnikání bylo omezeno nebo ukončeno koronavirem.  Získat podporu pro takového živnostníka určitě nebude jednoduché, bude si muset vše tzv. „vyšlapat“ sám.  Určitě už se zakládají nějaké „Firmy v tísni“, které nám zpracují krizový scénář,  se státem o tom promluví a možná pro své klienty získají peníze. Samozřejmě za nějaké palmáre.

Ve Velké Británii  vzal pod správu vlády B|oris Johnson železniční dopravu, převzal  její zisk a ztráty, což zajišťuje státu denní přísun finančních prostředků a uvedl do provozu režim, který nepříliš vzdáleně připomíná Anglii za druhé světové války.

O zestátnění, ještě ne znárodnění, nejméně dvou nemocnic se uvažuje, nebo dokonce  v těchto dnech už probíhá, v Itálii, kde přistála letka s lékaři z Ruské federace a z dlouholetými sankcemi sužované Kuby. Zda tato akce bude pokračovat i na Pyrenejském poloostrově se možná rozhoduje v těchto hodinách. Prý mají k dispozici lék kubánské provenience, který se z Evropy nebo i z ČR neobjednával, protože, zřejmě z třídních důvodů, se čekalo na lék ze Spojených států. Ten je prý nevyzkoušený a vymýšlejí se všemožné důvody pro to, aby nemusel být hromadně použit.