Na Twitteru Rady Evropské unie jsem nalezl dvě pozoruhodné prezentace.
Na té poslední se Rada snaží dokázat nepostradatelnost Evopské unie.

V emotivní videoprezentaci proklamuje Rada Evropské unie tyto své zásluhy:
1. Stimuluje zdravotnické zásobování
2. Masově investuje do výzkumu vakcín a prostředků diagnostiky
3. Chrání pracovní místa a firmy v zemích EU prostřednictvím pomoci státům a finanční pomocí
4. Chrání naše hranice, zatímco zelené pruhy dál fungují pro základní a zdravotnické produkty
5. Repatriuje tisíce občanů EU
6. Prosazuje masivní ozdravný program, aby ochránila evropské hospodářství.

Ani jedno z tvrzení nedokládá nezbytnost Evropské unie. Jak to bylo a je se zdravotnickým zásobováním dobře víme, hodí se mnohem více slova nepřipravenost, bezradnost. Že investuje peníze občanů jednotlivých států, není zásluha, to činí státy i bez EU. Při této charitě zdaleka nepřijdou zkrátka farmaceutické koncerny a producenti zdravotnických prostředků. Pracovní místa se snaží ochránit jednotlivé státy, ne komise. Pomoc zadluženým státům blokují velké bankovní domy, hlavně německé a nizozemské, které na „pomoci“ chtějí co nejvíce profitovat. O ochraně hranic by měla Rada zcela pomlčet. Není schopna se ohradit ani proti nelegální imigrací, a už vůbec ne proti turecké agresi.

Omezení dopravy kvůli pandemii prosadily jednotlivé státy, představitelé Evropské komise zprvu naopak proti tomu protestovali. Repatriaci prováděly a provádějí jednotlivé státy, a to dokonce solidárně. Pokud tak činí Rada Evropské unie, je to okrajové a nezbytnost její existence to rozhodně nedokládá. Projekt „ozdravného programu“ nikomu nepomohl a těžko někomu pomůže. Dlouhodobě působící restrikce uplatňované EU zejména slabším státům vysloveně škodí, a zcela nesmyslný projekt „zelený úděl“ zůstává stále hrozbou dalšího unijního avanturismu v hospodářství.

Videoprezentace odráží fakt, že Rada Evropské unie se vážně bojí, že občané prohlédnou přinejmenším neefektivnost EU a možná dokonce její škodlivost zejména pro slabší státy.

To je právě to, co konstruktéry projektu Evropské unie děsí. Lidé si mohou vyměňovat názory a informace zcela svobodně. Některé informace jsou chybné, některé dokonce úmyslně nepravdivé. Nepravdivými, překroucenými a účelově vybranými informacemi vytrženými z kontextu se však mediální mainstream jen hemží. A mnoho důležitých informací je v něm záměrně zatajeno.

Proto Evropská komise v čele s Věrou Jourovou (ANO) prosazuje cenzuru pod záminkou boje proti nebezpečným desinformacím. Oni chtějí mít monopol na informace.

Charakterizuje snad něco dokonaleji totalitu než právě potlačování svobody slova?

A právě o tom byl druhý tweet ve formě videoprezentace Rady Evropské unie, který jsem včera našel. Nese hlavní titulek „Fake news o koronaviru se rychle šíří online a snaží se ohrozit naše demokracie a diskreditovat Evropskou unii.“ Lidem z mé generace to sotva může nepřipomenout velmi podobně formulované tvrzení o „štvavých vysílačkách, které se snaží ohrozit socialistické zřízení“. Ty vysílačky se o to opravdu snažily, za tím účelem byly zřízeny a financovány a také se podílely na úspěchu své snahy. To co nazývají „fake news“ jsou ve skutečnosti jen názory, které jsou jim nepohodlné.

Jakési „desinformace“ mají podle propagandy Evropské komise ohrozit jejich „demokracii“ a diskreditovat EU? Je uveden příklad: „Koronavirus je Černobylem EU.“ Debilnější příklad opravdu nemohli najít. Případné srovnání epidemie COVID-19 s Černobylem (sám jsem se s takovým srovnáním nesetkal a nepokládám je za výstižné) totiž není žádná „informace“, tedy nemůže to být ani úmyslně nepravdivá informace, tedy „desinformace“. Je to metafora. Co je to za individua, že se nedokáží vyrovnat s metaforou? Přece, kdyby neměla ani náznak přesvědčivosti, nemohla by jim vadit…! Další „nebezpečná desinformace“ je prý tvrzení, že „virus není nebezpečný“. Tomu přece prakticky nikdo nevěří, nehledě na to, že jde o kategorické tvrzení a každá nebezpečnost má svoji míru.

Další údajná desinformace je, že „Schengen se zhroutil“. To také není žádná „informace“, ale nadsázka neboli hyperbola. Hranice nejsou volně prostupné, to je pravda, jestli to někdo v nadsázce nazývá „zhroucení“, to může být nanejvýš předmětem diskuze, pravdivost nebo nepravdivost nelze dokázat, dokud není přesně definováno, co je to „zhroucení“.

„Oni se snaží vystavovat lidi strachu“, tvrdí Rada Evropské unie a sama se snaží touto svojí propagandou vyděsit. Konstatují: „Ministři zahraničních věcí mají povinnost bojovat proti desinformacím.“ Zobrazen je pak typický eurokrat Josep Borrell s tvrzením: „Čelíme info-demii s nebezpečným vlivem na veřejné zdraví. Budeme pokračovat v řešení desinformací a posilovat naše koordinované úsilí s členskými státy a sociálními médii.“

Jak již víme ze zkušeností, jde o zavádění cenzury, tedy „s členskými zeměmi koordinované úsilí“ potlačovat svobodu slova. Josep Borrell je španělský „socialista“ a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a bývalý předseda Evropského parlamentu.

„Vy také můžete pomoci“, hlásá videoprezentace s obrázkem dívky hledící na displej mobilu: „a to nesdílením neověřených informací z pochybných zdrojů“. Už nedodávají, že co je ověřené a co pochybné, chtějí určovat oni.

Připomínám svoji zásadu: Bát se mají ti druzí. A tak to také zřejmě je.