Návštěva Özoguzové je varovným signálem hned z více důvodů. Za prvé ukazuje, že německá spolková vláda není schopna sama postarat o migranty, které Angela Merkelová prostřednictvím mainstreamu pozvala v létě 2015 do Německa. Místo toho, aby problém, který sama způsobila, také sama vyřešila, snaží se teď německá vláda zodpovědnost za řešení tohoto problému vnutit ostatním členským zemím EU. Způsob, kterým to dělá, je výrazem bezmezné arogance moci. Povýšenost, se kterou vláda Merkelové chce přesídlovat migranty po Evropě jak proti vůli členských zemí, tak migrantů samotných, je zarážející.

Již standartně se při tom jak Merkelová, tak všichni její nohsledové odvolávají na jakousi „evropskou solidaritu“. Přitom veškeré tlachání o solidaritě je absolutním pokrytectvím: sousedské země Německa žádné migranty do Evropy nezvaly a samotní migranti šli cíleně do Německa a nikam přesídlováni být nechtějí. Chlácholení, že se jedná pouze o 1.500 migrantů, které by Česko mělo přijmout, je pouhou lstí. V roce 1961 žilo v Německu jen 6.800 tureckých státních příslušníků. Dnes tam trvale žijí téměř tři milióny lidí s tureckým původem.

Özoguzová samotná je nejlepším příkladem toho, kam tento vývoj vede. Tato dcera tureckých gastarbeiterů, kteří přišli do Německa v roce 1958 se sice narodila již v Hamburku, německé občanství ale přijala až ve svých 22 letech. Její bratři Yavuz a Gürhan Özoguz provozují islamistický internetový portál „Muslim-Markt“. Ona sama se již od svých studentských let angažuje v různých turecko-německých spolcích. Pro Merkelovou to byla asi natolik přesvědčivá kvalifikace, že ji jmenovala zmocněnkyní pro migraci, uprchlíky a integraci. Není divu, že v její dikci úřad zastává spíše migranty a nastoluje požadavky na německou společnost, než naopak. Z integrace se tak snaží udělat povinnost společnosti, místo toho aby se komunikovalo že by měla být samozřejmou snahou migrantů.