Ve svém minulém článku s názvem „Hejno černých labutí na obzoru!“ jsem naznačil možnost příletu hned několika černých labutí, jak říkáme neočekávané události, která má velký dopad na celou společnost. V češtině pro to máme také jeden specifický odborný termín –„obrovský průser“. V článku jsem přiznal obavy, že kromě černé labutě s označením COVID-19 se nám tady uhnízdí další černá labuť s názvem finančně-ekonomická krize, kterou bude brzo následovat stejně barevná labuť přinášející bezprecedentní kriminalitu pramenící z masivního propouštění našich, ale hlavně zahraničních dělníků, kteří se již nebudou smět vrátit do svých domovských zemí. A na závěr jsem si ponechal možnost příletu černé labutě značící nedostatek potravin a dalšího spotřebního zboží.

Je to reálná možnost nebo jenom pesimisticky laděná fantazie autora? Zkusme si to trochu společně a hlavně s prostým selským rozumem rozebrat. Přičemž se nebudeme věnovat první „covidácké“ labuti, protože ta se již zahnízdila a její přítomnost je dostatečně známá.

O labuti představující blížící se finančně – ekonomické krizi se píše zejména v souvislosti se zavřenými podniky i provozovnami drobných řemeslníků a služeb a s tím spojenou masivní finanční podporou států směřující k záchraně národních ekonomik. Vlády jednotlivých zemí se předhánějí v opatřeních, které mají doslova a do písmene napumpovat do reálné (výrobní sféra) i nereálné (bankovní sféra) ekonomiky kvanta nově vytištěných peněz. Například americký Senát schválil Trumpův rekordní balík na podporu tamní ekonomiky zasažené pandemií nemoci Covid-19. Hodnota stimulačních opatření je nepředstavitelných 2,2 bilionu dolarů (55,2 bilionu korun). Evropská centrální banka oznámila, že spouští pro ohrožené banky „pandemické kvantitativní uvolňování“ (čti: tisk peněz z ničeho) ve výši 750 miliard EU. Naše vláda samozřejmě také přidá hezkých pár desítek (či stovek) miliard korun.

Obecně vzato, většina vlád, počínaje USA a naší konče, chce reálné problémy řešit různými stimuly, snižováním úrokových sazeb, odpuštěním odvodů na sociální a zdravotní pojištění, nájmů, daní, vytvářením různých fondů, podpůrných programů, investičními akcemi typu Hladová zeď v Praze, aby se opticky všichni uspokojili - vždyť vláda nám dá kompenzace, až tolik neztratíme, zase nám bude dobře.

Jenže na straně druhé se nesměle začínají objevovat obavy, že v Evropě (a tedy i u nás) nebude ve střednědobém horizontu dostatek potravin. Problémů je zde totiž opět několik – část zemědělských produktů se dováží ze zámoří, odkud je z důvodů nejrůznějších karanténních opatření stále více omezována přeprava. Část potravinářské produkce se vytváří v jižní část Evropy, jenže tradiční zemědělské země Itálie a Španělsko se nyní potýkají v důsledku zdravotnické krize s obrovským nedostatkem sezónních pracovníků, takže ovoce a zeleninu nemá kdo sklízet. Čeští zemědělci pro změnu hlásí, že nemohou (nebo nechtějí) zasít, protože nemají kvůli karanténám a absentujícím zahraničním pracovníkům dostatek lidí. Takže co budeme jíst, když nic nezasejeme a nesklidíme - stimuly, fondy, programy nebo rovnou peníze? Jak vám bude chutnat ke snídani pětistovka a k obědu tisícovka s přílohou dvacetikorunových mincí? Dobrou chuť přeji...

Naše země je potravinově soběstačná pouze z jedné třetiny – zbývající dvě třetiny dovážíme. Vidíte, a tento základní fakt zase 99% lidí uniká, všichni chtějí jenom peníze, peníze a zase peníze, natahují ruce a vláda ochotně rozdává, vždyť peníze, to jsou dnes vlastně jen jedničky a nuly vyrobené v počítači. Málokdo si uvědomí, že mít peníze je sice hezké, ale pokud si za ně nebudeme moci něco skutečně potřebného koupit, jsou nám naprosto na nic. Ani soused, chovající ve velkém slepice, nebude mít zájem o vaše barevné papírky – tedy pokud hotovost vlády ze „zdravotních důvodů“ rovnou nezakáží a nepřevedou všechny finanční transakce na bezhotovostní platby. Obávám, se, že ani s vaší zlatou platební kartou si u souseda těch dvacet vajíček nekoupíte.

Takže bych rád lidem poradil, ať se přestanou spoléhat, že v hypermarketech vždy objeví svoje oblíbené ovoce nebo zeleninu, brambory či hrušky, že bude dostatek mouky, masa a těstovin. Že jednou nepřijde doba, kdy budou regály obchodů prázdné a kdo nebude mít zaseto nebo dostatečné zásoby, bude mít skutečný problém. Lidé by se měli snažit začít se starat sami o sebe. V rámci svých možností by si měl každý snažit zasadit na zahrádkách, nebo jen v truhlících na balkónech, co nejvíce vlastní zeleniny nebo ovoce. Lidi, začněte vážně přemýšlet a hlavně začít něco dělat s programem samozásobitelství.

Vláda rozumných politiků by měla přestat pumpovat virtuální peníze do přežraných bank a neperspektivních podniků, produkujících nepotřebné služby nebo zbytné výrobky. Měla by zastavit veškeré nesmyslné dotace ještě nesmyslnějším a nepotřebným politickým neziskovkám a začít stimulovat prvovýrobu potravin a základních potřeb pro občany. Ať nařídí pracovní povinnost nezaměstnaným na dávkách a studentům vysokých a středních škol, kteří by tak mohli překvapeně zjistit, jak je náročné získat chléb náš vezdejší.

Jenže to by se nejdříve musel do našich končin vrátit starý dobrý zdravý rozum a místo vlády peněz a konzumu by přišla vláda pokory, skromnosti a moudrosti. Dokud k tomu nedojde, budeme si muset až do dna užít důsledků zahnízdění mnoha černých labutí.