Džihádisty z ISIL zbraněmi, municí i vybavením po celou celou dobu války podporovalo Turecko. Členové rodiny tureckého prezidenta Recepa Erdogana byli opakovaně usvědčení z obchodování s ropou, kterou v Sýrii ukradli teroristé i ISIL. Přes Turecko se řadě válečných zločinců z ISIL podařilo uprchnout před trestem za spáchané zločiny. S tureckými pasy se dostali pohodlně do EU.

V Turecku se v posledních týdnech uskutečnila řada vězeňských vzpour. Členům mafiánských gangů se v přeplněných celách nechtělo čekat, až si je najde COVID-19. Pod tlakem násilností ve věznicích turecký parlament projednal zvláštní zákon o částečné amnestii. Na svobodu se podle něj nyní dostává většina z 230 tisíc vrahů, násilníků, lupičů a zlodějů. Kam je režim pošle je otázka. Jisté však je, že za mřížemi zůstávají všichni političtí vězni. Tedy ti, kteří byli odsouzeni za podporu terorismu. Včetně Markéty Všelichové a Miroslava Farkaše. Druhý český politický vězeň v Turecku byl zatčen při cestě ke kurdským jednotkám YPG, které proti ISIL úspěšně bojovaly v severní Sýrii. Dostal stejný trest 7 let vězení.

V Turecku jsou až k patnáctiletým trestům vězení odsuzováni jako teroristé příslušníci politické opozice – zejména Kurdové, ale i prostí demonstranti. Za terorismus nyní do věznic Erdoganův režim zavírá i lékaře a další, kteří zveřejnili jiné než oficiální optimisté údaje o tom, jak režim skvěle zvládá pandemii koronaviru. V tureckých věznicích je nyní asi 50 tisíc politických vězňů. Jich se amnestie netýká.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR bohužel pro naše politické vězně v zemi „váženého spojence“ v NATO nedělá prakticky nic. Schvalování zákona o částečné amnestii byla příležitost, kdy mohl ministr Tomáš Petříček (ČSSD) legitimně požadovat propuštění našich spoluobčanů. Když už tak rád intervenuje v Číně za tamní politické vězně, mohl si aspoň jednou vzpomenout na české politické vězně v Turecku.