Problém s dlužníky a vymáháním jejich dluhů, které se některým dlužníkům buď platit nechce, nebo na jejich úhradu prostě nemají, je nejen českým specifikem, ale tento jev postihl celou Evropu a lze říci, že i celý svět. Je naprosto zřejmé, že největšími viníky tohoto fenoménu jsou samozřejmě samotní dlužníci, pokud by se chovali uvážlivěji, do dluhové pasti by se nemuseli dostat. Jenomže jsou případy, že se lidé, alespoň u nás, do dluhové pasti dostávají nikoliv svou vinou, ale vinou úřadů a především těch, kdož dluhy vymáhají.
V obchodním světě je pak pozdržování placení nebo odmítání placení některými subjekty záměrem. Takovéto společnosti pak prostředky určené k uhrazení dluhů používají na jiné obchodní účely, čímž si zvyšují zisky. Jiná situace nastává u běžných občanů, kteří se dostanou do dluhové pasti vinou různých podvodníků, a co je horší, i úředníků, o čemž bude řeč později.
Česká republika se v Evropě řadí mezi největší exekutorské lichváře, troufám si říci, že jsme státem, kde vládnou jak exekutorské, tak ale i soudcovské mafie, jejímiž cíli jsou nešťastníci, kteří se tím dostali do naprosto neřešitelné situace. A tak se podívejme na několik málo států v Evropě, jak se tam s dlužníky vypořádávají a jaké mají stanovené náklady na řízení, které se dlužníkům přičítají. V Evropě existují tři modely vymáhání dluhů, německý, švýcarsko-britský a naprosto fenomenální a likvidační model český.
U všech států, zařazených do názorné ukázky, si vezmeme stejnou výši dluhu, abychom mohli porovnat, o kolik více v tom kterém státu musí dlužník ke dlužné částce zaplatit. Částky jsou přepočítány, právě kvůli lepšímu srovnání, na české koruny.
Rozdíl v uvedených státech je tak nebetyčný, že lze o naší republice bez uzardění říci, že je to ráj a země zaslíbená pro exekutory a všechny, kdož se na vymáhání dluhů podílejí podle mafiánského způsobu. Není se tudíž možné divit, že stále více přibývá sebevražd lidí, kteří se ocitli v dluhové pasti, ať už bez vlastního přičinění, nebo vlastní vinou a především hloupostí. Nárůst sebevražd v ČR stoupá tak rychle, že od roku 2014 nejvyšší státní místa zakázala tyto statistiky zveřejňovat, posledním rokem, který vykazoval enormní nárůst sebevražd a tento počet byl statistiky zveřejněn, byl rok 2013, od té doby se tyto statistiky zcela ztratily.
Pokud by se i nadále zveřejňovaly, zřejmě by se ukázalo, že bychom se mohli počítat v Evropě mezi špičku počtu lidí, kteří dobrovolně volili vlastní rukou odchod ze života. A to u nás nemáme tak málo slunečního svitu, jako v severských zemích, které po dlouhou dobu vévodily těmto statistikám, a důvodem byl právě onen nedostatek světla, což vedlo k většímu počtu silných depresí, a tím pádem i k sebevraždám. U nás jsou sebevraždy z jiného důvodu, a tím je zahnání lidí tímto mafiánským exekutorským systémem do naprosto bezvýchodné situace, ze které se lidé vlastními silami prostě nedokáží dostat, a proto tuto bezvýchodnost řeší právě sebevraždami. I to je důsledek českého nemilosrdného a nelidského způsobu vymáhání dluhů a ponechání exekutorským hyenám volné pole působnosti.
Co říci k systému, jakým například řeší vymáhání dluhů dopravní podniky? Nelze se k němu vyjádřit jinak, nežli, že se jedná o naprostý hyenismus a stát, pokud by se oprávněně nazýval právním, by měl zakročit. Pravda je ovšem jiná, stát nedělá nic a nechává exekutory beztrestně řádit a ničit životy především mladých i nadále. Jak? Inu, je to velice prosté. Dítě jede načerno a je tak hloupé, že uvede pravou adresu. Doma neřekne nic, anebo se rodiče o výši pokuty nedozví, protože DP nezasílají upomínky o zaplacení. Dítě je samozřejmě právně nestíhatelné, tak se v klídku počká, až dovrší osmnácti let, zatím úroky vesele každodenně nabíhají, a pak se vše prodá exekutorům, a ti, jak je jim naprosto vlastní, mladého člověka naprosto zničí tak, že bude mít co dělat, aby se někdy z dluhové pasti dostal. A přitom by stačilo, aby se DP ze zákona musely obracet na rodiče nezletilých přestupců, a ti by museli dluh i pokutu zaplatit.
Daleko zrůdnější jsou případy, kdy je třeba dítě umístěno v dětském domově a jeho rodiče jej neodhlásí z placení za popelnice. Celá léta se neděje nic, dítě roste nic netuše, ale jakmile dovrší osmnácti let a je vyhozeno, bez jakékoliv přípravy, do reálného života, čeká na něj mnohdy nesplatitelný dluh. A jako obvykle se na nešťastného mladého člověka vrhnou exekutorské hyeny a výsledkem bývají mnohdy i celoživotně nesplatitelné dluhy, které samozřejmě rozjezd do života strašlivě omezují.
To vše je výsledkem jediné záležitosti. A tou je puštění exekutorů ze řetězu a ponechání jim volného pole působnosti. Zákony je nijak neomezují, takže se jsou zcela běžné případy, kdy si exekutor z Prahy vezme případ z Ostravy a naopak, jen aby si mohli neúměrně navyšovat zisky náklady na dopravu, mnohdy nadsazené či dokonce smyšlené. Pokud naši zákonodárci nedají zněním zákona exekutorům jasná pravidla odpovídající pravidlům v Evropě, budou exekutoři na nešťastnících týt neustále.
Současný stav je nutno co nejdříve změnit, měli bychom bombardovat poslance, zvolené za příslušné obvody a tudíž zastupující občany z nich, aby dostáli své přísaze a konečně tyto nesmyslné, vyděračské a mafiánské zákony změnili a dali jim evropské rozměry. Jinak budeme stále považováni za Absurdistán.
Zdroj: Blog autora