12. dubna 2020 - 06:20
Koncem minulého týdne navštívila Prahu spolková zmocněnkyně pro migraci Aydan Özoguzová. Zůstala celé dva dny a opakovaně vydírala českou vládu, aby Česko přijalo migranty, se kterými si Německo neví rady a jejichž integraci nezvládá. Tato návštěva byla přípravou oficiální návštěvy Angely Merkelové, plánované ještě v průběhu jara. Je vidět, že německé vláda, jejímž jménem Özoguzová v Praze jednala, se již zcela neomaleně vměšuje do vnitřních záležitostí ČR, jen aby Merkelová mohla prezentovat 'úspěch' v přerozdělování migrantů, píše na blogu Petr Bystron, zahraničněpolitický mluvčí frakce AfD v Bundestagu.
Návštěva Özoguzové je varovným signálem hned z více důvodů. Za prvé ukazuje, že německá spolková vláda není schopna sama postarat o migranty, které Angela Merkelová prostřednictvím mainstreamu pozvala v létě 2015 do Německa. Místo toho, aby problém, který sama způsobila, také sama vyřešila, snaží se teď německá vláda zodpovědnost za řešení tohoto problému vnutit ostatním členským zemím EU. Způsob, kterým to dělá, je výrazem bezmezné arogance moci. Povýšenost, se kterou vláda Merkelové chce přesídlovat migranty po Evropě jak proti vůli členských zemí, tak migrantů samotných, je zarážející.
Již standartně se při tom jak Merkelová, tak všichni její nohsledové odvolávají na jakousi „evropskou solidaritu“. Přitom veškeré tlachání o solidaritě je absolutním pokrytectvím: sousedské země Německa žádné migranty do Evropy nezvaly a samotní migranti šli cíleně do Německa a nikam přesídlováni být nechtějí. Chlácholení, že se jedná pouze o 1.500 migrantů, které by Česko mělo přijmout, je pouhou lstí. V roce 1961 žilo v Německu jen 6.800 tureckých státních příslušníků. Dnes tam trvale žijí téměř tři milióny lidí s tureckým původem.
Özoguzová samotná je nejlepším příkladem toho, kam tento vývoj vede. Tato dcera tureckých gastarbeiterů, kteří přišli do Německa v roce 1958 se sice narodila již v Hamburku, německé občanství ale přijala až ve svých 22 letech. Její bratři Yavuz a Gürhan Özoguz provozují islamistický internetový portál „Muslim-Markt“. Ona sama se již od svých studentských let angažuje v různých turecko-německých spolcích. Pro Merkelovou to byla asi natolik přesvědčivá kvalifikace, že ji jmenovala zmocněnkyní pro migraci, uprchlíky a integraci. Není divu, že v její dikci úřad zastává spíše migranty a nastoluje požadavky na německou společnost, než naopak. Z integrace se tak snaží udělat povinnost společnosti, místo toho aby se komunikovalo že by měla být samozřejmou snahou migrantů.
Politickému nátlaku čelí Česko proto, že zatím patří v EU k zemím, které se staví k uprchlické politice německé kancléřky Angely Merkelové skepticky. Česká republika doposud sice odmítá přijímání migrantů spolu s dalšími členy „Višegradské skupiny“, tedy Polskem, Maďrskem a Slovenskem, je ovšem jejím nejslabším článkem. Většina zemí EU přitom také odmítá přijímání uprchlíků, kteří do Německa imigrovali v roce 2015. Česká vláda by udělala dobře, kdyby se v otázce migrace řídila více vůlí českého národa, než požadavky Merkelové.
Často opakované výčitky ze strany Německa, že nejsme dostatečně vstřícní vůči cizincům, nejsou na místě. Česká republika již odvedla velký kus práce při integraci cizích státních příslušníků. V Čechách žije téměř půl miliónu cizinců. Dříve ČR integrovala vysoký počet Vietnamců, stejně jako utečenců ze zemí bývalé Jugoslávie. Nyní jsou to lidé z Ukrajiny a Ruska. V tomto směru tedy nepotřebujeme žádné poučování ze strany Německa, končí komentář Petr Bystron.