Opět se ukazuje, že NATO není žádnou zárukou míru a bezpečnosti ani pro své členy. Řekové se nyní přesvědčují, že členství v NATO je stejně mizernou zárukou jako spojenecké smlouvy, které mělo před 2. světovou válkou se západními spojenci Československo. US ministerstvo obrany a US Pobřežní stráž podle řeckého serveru pronews.gr vydaly sadu aktualizovaných námořních map. V nich jsou neobydlené řecké ostrovy, v jejichž pobřežním šelfu se nachází ložiska ropy a plynu, vyznačeny jako součást Turecka.

Na neobydlené ostrovy, jež Řecku přiřkla Lausanneská mírová dohody z roku 1923, která ukončila 1. světovou válku mezi západními mocnosti a Osmanskou říší a stanovila hranice Řecka a Turecka, loni vzneslo územní nároky Turecko. Vláda tureckého prezidenta Recepa Erodgana se tím pokouší „legalizovat“ krádeže ropy a plynu v pobřežním šelfu kolem Kyperské republiky, která je členem EU. V pobřežních vodách Kypru před rokem turecké firmy začaly provádět nelegální těžby ropy a plynu z mořského dna. Kypr se proti tomu ohradil stížností k OSN. Turecko na to reagovalo prováděním nelegální námořní blokády ostrovní republiky.

Kypr se loni obrátil se žádostí o pomoc i na EU, jejímž je členem. Při jednání o nelegální námořní blokádě Kypru a prohledávání lodí členských států EU tureckým vojenským námořnictvem jsem v Evropském parlamentu navrhoval, aby na Turecko byly uvaleny ekonomické sankce. Navrhoval jsem zastavení všech plateb z rozpočtu EU do Turecka, zavedení vízové povinnosti pro turecké občany. Spolu s ostatními členy frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí europoslanci za SPD, jsme při projednávání problému tureckých krádeží ropy a plynu Kypru navrhovali zrušení celní unie s Tureckem a zavedení trestných cel na dovoz zboží z Turecka. EU Kypru nijak nepomohla. Místo zavedení sankcí proti Turecku EU pouze vyslovila „znepokojení“.

Kypr se v březnu dohodl s Ruskem na nepřímé vojenské pomoci. Oblast, kde turecké firmy ovládané armádou nelegálně těží ropu a plyn, počátkem dubna poskytl jako cvičiště pro ruské námořnictvo a letectvo. Nyní v oblasti probíhá série ruských cvičení s ostrými střelbami, které donutily turecké lodě, aby se z oblasti stáhly.

Turecký prezident Recep Erdogan loni oznámil vypovězení Lausanneské mírové dohody a jménem Turecka vznesl nároky na neobydlené řecké ostrovy, v jejichž pobřežním šelfu se nachází ložiska ropy a plynu. Pokud by ostrovy Turecku patřily, mohly by turecké firmy provádět těžbu ropy a plynu hned vedle míst, z nichž je prozatím vyhnalo ruské vojenské cvičení. Donedávna turecké nároky na tyto ostrovy žádná země neuznala. Situace se však prudce změnila vydáním aktualizované US mapové příručky pro vojenské námořnictvo a pobřežní stráž. Americký prezident ani žádný jeho ministr se nenamáhal veřejně ani diplomatickou cestou sdělit Řecku, že se ve sporu o ostrovy USA přidávají na stranu Turecka.

Podle mezinárodního práva však úředně vydané navigační dokumenty vyjadřují postoj země k problematice uznání svrchovanosti konkrétních zemí nad konkrétním územím. USA tedy „tichou cestou“ zradily Řecko a ve svých oficiálních dokumentech vydaných ministerstvem obrany USA uznaly nároky Turecka na řecké ostrovy s ropou a plynem. Fakticky jde o neveřejnou obdobu Mnichovské konference, kde v roce 1938 naši tehdejší západní spojenci zradili Československo a předali naše pohraničí nacistickému Německu.

A Turecký prezident Recep Erdogan postupuje stejně jako Adolf Hitler. Když vidí ústupky ze strany západních zemí, hned vznáší další územní požadavky. Ihned po vydání nových US námořních map Turecko vzneslo nároky na 23 OBYDLENÝCH řeckých ostrovů, z nichž mnohé jsou vyhledávanými turistickými destinacemi. Náčelník štábu tureckého námořnictva generálporučík Džihád Yaizi včera podle řeckého serveru pronews.gr uvedl na trhu knihu „Řecké požadavky: problémy v Egejském moři: Otázky a odpovědi“. V ní je uvedeno, že Turecko vznáší územní nároky na ostovy Rhodos, Kos, Samos, Chios, Agios, Efstratios, Antipsara, Samothrace, Limnos, Lesbos, Ikaria, Astypalea, Halki, Karpathos, Kassos, Ileki, Nisyros, Kalymnos, Leros, Patromos, Kamilos a Lipsi. Všechny tyto ostrovy jsou obydlené řeckými rodinami. Polovina z nich patří mezi nejvyhledávanější turistické destinace v Řecku.

Náčelník štábu tureckého vojenského námořnictva turecké nároky odůvodnil údajnou militarizací ostrovů ze strany Řecka. Podle mírové dohody z roku 1974, která ukončila řecko-tureckou válku o Kypr měly být řecké ostrovy u tureckého pobřeží demilitarizovány. V reakci na soustavné narušování řeckých pobřežních vod tureckým námořnictvem souvisejícím s přípravou námořní migranční invaze na ostrovy řecké námořnictvo do oblasti vyslalo 2 válečné flotily. Stálé vojenské základny však na uvedených ostrovech v souladu s dohodou nejsou.

U vysokých aktivních důstojníků platí zásada, že každá jejich publikace před vydáním podléhá oficiálnímu souhlasu vlády. Uvedením knihy na trh je tedy oficiálním vyjádřením Turecka, i když jej nevyslovil prezident ani žádný z ministrů. Potvrzuje se obava, kterou počátkem roku vyjádřil EastMed Strategic Studies, že se Turecko bude snažit získat řecké ostrovy. A že při tom hrozí vznik války mezi Tureckem a Řeckem.

Potvrzuje se také to, co od loňské invaze turecké armády do Rojavy tvrdí SPD. S Tureckem nemůžeme být v jednom spolku v NATO. NATO je pozůstatek studené války, kdy nepřítelem západoevropských zemí byl SSSR. Nynější Rusko žádné územní nároky vůči evropským zemím na rozdíl od Turecka nevznáší. Je na čase, aby evropské země, včetně ČR - z NATO vystoupily a vybudovaly si proti Turecku nový obraný spolek. Turecko je nyní největší bezpečnostní hrozbou pro evropské země.