„Tak já mohu při příležitosti naší diskuse učinit velmi jednoduché prohlášení, kde bych navázal na to, co k tomu říkal Václav Klaus ne tady, ale v jiném projevu, že je komické, jestliže třicet let po revoluci se najednou vzbudí antikomunisté poslední hodiny. Ale já bych k tomu dodal, protože to pokládám, to odstranění sochy, za jak směšné, tak hloupé, jednu možná zajímavou historickou poznámku. V našich dějinách bylo obrazoborectví, a tato tradice se vleče několik staletí, například když tady byl Fridrich Falcký, tak si s sebou přivedl protestantské kněze, a první, co nařídili, byla odstranění různých obrazů a soch z kostelů. Ostatně táborité dělali v podstatě totéž, tam se dokonce ani mše nesměla sloužit v ornátu. Přemýšlejme spolu, co obrazoborectví v historii dokázalo. Zničilo krásná umělecká díla, ať už to byly obrazy nebo sochy. Maršál Koněv, který osvobodil nejenom Prahu, on také osvobodil Osvětim, tak ten má své místo, jako mnoho jiných, v Praze, zatímco ti, kdo tu sochu odstraňují, vlastně v životě nic pořádného nedokázali. A to je právě vlastnost obrazoborců. Oni závidí těm, kdo něco dokázali, závidí těm, kdo namalovali obraz nebo vytesali sochu, a snaží se to zničit. Bohužel takových lidí je poměrně hodně a formuje je spíše nenávist a závist než ocenění úspěchů."