V pondělí 30. března jsem se prostřednictvím dálkové komunikace zúčastnil schůze koordinátorů Zemědělského výboru. Jsem koordinátorem za frakci Identita a demokracie. Důležitý byl zejména první bod jednání „Výměna názorů s Komisí na opatření v souvislosti s COVID-19 z hlediska zemědělství a rybářství“. Ve svém vystoupení jsem pochválil komisaře Wojciechowskiho a předsedu Zemědělského výboru Linse a to proto, že velmi pružně navrhl komisariátu opatření na podporu zemědělství. Opatření totiž spočívají v uvolnění některých omezení, která platí v Evropská unii. Označují je jako krizová opatření, ale mohou mít pro zemědělství dlouhodobé příznivé důsledky.

Jde zejména o změnu využití finančních prostředků – 11 mld. z druhého pilíře („rozvoj venkova“) a 6 mld. dosud nevyužitích prostředků, aby se snížilo riziko nedostatku potravin, lokálním problémům s odbytem a zhroucení zemědělských podniků. K opatřením také například patří zvláštní pruhy na dálnici pro náklaďáky s potravinami, a pod.

Ve svém projevu jsem se přihlásil zejména ke snaze o „zkracování dodavatelského řetězce“ (zmíněného komisařem - 3 mld. tun v Evropě ročně!), zdůraznil jsem, že je třeba se zabývat nejen krátkodobými lokálními problémy (2 poslanci, kteří sami chovají dobytek vymýšleli způsob, jak zajistit odbyt mléka, polský poslanec jak podpořit drobné soukromé zemědělce, atd.), ale zejména dlouhodobými opatřeními, kdy nutnost zkrácení dodavatelského řetězce znamená posilování soběstačnosti v zemědělských komoditách, které je třeba chápat, jak se zvláště nyní ukázalo, jako strategické komodity. Snížení objemu přepravy také pomůže životnímu prostředí.

Poslanec z Irska si stěžoval na nedostatek brambor a cukru v zemi (Irsko dováží brambory!).

Německý a italský poslanec (který je Němec) si stěžovali na problém nedostatku obalů, které dovážejí z mimoevropských zemí… Hodně se přimlouvali za podporu producentů květin a agroturistiku (květiny se už u nás skoro neprodukují a agroturistika je okrajová a nejde o potravinovou bezpečnost).

Mezi navrženými opatřeními (která asi budou brzo schválena) je i možnost zvýšení dosavadního limitu Evropské unie, takže členské státy nově budou smět dotovat svoje domácí zemědělské podniky až do výše 100 000 Euro na jeden podnik. Na to irský poslanec (za levici) správně konstatoval, že Irsko si to dovolit může, ale chudší země na takovou podporu domácích podniků nedosáhnou, což povede k dalšímu zvyšování rozdílu mezi zeměmi a k pnutí mezi nimi. Jako přívrženec EU ovšem navrhl společný fond Evropské unie, ze kterého by se mělo platit všem stejně. (Já bych navrhl clo ve výši dotací jako boj proti existujícímu dumpingu, ale to EU neumožňuje, jen přes její mrtvolu.)

Velkou starost dělá bohatým zemím jarní sklizeň zeleniny, již dnes ohrožené problémem s cestováním sezónních pracovníků. My je nezaplatíme, také proto ČR produkuje jen ¼ potřebné zeleniny, proto jí je a bude nedostatek a bude dražší. Zdůraznil jsem potřebu kontroly bezinfekčnosti sezónních pracovníků, tak jak je u nás vyžadována v potravinářství.

Dále jsem jako dlouhodobé opatření navrhl zásadní přehodnocení „víceletého finančního rámce“ (dlouhodobý rozpočet, který by měl platit od roku 2021), tento rámec totiž počítá s omezením podpory zemědělství a obrovským zvýšením podpory „zeleného údělu“ a imigrace.

Navrhl jsem odklad projednávání a realizace „Zeleného údělu“ a programu „z farmy na vidličku“ (Farm to Fork strategy), která zavádí řadu nákladných a nesmyslných opatření, které budou zatěžovat zemědělství a zvyšovat ceny potravin. Na zemědělství je v mnoha evropských zemích vlivem mediální masáže nahlíženo jako na hlavního škůdce životního prostředí (prý 40% škod).

Odklad do doby, kdy budou známy důsledky COVID-19 podpořili, i když opatrněji i zástupci lidovců, socialistů, konzervativců a liberálů (to jsou ovšem zástupci v zemědělském výboru, v plénu to podpoří možná jen konzervativci), zásadně proti byli koordinátoři za levici a hlavně Zelené (z ČR Kateřina Konečná, resp. Piráti).

Dále se projednával pokrok ve „Společné zemědělské politice“, která měla platit od příštího roku. Naštěstí se většina vyjádřila pro odklad „z technických důvodů“. Poznamenal jsem, že důvodem k odkladu jsou nejen technické problémy, protože neznáme dopady COVID-19.

Na závěr jednání jsem se přihlásil a řekl, že si musíme udělat základní pořádek v prioritách, protože jsme v krizové situaci, která může trvat dlouho a může se opakovat. Neznáme-li konečné důsledky, bylo by nezodpovědné realizovat nákladné projekty s nejistým výsledkem (každý pochopil, že mám znova na mysli „zelený úděl" a „z farmy na vidličku“).