Pravdou je, že schengenský prostor byl jeden z mála skutečných přínosů Evropské unie, který byl ale až příliš rozbit migrací v roce 2015 a nakonec koronavirem.

Smrt by nemusela nastat proto jen pro schenghen, ale celou EU. Ta tušíce malér vytáhla měšec a už se peníze pro státy rozdělují. Překvapivě i Česko dostane 1,2 miliardy eur, tedy zdá se, že proporcionalita pomoci má svou logiku a to už jsme dlouho v EU neviděli. Mnozí jsme v nějakou slušnost po minulých letech už ani nevěřili. Asi všem v Bruselu, Paříži i Berlíně najednou došlo, že pád EU je doslova na krajíčku.

Urychlené zavedení „zelených pruhů“ pro kamiony na hranicích je dobrým výsledkem posledního video-summitu, stejně tak repatriace unijních občanů, a zvažované využití záchranného fondu ESM je rovněž na místě.

Jeden si musí položit otázku, proč se EU tak „náhle“ změnila a proč racionální a věcné postupy byly ještě v nedávné době vytlačovány „povinnými solidaritami“ či „zeleným údělem“. Možná to nejlépe vystihl rakouský kancléř Kurz, který řekl, že v době krize EU nezná žádnou solidaritu. Politický překlad tohoto prohlášení je totiž jasný. A dobře jej v Bruselu, Paříži a Berlíně slyšeli.

Dodejme, že mimo krizi se pojem „solidarita“ začal v EU používat na kdejaký nátlak a kdejakou lidově řečenou levárnu. Zprofanování pojmu „solidarita“ dosáhlo skutečně extrémního stupně. A i proto v časech vážných na tuto výzvu členské státy EU neslyší. Zatím. Možná, že věcný obrat v řízení EU stav změní, ale že to bude odvislé také od postupu pandemie a příp. nalezení léku je jasné asi každému.

Informace z video-summitu členských států EU byly v médiích velmi kusé na to, že trval celých pět hodin. Projet EU u mnohých občanů napříč unií nemá důvěru a jen otevřená informovanost a konkrétní reálné podpůrné kroky ji mohou alespoň zčásti obnovit. Je na politicích a médiích jak se k věci samé postaví.