Goethe jednou prohlásil: „Nikdo není tak beznadějně zotročený, jako ti, kteří falešně věří, že jsou svobodní.“ Polopravdy, pomluvy i naprosté nesmysly šířené médii nejsou záležitostí jen dnešní doby. Vlna propagandistických lží zaplavila tisk již v roce 1914, kdy se vymýšlela vítězství v bitvách, či se psaly reportáže o smyšlených námořních vítězstvích. Mnohdy byly lži tak průzračné, že se přemýšlivější občané od propagandy odvraceli. Propaganda, když se přežene, má přesně opačný efekt – lidé již nevěří ničemu. To dobře věděl Goebbels, který očkoval německému národu propagandu: vždy velmi opatrně a včas dokázal odlehčit.

Cenzura

Manipulace – základ demokracie

Vědomá a inteligentní manipulace postoji a názory mas je důležitým prvkem demokratické společnosti, řekl Edward Bernays. Diktátorské režimy udržují lid v patřičných mantinelech represí – propaganda v totalitě pro svou čitelnost, zaujatost a celkovou nedůvěryhodnost má malou účinnost. Ve společnostech s jistou formou svobody metody teroru a vyhrožování již nejsou realizovatelné a ani žádoucí.

Názory lidí je však nutné trvale usměrňovat a řídit hlavně zde – vést lid k iracionálnímu rozhodnutí či k iracionálním spotřebám, navzdory proklamovaným slovům o demokracii a svobodě (člověk pak např. kupuje to, co vůbec nepotřebuje a nepřemýšlí nad kvalitou zboží či zdravotní nezávadností potravin).

Strategie opakování

Manipulačních nástrojů je celá řada, několik si můžeme pro osvěžení paměti připomenout.

Strategie opakování utváří názorovou uniformitu. Viz Goebbels: „Nic nového nepotřebujeme, budeme opakovat známé tak dlouho, dokud to nepochopí i ten poslední Němec; Propaganda znamená opakování a ještě jednou opakování; Vtloukám svým lidem bez ustání do hlavy: opakovat, dokud to nepochopí i ti nejzabedněnější.“

V dnešní době se na názorové jednotnosti podílí i diskusní pořady, kde hosté mají jen nepatrně odlišné názory. Divák tak vnímá diskutovanou problematiku jen jedním úhlem pohledu. Názorová pluralita je předem vyloučena vhodně dosazeným osazenstvem, které má až na kosmetické rozdíly téměř shodné názory.

Vytváření viny

Strategie sugesce viny: Evropané jsou líní, vše jsme projedli, musíme (čti musíte) si utáhnout opasky, neb lépe už bylo, musejí se zavádět úsporné balíčky (nikoho netrápí, že stát rozházel jen v neprůhledných výběrových řízeních v letech 2006-2010 cca 276 miliard korun, viníci se nehledají).

Zahlť, rozděl a panuj

Manipulace zavalením informacemi, kdy jsme neustále bombardováni bezvýznamnými zprávami a na zásadní otázky již nebývá místo ani čas. Nebo se nejde ke kořenu věci – člověk pak ztrácí přehled, přehlíží důležitá fakta a souvislosti. Zprávy o střetu zájmů politiků či oligarchizaci společnosti v médiích hlavního proudu jen prolétnou, takže je člověk ani nezaregistruje či jim nepřikládá dostatečnou důležitost.

Strategie přidělení názoru – v tomto případě se protivníku přiřkne nějaký názor, který se pak mistrně vyvrací, „jeho argument či názor“ se rozcupuje a tím dokážeme, jaký je to primitiv, kterého světlo světa ještě nespatřilo.

Rozděl společnost a panuj: odvádění pozornosti lidí od skutečných neviditelných (ale reálných) viníků na ty, kteří vidět jsou, na které lze dohlédnout a ukázat prstem: „To jsou oni, kteří mohou za vaše problémy!“ (viz Židé a nacisté za 2. světové války). Skuteční viníci se zamlčují, či obhajují a zachraňují (bankovní sektor po krizi v roce 2008).

Principy neoliberálního kapitalismu s jeho obrovskou nerovností a vytvářením zisků jen pro velmi úzkou skupinu lidí se neobjasňují, případné ztráty bank a finančních trhů se přenášejí na stát (daňové poplatníky). Privatizace zisků, socializace nákladů (např. znárodňování krachujících finančních institucí).

Falešná sestra a 312 novorozenců

Manipulace emocemi (vyvolání strachu, úzkostí, nacionalismu, pocitů ohrožení, spravedlivého rozhořčení…), aby racionální myšlení ustoupilo a člověk se choval pod vlivem emocí. Vhodně se to navozuje třeba historickými „paralelami“ událostí, které vzájemně při hlubším prozkoumání nesouvisí: Chcete dopadnout jako Řecko? Ne? Volte nás!

Připomeňme též rok 1990 a vystoupení patnáctileté kuvajtské „zdravotní sestry Nayirah“ před Kongresem Spojených států, která se slzami v očích vyprávěla dojemnou historku o 312 nemluvňatech, které vytáhli iráčtí vojáci z inkubátorů a nechali zemřít. Amerika byla v šoku a příběh mocně zahýbal veřejným míněním. Až začátkem roku 1992 se ukázalo, kdo byla ve skutečnosti Nayirah. Byla to dcera kuvajtského velvyslance v USA a celá historka byla vymyšlena a připravena velkou PR agenturou. To již intervence do Kuvajtu a Iráku v roce 1991 dávno začala.

Jak mainstreamová média manipulují Amerikou – dokument

Strategie nálepkování, kdy se jedinec či celá skupina spojí s negativním či pozitivním symbolem (viz projevy Hitlerovy). Slovní vazba musí být jednoduchá, snadno zapamatovatelná. Velmi často lze nalézt v projevech či rozhovorech politiků/diktátorů.

Horší než psal Orwell

Metoda šíření dezinformací pomocí smyšlenek („konspiračních teorií“). Při tomto velmi efektivním způsobu propagandy je veřejnost zahlcena mnoha teoriemi „jak to bylo“. Samozřejmě obyčejný člověk se nemůže dopátrat pravdy, neb v příbězích je různý mix nesmyslů i skutečných faktů. Člověk pak věří buď všemu, nebo ničemu, ale pravda zůstává skrytá.

Je to ještě o řád dokonalejší manipulace, než jakou popisuje G. Orwell:

„Už dříve jsem si povšiml, že v novinách nikdy není žádná událost podána přesně; avšak ve Španělsku jsem poprvé v životě uviděl novinové zprávy, jež neměly žádný vztah ke skutečnostem, ani vztah, jaký bývá komponentou běžné lži. Viděl jsem zprávy o velkých bitvách tam, kde žádné bitvy neproběhly a naprosté mlčení tam, kde byly zabity stovky lidí. Viděl jsem, jak jednotky statečně bojující byly označovány za zrádné a zbabělé – a jiné, které ač na ně nebyla vystřelena ani jedna kulka, byly oslavované jako hrdinové imaginárních vítězství.“

Zdroj. | Převzato z Protiproud.cz